Zdá se, že poslední turnaje série EuroFloorball Tour jsou pro Hanu Koníčkovou zakleté. V roce 2017 si na něm poranila koleno, letos se na jednom z tréninků před úvodním zápasem ozvalo chodidlo, ve kterém měla únavovou zlomeninu. Vše ale opět stihla dát dohromady, takže v českém týmu nechybí. Přiznává ale, že celou situaci nesnášela rozhodně snadno.
První utkání v Praze s Finskem ještě odehrála, do dalších již nenastoupila. „Stalo se to asi trénink před EFT. Na konci tréninku jsem zjišťovala, že cítím chodidlo víc než normálně. Tím, že mám špatný stereotyp pohybu běhu, jsem si říkala, že to bude něco normálního. Bohužel nebylo. S Finskem jsem hrála už se zlomeninou. Bolesti, prášky nepomáhaly a říkala jsem si: Do prkýnka, co to je? Při zápase jsem na to nemyslela, ale jakmile jsem slezla ze hřiště, strašně to bolelo,“ popisuje.
Hned v sobotu tak zamířila do nemocnice na rentgen. „Den nato jsme udělali rentgen a zjistili jsme, že je to zlomenina. Sádru jsem na to nechtěla a další léčbu jsem řešila ve Švýcarsku. Byla to únavová zlomenina, takže víc problémů dohromady. Měla jsem opravdu náročný podzim,“ přiznává, ale v jejím hlase je cítit úleva, že vůbec může (opět) na šampionátu být.
Sama popisuje, že následující dny nebyly snadné. „Drama, drama. Bylo to velmi náročné a o to náročnější, že se holky mohly celou dobu udržovat ve florbalovém tempu a pohodě. Já řešila individuální tréninky. Vyplatilo se, že jsem zachovala chladnou hlavu a měla jsem plán nastavený tak, že jsem zátěž postupně zvyšovala. I na soustředění jsem měla první tréninky odděleně a bylo hrozně těžké si uvědomit, že mistrovství začíná až za týden. Teď už noha drží v zátěži a opět se můžu stoprocentně spolehnout na svoje tělo,“ usmívá se.
Zranění kolene před minulým šampionátem, paradoxně znovu na turnaji série EuroFloorball Tour ji totiž málem vystavilo už tehdy stopku. „Je pravda, že jsem to o něco hůř snášela, a první týdny byly jako na houpačce. Někdy jsem byla odhodlaná, že to zvládnu, ale někdy mě svazoval pocit, že se nemůžu hýbat. Dělala jsem věci, které bych neměla dělat. Když se blížilo mistrovství, holky mi začaly psát a podržely mě. V tu chvíli jsem si uvědomila, že to nezkazím sama sobě, ale především ostatním holkám. Našla jsem druhou mízu a druhý dech, uvědomila jsem si, že musím být důsledná a dodržovat léčbu,“ prozradila.
Nyní už je ale stoprocentně připravena podávat co nejlepší florbalové výkony. „Cítím se skvěle. Čím víc zápasů, tím líp se cítím. Noha je v pořádku, bez bolesti. Kdyby to nešlo, tak sem neodjedu. Jsem tady a chci předvádět kvalitní florbal,“ říká odhodlaně.
Utkání se Slovenskem se národnímu týmu povedlo. „Měli jsme se Saschou až nečekaně dlouhou přípravu, takže jsme věděly, co budou Slovenky hrát, a jak se proti nim prezentovat. Klíč k úspěchu byl, že jsme se toho držely. Jsem ráda, že se naší lajně moc dařilo. Měly jsme z toho dobrý pocit. Mistrovství světa není o jednom zápase, je to turnaj na víc dnů a jeden zápas ve skupině, prohra se Švédskem, nic neznamená,“ zhodnotila dosavadní průběh turnaje.
Program dvou volných dnů nechtěla předvídat, ale raději by je snad neměla. „Nechci odpočívat, chci hrát. Máme čas navštívit město, udělat si dobrou náladu do čtvrtfinále a připravit se na další zápas,“ plánovala.
Po dvou dnech volna nabere šampionát rychlý spád a česká obránkyně se dočká, podle předpokládaného scénáře čekají Češky opět tři zápasy ve třech dnech. „Já se na to těším. Čím víc zápasů, tím je to pro mě lepší. Tam se cítím pohodlně,“ uzavřela Hana Koníčková
Autor: Michal Dannhofer
