Jsem zklamaný, nepředvedli jsme prakticky nic, říká Jedlička. Hráčky, které nehrají v zahraničí vlastně ani neví, o čem florbal je, dodal

Michal Jedlička vedl Slovenky na druhém světovém šampionátu. Na páté místo se jeho týmu navázat nepovedlo, Slovensku se na turnaji příliš nevedlo a obsadilo šesté místo, když v souboji o pátou příčku podlehlo Polsku. Český trenér dobře věděl, že jeho tým nezářil a jak je jeho zvykem, servítky si nebral.

Na Jedličkovi bylo vidět zklamání a jak je u něj zvykem, dokázal mluvit napřímo, bez vytáček a věcně. „Celkově jsme zklamaný, protože jsme na turnaji vlastně nepředvedli téměř vůbec nic,“ začal rozhovor hodně tvrdým konstatováním.

Jenže pokračoval a jeho argumenty zní přesvědčivě. „Porazili jsme Lotyšky, kdy jsme ale vedli 6:2 a nakonec se ještě strachovali o výsledek, to samé se nám stalo s Dánskem, kdy to bylo 4:1 a rázem 4:3, v sobotu pak hrajeme s Němkami 1:0 čtyřicet minut.  Jediné pozitivum je utkání s Finskem, kdy jsme si šáhli na dno a ukázali jsme, že můžeme hrát florbal, ačkoliv to byl samozřejmě beton s tím, že jsme čekali na brejky. Celkově tedy nejsem vůbec spokojen,“ nekompromisně hodnotil předvánoční švýcarský šampionát.

Jeho výběr zakončil šampionát prohrou s Polskem, které se tak poprvé v historii dostalo na pátou příčku a „vyhrálo Mistrovství světa zbytku světa“, jak by se také dalo napsat. „S utkáním proti Polsku nejsem rovněž vůbec spokojen. Polky byly od začátku aktivnější, byly všude o krok dříve, a ještě měly lepší kondici. Přesto jsme vedli 3:1, ale pak vyrobili úplně nesmyslný faul na trestné střílení a od té doby jsme tahali za kratší konec provazu,“ zhodnotil utkání.

Jeho samotného ale podobný průběh turnaje příliš nerozhodil. „Rozkoukání to bylo spíše pro holky, kdo florbal sleduje, tak si umí spočítat 1+1. Na rovinu: nelze utáhnout turnaj na dvě lajny, prostě jsme proti Polsku už neměli síly,“ uvedl.

Bude po tom všem u slovenské reprezentace pokračovat? „Musíme si sednout a pobavit se. Na rovinu: nebaví mě hrát o páté nebo šesté místo, já chci hrát o nejvyšší příčky, ale k tomu se musí hodně změnit. Musíme si nastavit zrcadlo a reálně se podívat na to, kolik máme na Slovensku kvalitních hráček, schopných hrát opravdu dobře na mezinárodní úrovni a těch, které jsou schopné hrát alespoň slušně,“ popisuje.

Má svou vlastní vizi? „Vizi neumím přesně kvantifikovat. Slovenská liga je jaká je. Je to prales, Sokol, trénují jednou týdně. Tady to přímo viděly: nemají na to, jsou úplně hotové, tohle je průser. Kdyby alespoň byly natrénované a naběhané, tak se můžeme bavit o konkurenci, ale bez toho to nejde,“ zhodnotil slovenský stav věci.

Jedna z nejzkušenějších hráček, Denisa Ferenčíková, po vysoké prohře s Českem pro Florbal.cz řekla, že taková je prostě realita slovenského florbalu. Je tedy šesté místo realitou slovenského florbalu? „Je realita a relata. Realita herní je taková, že když budeme hrát normální zápas, nikoliv sedmý zápas na turnaji, tak jsme pátí, jsme lepší než Polky nebo Lotyšky, protože tu jednu lajnu máme. Nicméně tady to bylo tak, že hrála Kristína Hudáková pod prášky, Ďuríková pod prášky a rozpadlo se nám to,“ prakticky souhlasí Michal Jedlička.

Kromě první lajny totiž Slovensko nemělo formaci, kterou by soupeře ohrožovalo. Chcete důkaz? Jedlička jej nabídne. „Ve druhé formaci máme holky, které jsou schopné své střídání odbránit, odjezdit jej na morál, nenechat se obehrát 1 na 1, ale do útoku je to nula. Na celém turnaji jsme dali dvě branky, které nám nedala ta první lajna, což je šílenost a nedá se s tím moc hrát. Je totiž jasné, že soupeři se nám na tu jednu formaci připraví,“ spočítal.

Na druhou stranu, Jedličku limituje také přístup některých florbalistek. „Co se týče reality hráčské, tak já uznávám, že na Slovensku mohou být třeba lepší hráčky, ale nechtějí makat. Stačí jim si jednou týdně zatrénovat a o víkendu hrát, pak jdou na párty a stačí jim to,“ kritizuje.

V reálu tak sympaticky nominoval – za každou cenu – to nejlepší, co měl k dispozici. Bez ohledu na to, že například Andrea Šidlová odehrála po zranění za Ivanti Tigers na Czech Open 2018 první extraligový zápas za Vítkovice až na konci listopadu 2019. „Některé by třeba chtěly reprezentovat stylem, že přijedou na závěrečné soustředění a šampionát. Jenomže to taky nebude fungovat: když nemáš natrénováno, tak si dáš na soustředění dva tréninky za den a úplně se tím odepíšeš, další tři dny se v tom plácáš a nevíš kudy kam. Takhle to prostě je,“ konstatuje.

Jeho sumář je tedy opět nekompromisní. „Hráčky, které nepůsobí v zahraničí vlastně neví, o čem florbal v dnešní době je. A to se nechci nikoho dotknout,“ uzavřel téma slovenského národního týmu.

Rozhovor vznikal po utkání o páté místo, před Jedličkou se tedy tehdy rozcvičovaly české a finské florbalistky před bitvou o bronz. Jak viděl Jedlička semifinále se Švýcarskem? „Je pro mě těžké hodnotit práci týmu, na lavičce, kterého nejsem a s holkami nepracuju,“ nechtěl hodnotit práci jednotlivých hráček či členů realizačního týmu.

V obecné rovině se ale přesto rozmluvil. Ale obecně: Švýcarky byly podle mě úplně trapné, nedokázaly si dát dvě přihrávky za sebou, vytvořit si pořádnou šanci a měli jsme je na lopatě. Náš tým pak přestal hrát, chtěl udržet výsledek, ale pasivitou o zápas přišel. Takový je někdy sport, je třeba to respektovat, ale na druhou stranu je na to na zamyšlení: stane se to jednou za X let a stane se to zrovna nám. Otázka je, proč,“ zhodnotil.

Ohledně výkonů českého a finského týmu byl rovněž kritický. „Jaké výkony? Prohrály 2:10 se Švédskem, což byl prakticky jediný pořádný zápas, který hrály a v semifinále neuhrály koncovku se Švýcarskem, podobně jsou na tom Finky, které nehráy dobrý turnaj. Tak to prostě je,“ konstatoval.

Zasloužil by si tedy český tým medaili? „Za zásluhy se medaile nedávají, sport je krásně jednoduchý v tom, že na medaili buď máš anebo nemáš. Jak už někdo říkal v rozhovoru, můžeme být sice třetí – a já bych to holkám moc přál -, ale ta medaile bude mít pořád trpkou příchuť, protože jsme byli úplně jasně ve finále, které nám ale proklouzlo mezi prsty. Takže tak,“ uzavřel Michal Jedlička.

Autor: Michal Dannhofer