Jubilejní stý zápas v reprezentaci si určitě představovala jinak. Po tvrdé porážce od Švédek byla viditelně zklamaná, přesto se jako správná kapitánka postavila prohře čelem a předstoupila před české novináře. Chyby sympaticky hledala v českém výkonu a nabádala tým k tomu, aby se proti Slovenkám maximálně soustředil.
Otázka na pocity po zápase byla svým způsobem zbytečná, zklamání bylo cítit snad až na nedalekém fotbalovém stadionu. „Jasně, že nic moc… Jsme asi naštvané a zklamané dohromady,“ odpověděla upřímně.
Byla vůbec šance něco se zápasem udělat po nepovedeném začátku? „Rozhodně šance je, chtěly jsme pořád hrát a dávat góly, ale Švédky nás na začátku tvrdě potrestaly za každou chybu, což je nakoplo a nás naopak srazilo, navíc se pak špatně zastavuje švédský brankostroj,“ nehledala výmluvy. „Navíc jsme dělali snadné chyby, darovaly jsme lehké góly, to si nemůžeme dovolit,“ přiznala.
V čem byl největší rozdíl proti povedenému říjnovému utkání v Praze? „Nebyly jsme tak moc důrazné, prohrávaly jsme více soubojů, do zápasu nastoupily poměrně opatrně, nehrály takový až bezhlavý press jako dříve, nicméně pořád jsme udělaly chyby v rozehrávce a Švédky nás trestaly,“ popisovala.
Řeč přišla také na švédskou koncentraci a přístup. „Těžko říct, Švédky se tady více koncentrují, ale my naopak nepodaly výkon jako na EFT, pokud bychom takto hrály v Praze na EFT, tak dostaneme úplně stejně, prostě jsme nehrály dobře,“ řekla bez vytáček. V nadsázce pak padla otázka na první výhru proti Švédsku. „Švédky nebudeme porážet, ale jednou se porazit dají. Nicméně, k tomu je ještě dlouhá cesta,“ odpověděla na dotaz o případném dalším utkání proti Švédsku na tomto šampionátu.
Nyní se tým musí připravit na duel o přímý postup se Slovenskem. „Určitě, je to klíčový zápas, což jsme věděly už před šampionátem. Hned jsme si řekli, že to hodíme za hlavu a vezmeme si jen to, co se povedlo. Bude to jiná pozice, ale tohle hodíme za hlavu a maximálně se soustředit,“ razantně zakončila Eliška Krupnová.
Autor: Michal Dannhofer
Ze střednědobého hlediska jsem ale optimista. Švédsko se totiž pomalu stává muslimskou zemí a je pouze otázka času, kdy bude ženám, nejenom florbalistkám, v tomto severském chalífátu zakázáno sportovat. A pak přijdou naše hvězdné a medailové chvíle.
Co to tady meleš za nesmysl??? To se snad nedá brát ani jako špatný vtip!