Brigitta Wegmann je nejnovější členkou realizačního týmu české ženské reprezentace. K týmu se připojila později, absolvovala dva turnaje EuroFloorball Tour a na šampionátu ji v průběhu českých zápasů nenajdete na lavičce, nýbrž na tribuně. Společně s hlavním trenérem Saschou Rhynerem působila už u švýcarské reprezentace juniorek, na jeho kariéru měla ale jiným způsobem zásadní vliv: právě při sledování jejího zápasu Rhyner florbal „objevil.“
Během utkání sedí na triubě a je ve spojení s hlavním trenérem. „Jsem jedním z trenérů na tribuně. Mou prací tedy je předávat hlavnímu trenérovi Saschovi poznatky, které shora vidím a odpovídat mu na dotazy, které na mě má,“ popisuje.
Dnešní trenéři se přitom vůbec nepotkali při florbalu. „Potkali jsme se na univerzitě, Sascha v té době nehrál, netrénoval nedělal nic ve florbale. Byl se podívat na jenom mém zápase a nevím, asi bych řekla, že se mu zdálo, že florbal je cool sport, tak se začal angažovat a za několik let poté jsme se potkali znovu, už jako trenéři, myslím, že je to celkem zábavná historie,“ směje se.
Wegmann se jako hráčka účastnila prvních čtyř ženských světových šampionátů mezi lety 1997 – 2001, doma má dvě stříbrné medaile z let 1999 a 2001. „Je to už dlouho, ale připadá mi, že pocity jsou stejné: těšíte se, jste nervózní, máte nějaká očekávání, žijete v týmu, takže to není tak velký rozdíl, jak si možná lidé mohou myslet,“ vzpomíná na svá hráčská léta.
Jako trenérka reprezentace juniorek získala v realizačním týmu Bernharda Nussbauma bronz v roce 2006, o osm let později už s Rhynerem musela v souboji o třetí místo skousnout porážku od Česka. „Možná trochu ano. Jsou to úplné odlišné role, nicméně nebylo to tak těžké. Ale je jasné, že být hráčka nebo trenérka, je úplně jiné,“ odpovídá na otázku, jestli byl přechod od hráčky ke trenérce těžký.
S juniorskou reprezentací byla na lavičce, nyní je na tribuně. „Když pracujete na lavičce, máte toho opravdu hodně co dělat, není to jenom o soustředění se na taktiku, protože musíte komunikovat s hráčkami, hlavním trenérem, fyzioterapeuty, někdy s vámi chce mluvit rozhodčí… A na tribuně se můžete soustředit pouze na dění na hřišti,“ porovnává obě role. Má oblíbenou? „Není to pro mě důležité, mám ráda obě role,“ hodnotí.
Nyní je členkou českého realizačního týmu, aby se tak stalo, musela vše časově skloubit. „Váhala jsem, ale ne kvůli florbalu, Saschovi nebo českému národnímu týmu, nicméně kvůli mé rodinné situaci: mám doma tříletou dceru, takže nebylo jasně dané, že budu moci být na delší časové období mimo domov, ale daří se to skloubit, teď jsem tady a cítím se v českém týmu velmi dobře,“ usmívá se.
Češky čekají od pátku boje o medaile, co může být jejich výhodou proti ostatním týmům? „Nemáme jenom jednu nebo dvě dobré hráčky, ale jsme skupinou dobrých hráček. Všichni víme, že máme hodně kvalitní první lajnu, ale myslím si, že rozdíl mezi dalšími dvěma lajnami není tak velký, jako mají jiné týmy,“ odpovídá Brigitta Wegmann.
Autor: Michal Dannhofer
