Tomáš Jakubík se před sezonou chopil nelehké pozice. Stal se hlavním trenérem žen Liberce, které se potýkají s odchody klíčových hráček. Projevilo se to také na výsledcích, Liberec zatím nemá v tabulce ani bod. Přesto ale hlavní trenér zůstává pozitivní a říká, že je na své svěřenkyně za přístup k práci hrdý.
Pane trenére, základní část je zhruba v polovině a Liberec je zatím na posledním místě bez bodového zisku. Jak obecně hodnotíte dosavadní průběh sezony?
„Průběh sezony můžu s ohledem na okolnosti hodnotit pozitivně. Máme nový a mladý tým, který se sešel poprvé koncem srpna, kdy začala naše cesta a každým tréninkem, zápasem jdeme po té cestě směrem dopředu.“
Je všeobecně známo, že po odchodu klíčové trojice Koníčková – Mlejnková – Leierová, se zvažovalo, jestli bude Liberec v nejvyšší soutěži pokračovat. Nakonec se rozhodlo o tom, že pokračovat se bude. Co bylo tehdy rozhodující?
„Určitě před sezonou se řešilo, jestli přihlásit extraligu anebo nikoliv. Toto rozhodnutí jsme nechali čistě na holkách, které do sezony nastupovaly, zda chtějí a rozhodly se, že ano. Pak už jen bylo na nás ten tým doplnit o další hráčky, na čemž se pracuje doteď.“
Po prohře 0:21 s Chodovem jste poměrně nečekaně prohlásil, že pokud dokážete plnit pokyny, tak dokážete čelit soupeři a občas zahrozit. Můžete to rozvést?
„Ano, to jsem prohlásil a stojím si za tím. Bylo to mířeno s ohledem na vývoj zápasu s Chodovem. Když se podíváte na průběh třetin tak jsme vždy v prvních minutách třetiny dostali strašně rychlé góly, což přikládám hlavně tomu, že jsme nebyli koncentrovaní od začátku třetiny. Zbytek třetiny samozřejmě byly na míčku soupeřky většinu času ale už se jim nedařilo prosadit se, a naopak nám se otevíraly okénka kde jsme klidně mohli skóre nějak upravit.“
Na druhou stranu, Liberec nemá ani bod, sám jste mimo jiné v komentáři uvedl, že bylo jasné, jak utkání dopadne. Jak těžké je působit v soutěži, kde je rozdíl mezi elitními a posledním týmem obrovský a upřímně se letos zřejmě ještě zvětšil?
„Ano, mezi elitou a spodní částí je obrovský rozdíl, který je větší a myslím že pokud se s tím něco neudělá bude každý rok větší a větší. To je otázkou pro jiné a povolané. Pro nás je samozřejmě po psychické stránce těžká pozice, ve které se nacházíme, na druhou stranu holky do každého zápasu jdou s čistou hlavou což nám hodně pomáhá i trenérům.“
Jak se tým jako Liberec snaží k takovým zápasům přistoupit a co si z nich může odnést?
„Hlavně s respektem a pokorou k soupeři ať už je to první tým nebo předposlední. Je jasné že nikdo nechce prohrávat, ale všichni chtějí vyhrávat. Jsme ale realisté, a tak víme a samozřejmě i holky ví že každý zápas se musí odmakat ať je výsledek jakýkoliv a z těchto zápasů si můžeme odnést jen pozitivum k další práci v tréninku.“
Přes všechno negativní nelze říct, že v poměrně úzkém kádru by nebyly zajímavé hráčky. Je to něco, co Vám dává naději ve světlejší zítřky?
„S tím můžu jenom souhlasit. V týmu máme skvělé hráčky, respektive každá hráčka je něčím výjimečná a je už jen na nás trenérech, zda tu výjimečnost každé hráčky správně uchopíme a dostaneme maximum. Co mně dává naději? Dřina a vynaložené úsilí. Upřímně, když s tímto týmem udržíme extraligu tak to bude pro mě jako trenéra zasloužený ÚSPĚCH pro děvčata, který si vybojovaly svojí prací a pílí, pokud bych měl tým plný hvězd a vyhrál titul tak to samozřejmě je také úspěch, ale nehřeje tolik jako ten odmakaný, proto jsem rád a hrdý na to že můžu být součástí téhle party holek.“
Když se podíváme na libereckou soupisku, tak pokud nebudeme počítat Kláru Leierovou, tak žádná hráčka nemá více než 24 let, s čímž se také pojí absence zkušeností. Pomohl by týmu zkušený leader?
„Vždycky je dobré mít v týmu leadera, to máte pravdu. S klidným srdcem ale můžu říci, že máme leadera a ne jednoho, naopak si myslím že pro hodně holek je výzva se ukázat a novým leaderem se stát. Nemáme samozřejmě takového, jakým by byla Klára nebo Háňa, máme ale Páju Bárkovou nebo Anet Foffovou, které se těch rolí skvěle zhostily.“
Váš předchůdce Jakub Procházka viděl budoucnost ve větším zaměření se na regionální hráčky. Jaká je podle Vás cesta k tomu, aby Crazy girls postupně navázaly na éru, kdy se každý rok rvaly o medaile?
„Určitě je to skvělá myšlenka, ale bohužel si myslím že nejde realizovat. Většina mladších hráček odchází na školu do Prahy, s tím se i pojí, že si je stáhnou pražské týmy a toto nám bohužel strašně uniká. Cesta je jednoduchá ale hrozně těžká zároveň. Musíme si vychovat hráčky v klubu, a to se i daří Liberec vychoval spoustu hráček, které hrají extraligu žen anebo v zahraničí. Ta těžší část ale přichází v juniorském věku, kdy jdou holky na školu a většinou právě do Prahy a na nás je ty holky tady udržet a využít potenciál u nás v Liberci. To je jeden z mnoha důvodů, proč bojujeme za udržení extraligy.“
Autor: Michal Dannhofer
