Saschu Rhynera čeká premiéra v pozici hlavního kouče ženské reprezentace na mistrovství světa žen. V domovském Švýcarsku ale povede Češky, patrně největší rivalky jeho domácí země. To neuniklo pozornosti tamního serveru Unihockey.ch, který o Rhynerovi připravil obsáhlý portrét do svého časopisu.
K florbalu se dostal vlastně náhodou. Na univerzitě v Curychu studoval Severská studia a potkal se s Danielem Tellim, jedním z nejlepších švýcarských florbalistů z přelomu tisíciletí, účastníka čtyř mistrovství světa, který v reprezentaci odehrál 74 utkání a Brigittou Wegman. Ano, přesně tou Wegman, která mu nyní bude u Česka dělat asistentku.
Právě tito dva jej formou studentského sportu přivedli k florbalu. Brzy tedy začal hrát za tým Lok Stäfa a později se stal hrajícím trenérem UHC Zürich, jednoho z předchůdců dnešních Grasshoppers. „Šel jsem na to opačně,“ směje se. „A jelikož trenérský trh ve Švýcarsku je poměrně dobře zvládnutý, vždy jsem našel nový úkol,“ popisuje.
Dnes ale není radno jej podceňovat. Ve 46 letech je jedním z nejzkušenějších trenérů na trhu, aktuálně je asistentem u týmu Zug United v NLA, nejvyšší švýcarské mužské soutěži. Současně vede tamní tým dorostenců jako hlavní trenér a konečně trénuje také české ženy.
Florbalovou přípravu bere důsledně, vedení tří týmů zvládá jen díky tomu, že své civilní zaměstnání omezil na 40% původního úvazku.
Ve svém obývacím pokoji má biografie například Carla Ancelottiho, Pepa Guardioly nebo Jürgena Kloppa. Ancelottiho kniha „Tiché vůdcovství“ Rhynera vystihuje, švýcarský trenér rovněž zůstává klidný a své emoce příliš najevo nedává. Sám bývalý novinář k tomu říká: „Fotografové si více užijí Jürgena Kloppa než mě, ale pro novináře svou práci nedělám,“ směje se.
Na stole nechybí ani Rhynerův černý zápisník. „Do něj vždy zapisuju věci, kterých jsem si někde všimnul. Může to být v knížkách, rozhovorech, ale také na nějakém blogu,“ popisuje. Sám si zakládá také na kontaktu s trenéry z jiných sportů. „Už jako sportovní novinář jsem se vzhlédl v knize „Off Record“, která popisuje vnímání hokejové a fotbalové reprezentace.
Trenérský plán Saschi Rhynera je pořádně nabitý. Pondělí odstartuje analýzou uplynulého víkendu, který z jeho pohledu mohl obsahovat až tři zápasy, večer pak trénuje jeho kategorie U16 a muži hrající NLA.
V úterý ráno trénuje ve škole, následně pracuje v kanceláři a večer opět trénuje tým elitních mužů. Ve středu v poledne je další trénink týmu hrajícího NLA, odpoledne pak dva 90-minutové tréninky se školou a večer ještě trénink kategorie U16.
Ve čtvrtek ráno trénuje v posilovně a následně vyráží znovu do práce a večer má trénink týmu NLA. V pátek ještě znovu trénuje kategorii U16.
V mezičase se stíhá připravovat na jednotlivé tréninky, a také je v kontaktu s českou ženskou reprezentací, kterou často vídá pouze na videu, na druhou stranu, pokud najde čas, nasedá do auta a míří do Česka. Nabízí se otázka, kdy stíhá spát? „Náhodou, jelikož jsem omezil svou práci, spím o něco více,“ směje se. „Před tou změnou byl můj osobní život nulový,“ přiznává na závěr.
Autor: Damian Keller / Unihockey.ch / Michal Dannhofer
Masakr, obětuje tomu vše. Osobně bych to nedokázal. Pokud je vše uvedené pravda nebo jen „omáčka“ pro novináře. Ale jinak respekt, i podle vyjádření holek z repre. Hold je to chlap na svojém místě.