Před dvěma lety byla ve stejné pozici, jako je nyní Michaela Kubečková. Vendula Beránková byla nominována světový šampionát bez jediného startu za ženský národní tým. O dva roky později je jeho stabilní součástí, navíc hraje v prvním obranném páru. V rozhovoru pro Florbal.cz rozebírá nejen svoji roli, ale také hru celé první formace a řeč byla také o přestupu z Ivanti Tigers do Tatranu.
Základní skupinu B zakončily Češky na druhém místě, porazily Lotyšky se Slovenkami, podlehly Švédsku. „Myslím si, že jsme základní skupinu odehrály tak, jak jsme měly naplánovanou. Neměly jsme výpadky se Slovenkami a Lotyškami, výpadek se Švédskem nás tolik mrzet nemusí, protože jsme si udržely druhé místo ve skupině,“ hodnotí Vendula Beránková
Nyní už se národní tým připravuje na čtvrté čtvrtfinále v řadě proti Polsku. „Včera jsme se společně dívali na zápas Polsko – Austrálie, z toho jsme pochytili určité věci, dnes na tréninku jsme se zaměřili na to, jak Polky hrají, jak brání a jak proti nim případně rozehrávat,“ popisuje.
Sama je na druhém šampionátu, na tom minulém byla ve stejné pozici, jako je nyní Michaela Kubečková. „Vnímám, že je to rozdíl, ale nikoliv v tom, že jsem na druhém mistrovství, ale spíše v tom, že jsem měla možnost s holkami odejzdit celý cyklus, být součástí týmu, a nikoliv pouze přijít na závěrečné soustředění a šampionát, takže se cítím mnohem lépe,“ usmívá se.
Jaké to bylo, přijet tehdy na šampionát bez jediného zápasu za ženskou reprezentaci? „Je to dva roky stará záležitost a nevracím se k tomu, ale snažila jsem se nevnímat, že je to šampionát, mít chladnou hlavu a kdykoliv podle potřeby naskočit,“ vzpomíná na prosinec 2017 v Bratislavě.
Nyní může tuto zkušenost sdílet právě s Kubečkovou. „Byla jsem trošičku větší stydlín, než je teď Míša. Ta to má lehčí tím, jaká je to osobnost, snažím se jí pomáhat, ale zvládá to sama, nemá s ničím problém,“ říká na účet Kubečkové.
Sama je nyní součástí první formace, klenotu českého florbalu. „Útok je sehraný, ony samy tvrdí, že hrají švédský styl, my dvě s Nelou Jirákovou se pak snažíme být na takové „švédské vlně“, pomáhat jim. Daří se nám to, myslím si, že tam odvádíme dobrou práci,“ hodnotí.
Je pro mladou hráčku těžké být součástí takové formace, na kterou tým spoléhá? „Na začátku tlak byl, ale spíše v mé hlavě, vytvářela jsem si jej sama, ale holky na mě netlačí, mluví se mnou, a to je to, co já potřebuji, aby lajna komunikovala,“ popisuje recept na úspěch.
Do první formace se zasahuje jen minimálně. „Výhoda to je, tušíme, kam si kdo nabíhá, musíme ale doufat, že se nikomu nic nestane, abychom vydržely spolu, aby nám nevypadl nějaký článek,“ přeje si.
Na rozdíl od první účasti, s tou druhou mohla prakticky na jisto počítat, pokud nebude zraněná. Přizpůsobila se tomu již v létě? „U mě to bylo složitější kvůli přestupu do Tatranu, ale všechny to máme v hlavě srovnané a je vidět, že jsme se kvalitně připravily jak kondičně, tak mentálně,“ myslí si Beránková.
Řeč tak přišla také na poměrně nečekaný přesun do Tatranu Střešovice z Ivanti Tigers. „Přestup byl složitější, ale zvládli jsme to. Tatran mi hodně pomohl a podle mě došlo také k rozumné dohodě s Ivanti Tigers, v konečném důsledku si myslím, že na můj výkon na šampionátu to nemá vliv,“ věří česká obránkyně.
Míří totiž vysoko. „Cíle jsou ty nejvyšší, chceme udělat nejlepší umístění v historii, takže přijet s medailí,“ uzavírá Vendula Beránková.
Autor: Michal Dannhofer
