Realizační tým není jenom o trenérech. Důležitý je také podpůrný personál, který vytváří hráčkám pohodlný servis. Do této skupiny patří také fyzioterapeuti a jednou z nich je Ivana Emmerová. V rozhovoru pro česká média popisuje, že florbal jí neskutečně chytil, přesto využívá toho, že má od tohoto sportu stále odstup.
Šestadvacetiletá fyzioterapeutka Ivana Emmerová je v tomto cyklu součástí realizačního týmu reprezentace žen. „Pracuji ve Ústřední vojenské nemocnici ve Střešovicích, jinak také soukromě s různými sportovci,“ představuje se.
K florbalu přivedl Emmerovou druhý fyzioterapeut národního týmu Jan Šimon. „Jsme totiž bývalí kolegové. Jinak o florbale nevím vůbec nic, pokud nepočítám nějakou zkušenost ze základní školy, kde jsem si zkoušela držet hokejku. Až na kempu jsem se tomu intenzivně věnovala. Pravidla mě všichni postupně učí, trochu si z toho děláme legraci. Třeba dnes jsem také zjistila, že je rozdíl mezi čepelemi,“ směje se.
Pro výkon fyzioterapie ale neznalost daného sportu z praktické stránky problém není. „Fyzioterapeut potřebuje vědět, co ten sport obnáší, kvůli vzniku různých poranění a přetížení, to je základ. I pro holky je ale možná je fajn, že je tu někdo, kdo není z florbalového světa a můžou se svěřit i někomu jinému mimo obor. Jestli jsem vrba týmu? Ano, vztah s holkama jsme si našly i jinak než přes florbal,“ popisuje sympatická černovláska.
Stejně jako celý tým, také ona je neustále v pracovním procesu. „Celý den trávíme s holkama. Večer nám nastává práce podle toho, co holky trápí. V zápasech jsme oba na střídačce a čekáme, jestli nás někdo bude potřebovat,“ popisuje denní rutinu.
Kdy se dostane do postele? „Jak kdy podle práce, jestli je potřeba ještě něco řešit, včera jsem šla v jedenáct, byl den volna. Holky chodí, jen když něco potřebují, nechtějí se nechat ňahňat za každou cenu. Máme i regeneraci a využívají všeho, aby si zvládly odpočinout. Zatím se holky cítí dobře, čekali jsme, že se únava projeví víc, ale zatím drží,“ pochvaluje si odolnost českého týmu.
Pro proces regenerace používá reprezentace nejmodernější metody. „Máme k dispozici spoustu věcí, využíváme kryoterapii, kryobazén, čtvery lymfokalhoty… Elektroléčba, ultrazvuk. Máme dobré zázemí, ale i naše ruce jsou potřeba,“ popisuje.
První florbalový světový šampionát si ale užívá. „V životě by mě nenapadlo, že to budu tak prožívat. Holky si ze mě dělají srandu, že jsem nervóznější než ony. Hodně to s nimi prožívám a záleží mi na tom. Moc bych si přála, aby to klaplo a odvezli jsme si medaili,“ zasní se.
K tomu ale bude potřeba také stoprocentní zdravotní stav kádru. A vzhledem k tomu, že světový šampionát probíhá velmi rychle, často se fyzioterapeut dostane do situaci, kdy musí alespoň zkusit zraněnou hráčku uschopnit. Podle Emmerové je ale třeba k tomuto přistupovat s citem. „Vždycky se snažíme, aby hráčka byla co nejrychleji zpátky ve hře, a využíváme všeho, co můžeme, ale zázraky dělat neumíme. Když to opravdu nejde, tak to opravdu nejde. Třeba když si někdo zlomí nohu, těžko bude naši pomoc potřebovat. To tejpem neslepíme,“ pokrčí rameny.
A jak relaxuje a regeneruje sama Ivana Emmerová? „Máme mentálního kouče a dobře vybavenou lékárnu… Ne, to je vtip. Měla jsem prostor na duševní hygienu, jít si zaběhat. Je tady krásné prostředí: vinice, jezero, vyvětrat se a užít si chvilku soukromí,“ zakončila fyzioterapeutka českého národního týmu.
Autor: Michal Dannhofer
