Australanky patří mezi tradiční účastnice Mistrovství světa žen. Nechybí ani letos v Neuchâtelu, byť je to ze Sydney například nějakých 16 700 kilometrů. Jak přiznává jedna z jejich opor Blaise Hodges, pro hráčky je to nesmírně náročné a turnaji, kterému většinou předchází dlouhé soustředění v Evropě, musí přizpůsobit svůj program. Sama se pak podělila o dojmy z působení ve Švédsku.
Austrálie si zatím připsala dvě výhry proti USA a Thajsku, v táboře klokanek tak může panovat spokojenost. „Je dobře, že máme na kontě dvě výhry, ale pořád máme určité rezervy a je v nás více, takže se teď musíme soustředit na poslední zápas se Singapurem a zakončit skupinu výhrou,“ hledí ale Blaise Hodges na další výzvy.
Thajsko se prezentovalo především v první třetině zajímavým výkonem a Australanky z pozice favorita v první dvacetiminutovce přehrálo. Překvapilo soupeře? „Na začátku roku jsme s Thajskem hrály, takže víme, jak hrají a hrálo stejně. Jenom jsme se prostě musely nastartovat a začít pokrývat jejich protiútoky,“ připomněla kvalifikační zápas, který skončil výhrou Austrálie 8:2.
Tradičně se také klokanky vydaly na kemp do Evropy, tentokráte do finského centra Eerikkilä, kde například české florbalistky odehrály letos v září přípravný duel se Švýcarskem. „Děláme to kvůli tomu, že prostě milujeme florbal, samozřejmě, je to pro nás složité, skutečně jsme předtím měsíc pryč z domova, takže to musíme vyřešit nějakým speciálním volnem a podobně, ale prostě děláme všechno proto, abychom tady byli,“ usmívá se. „Pomáhá nám, že Australané jsou trochu jinak nastavení než v Evropané,“ přiznává, že šestitýdenní absence by mohla způsobit komplikace.
Dalším velkým plusem Australanek je zkušený švýcarský kouč Neil Anderes, který v Zugu vedl například Terezii Párysovou nebo Hanku Lackovou. „Myslím si, že je to pro nás obrovská výhoda. Neil je kapacita a předává nám evropský pohled na florbal, v konečném důsledku je to důvod, proč jsme lepší než jiné asijské týmy na turnaji,“ hodnotí přínos švýcarského odborníka na lavičce.
Samotná Blaise Hodges podstupuje ještě jednu výzvu, od letošní sezony totiž pokouší štěstí v Dalenu. „Je to obrovská změna, nejlepší možná příprava na šampionát. Přiznám se, že to v Dalenu miluji. Je neskutečnou poctou mít takovou možnost hrát ve Švédsku,“ je v jejím hlase slyšet radost.
Zatím má na kontě deset zápasů v Allsvenskan, druhé nejvyšší soutěži. Míří do Superligy? „Bylo by to splnění velkého snu, ale ještě se musím hodně zlepšit ve všech ohledech, takže je to mě,“ zakončila Blaise Hodges.
Mimochodem, ještě jedno jméno je zajímavé. Devětatřicetiletá brankářka Leith Woods je na svém pátém seniorském šampionátu jako brankářka. V roce 2010 byla ovšem na olomouckém MS juniorek jako rozhodčí.
Autor: Michal Dannhofer
