Lukáš Nesměrák je legendou českého a libereckého florbalu. Zkušenosti má také z reprezentace juniorek, kterou vedl. Nyní pro Florbal.cz zhodnotil zápas se Švédskem, který skončil prohrou 2:10. Hodnotil příkře, ale střízlivě.
Lukáš Nesměrák: „Kdo si naivně myslel, že se Švédkami budeme hrát vyrovnaný zápas jako na posledním EFT, musel být zklamán. Kdo ale někdy na MS proti Švédsku hrál nebo stál na lavičce, musel být střízlivější. Bylo jasné, že Švédky budou na mistrovství světa minimálně o třicet procent lepší. Není potřeba si ale s výsledkem lámat hlavu. Nechme Švédky, ať si hrají „svůj sport“ a soustřeďme se na cíl našeho týmu.
Jsem přesvědčen, že holky i realizační tým dali do zápasu maximum. Ale obrovský rozdíl v individuální kvalitě hráček nepřetlačíme výbornou náladou v týmu ani skvělou taktikou. Je prostě moc velký.
V zápase byl největší rozdíl v tom, že Švédky v každém souboji kontrolovaly svou vlastní hru včetně svého okolí. Míčky na naši branku, hlavně v první třetině, vůbec nenastřelovaly. Všechna zakončení byla absolutně kontrolovaná. Naše holky naopak někdy střílely zbrkle ze všech pozic. I když to zřejmě byl plán trenérů. Ale je „střílet“ a „střílet.“ Ve spoustě případů se jednalo o střelu z velké dálky na branku bez clonící hráčky nebo do bloků. Švédky nestřílely na branku, ale do branky.
Bylo jasné, že první útok Švédky vymažou. To, že holky ve Švédsku hrají, jim pomáhá v osobním rozvoji a je to super. Moc jim to přeji. Paradoxně to ale zároveň nahrává Švédsku. Mají je pod kontrolou a vlastně je znají mnohem lépe, než kdyby hrály v jiné zemi. I tak by se na ně ale skvěle připravily. V televizi to pak pro diváka vypadá, že naše holky nic moc nehrály. Z mého pohledu ale víc udělat nemohly.
Čekal jsem trošku více od druhé lajny. Je škoda, že třeba Martina Řepková řešila situace 1 na 1 často střelou přes hráče nebo zaseknutím, místo nějaké odvážnější akce. Přeci jen je to asi naše nejrychlejší hráčka. Ve výsledku tak měla možná nejvíc prostoru v útoku třetí pětka. Ta hrála odvážně a vstřelit góly si určitě zasloužila.
Čeho jsem si všiml už v prvním utkání, je špatné řešení brejkových situací soupeře. Ty vznikají po snaze o napadání, při kterém mi občas obránkyně přijdou opačně postavené. V přečíslení pak chce naše obránkyně evidentně hlídat v situaci 1 na 2 přihrávku, ale nakonec to nevydrží a přihrávka stejně projde. Lotyšky to tolik trestat nedokázaly, ale například Slovenky v tomhle budou rozhodně efektivnější. V tom se musíme určitě zlepšit. Jana Christianová by totiž situaci proti hráčce s míčkem podle mne ve velkém stylu zvládla. Má na to dost zkušeností.
Vzhledem k výsledku SUI-FIN bychom asi vítězstvím získali jen, pro nás, nevýhodnějšího soupeře pro semifinále. Švýcarsko nám přeci jen svým stylem hry bude sedět více než Finsko. Takže je potřeba zvládnout zápas se Slovenskem, kde věřím v sílu prvního útoku. Pokud jej trenéři dokáží neposílat na zkušenou první lajnu Slovenek, měl by dominovat.
Celý tým by potřeboval po dvou herně neoptimálních zápasech nabrat proti Slovensku sebedůvěru do rozhodujících bojů. Ty nás teprve čekají a cestu k medaili zápas se Švédskem nijak nezkomplikoval.
Držím holkám palce do dalších zápasů. Medaili jim opravdu moc přeji.“
Autor: Michal Dannhofer
