Nela Jiráková odehrála své druhé mistrovství světa a nezklamala, opět patřila k oporám. V první formaci se z obrany snažila podporovat úrok, jednoznačně patřila k nejlepším hráčkám českého týmu. Jenže ze šampionátu odjede, stejně jako celý tým, zklamaná. Český tým totiž ztratil po semifinále také bitvu o bronz a skončil čtvrtý.
Přitom to v prvních dvou třetinách vypadalo velmi dobře, nicméně k medaili to tým nedotáhl. „Dá se na tom hledat spoustu pozitivních věcí v první a druhé třetině, ve třetí jsme bohužel nechaly Finky převzít iniciativu a nedotáhly to do vítězného konce. Dokázaly jsme vyrovnat, ale prodloužení je o jedné střele, kterou jsme prostě nechytly,“ smutnila po zápase Nela Jiráková.
Obránkyně Chodova se zkusila hned po utkání zamyslet nad tím, co se stalo ve třetí třetině. „Těžko říct. Já osobně nemám ráda, když se v dobrých okamžicích přerušuje hra – a nám se to přerušilo přestávkou. Do třetí třetiny jsme asi nepřišly úplně dobře připravené, ale něco jsme v sobě našly a dokázaly vyrovnat. Ale nedotáhly jsme to,“ hodnotila průběh třetí třetiny.
Prodloužení nakonec rozhodla Veera Kauppi, jedna z nejlepších florbalistek na světě, která během turnaje bojovala s virózou. „Víme, že Veera Kaupi je skvělá hráčka, co se týče zakončení. Tam to bylo jen o tom si ji pohlídat, před bránou ale bylo skvělé clonění, takže Jana neměla šanci,“ přiznala obránkyně Chodova.
Ze skupiny českých novinářů padla otázka na to, jestli se jednalo o nejlepší české mistrovství. „Mám z toho dobrý pocit, ale chybí tomu medaile. To je všechno,“ odpověděla Jiráková. Co k ní tedy schází? „Netuším. Pracovaly jsme i na mentální přípravě, něco tam chybí, nevím, co to je,“ pokrčila rameny.
Téma mentálního kouče už bylo zmíněno několikrát, co tedy s hráčkami probíral? „Víc týmového ducha, byly jsme tu jako rodina. Asi nikdy jsem nevěřila jako letos, že medaili urveme. Ale nepodařilo se to. Jsem pyšná na celý tým. Skočila bych do střely za každou hráčku a udělala bych všechno. Byly jsme tu jako rodina a mrzí mě, že to nemá medailový konec,“ draly se Jirákové slzy do očí.
Týmu se přitom povedlo dokonce zapomenout na smolný zápas se Švýcarskem. „Šlo to strašně těžce, cestou domů jsme nikdo nemluvily. Ale večer jsme měly týmovou poradu, zapálily si svíčky, zazpívaly, a kupodivu, tím, že jsme jako rodina, jsme se z toho dostaly strašně rychle. Jsem na nás hrozně pyšná, nastupovaly jsme do zápasu jako vítězové a šly si pro medaili. Ale Finky měly něco navrch,“ zakončila Nela Jiráková.
Autor: Michal Dannhofer
