4 kluby, 4 brankáři, 4 reprezentanti a… 4 předčasné konce. Lukáš Bábíček, Lenka Suková, Karel Mrkos a Veronika Skopková se v létě shodně rozhodli na čas sport s děrovaným míčkem opustit. Proč tak učinili, jak dlouho bude jejich pauza trvat a k čemu využijí nabyté volno?
Práce, škola, nedostatek volného času, ztráta motivace… Tak zdůvodňuje zmíněná čtveřice své rozhodnutí. Pro jejich mateřské kluby i florbal obecně je to velká ztráta. Všichni totiž alespoň jednou oblékli dres národního týmu.
Lukáš Bábíček (Brno): Mé rozhodnutí mě stálo reprezentaci
Lukáš Bábíček uvažoval o kroku stranou víc než rok.
„Už nešlo spojit školu, práci a florbal. A trpěla i moje přítelkyně. Takhle to dál nešlo, chodil jsem unavený z práce, unavený na trénink a neměl jsem z florbalu radost.
Myšlenka, že skončím, se zrodila před sezonou 2011/2012. Pořád jsem měl ale chuť něco dokázat. Po play off jsem dostal pozvánku na EFT ve Švýcarsku, ale jelikož jsem trenérům oznámil, že v příští sezoně pokračovat nebudu, z nominace mě vyškrtli. Svého rozhodnutí ale nelituji, jsou důležitější věci.
Byli jsme domluveni s Mirou Mikšlem, že se budu udržovat s B-týmem Buldoků. Nicméně se mi naskytla pracovní příležitost v Praze, tudíž se stěhuji do Prahy a nikde jinde zatím hrát nehodlám. Budu se naplno věnovat těm činnostem, které jsem kvůli florbalu zanedbával. Priorita je dokončit školu.“
Lenka Suková (Herbadent): V béčku se budu střídat s Hanou Váňovou
Bude posledním zápasem Lenky Sukové v extralize vítězné dubnové Superfinále?
„V březnu jsem nastoupila na plný úvazek do práce v bance, čímž jsem přišla o spoustu volného času. Bylo náročnější zvládat tréninky v hale, posilovnu a domácnost. Když jsem chtěla dělat něco navíc a zlepšovat se, chodila jsem do práce unavená a nestíhala prakticky nic jiného.
Další věcí byla i změna systému, který nenahrává volným víkendům. Ačkoliv vím, že je to asi krok dopředu a má to určitě své opodstatnění, zatím jsem se s tím neztotožnila. S áčkem chodím na tréninky, někdy stíhám všechny, někdy ne. Jsem trojka, čtyřka a v případě potřeby jsem připravená holkám pomoct. Záleží na trenérkách.
Chytat budu v béčku, kde mám domluvené angažmá. Dohodly jsme s HaVanou, že se budeme střídat. Máme hodně nabitej kádr. 🙂 Na Czech Open jsme dost překvapily, skončily jsme třetí, když nás vyřadilo ELITE. A reprezentace? Kádr má i beze mě dost nabitý. Co se týče mistrovství světa doma, byl by to pro mě rok a půl s nejistou budoucností…“
Karel Mrkos (Future): Novou chuť budu hledat v 7. lize
Ani Future, ani Pardubice. Karel Mrkos bude nastupovat v 7. lize.
„Důvody jsou časové, musím se hlavně věnovat práci, která mě živí. Další věcí je ale také motivace. Do Pardubic jsem šel poté, co jsme se ne úplně shodli s trenérem ve Future, najít nový impulz. Ten se ale, bohužel, nedostavil.
Budu chytat 7. ligu za ELITE Praha. Myslím totiž, že takto daleko od všeho mi třeba tohle angažmá pomůže najít novou chuť jít do toho naplno. V klubu navíc budu vykonávat i jinou funkci, takže sportu, který mám nadevše rád, se rozhodně nevzdávám!“
Veronika Skopková (Bohemians): Své zkušenosti se pokusím předat dětem
Veronika Skopková má doma bronz z předloňského MS juniorek.
„Poskládala jsem si priority a vím, že i když mě florbal moc baví, živit se jím nebudu. Teď chci hlavně dodělat školu, tu jsem celkem zanedbávala. Studuji náročný obor na Technické univerzitě Liberec a času opravdu nebylo nazbyt.
Poprvé mě napadlo skončit asi v průběhu mé poslední sezony v Liberci 2010/2011. Po ní jsem byla celkem zklamaná, ale přišla výzva z Prahy. A tak jsem zkusila rok dojíždět. Bylo to velmi náročné jak časově, tak finančně a nakonec i fyzicky. Přijížděla jsem domů v pozdních hodinách a často druhý den vstávala kolem 5., 6. hodiny na praxi v nemocnici.
Nikde jinde chytat nebudu, určitě ne v této sezoně. Pak se třeba uvidí. Ale taky už nemusím chytat nikdy nikde, nechávám tomu volný průběh. I když pochybuju, že by se po několika letech třeba někdo ozval. A co se volného času týče, budu se snažit si plnit věci do školy včas. Nebudu říkat, že jen kvůli florbalu, ale i kvůli němu budu studovat můj 3letý obor 4 roky.
U florbalu však zůstanu. Budu se chodit koukat na extraligu mužů v Liberci – konečně snad uvidím všechny domácí zápasy. A taky trénuju asi 4. rokem děti, letos mám elévíky a jsou super, moc mě to baví.“
Autor: Jan Barák
Bari, hezký článek, víc takových. Ať je stále více vidět, v čem se skrývá rakovina tohoto sportu.
Zajímavé, že ztráta motivace je i jinak častý důvod ke konci kariéry na vyšší úrovni. Člověka omrzí, když musí po škole nebo po práci na tréninky, kde se mu třeba nedaří nebo je unavený. Nedivím se jim… Na druhou stranu, je to škoda, ale i lepší hráč extraligy se florbalem neuživí. Třeba si dají pauzu a vrátí se 🙂
Karla Mrkose a jemu podobných je velká škoda ! Nejhorší je, že se florbalem v 99% případů neuživí ani ti nejlepší z nejlepších….Škoda!
Bohužel to je přesně to, díky čemu florbal zůstává tam kde je a nemůže se pohnout z místa. Prostě ještě dlouho bude amatérský sport pro zábavu a když to někoho omrzí, tak skončí a jen zamává. A tím spíš to ukazuje na absurditu nesmyslných peněz, které se vydávají za přestupy a investují do hráčů, kteří se pak můžou ze dne na den rozhodnout přestat hrát nebo si stejně dobře jen půjdou cvrnknout nižší soutěže a v klidu si bez tlaku jen tak pro radost zahrát. A na závěr otázka…a není to vlastně lepší?
Ono, pokud nejakou tu dobu jste ve future. Navic pod trenerem Pazderou, tak neni divu, ze se ztraci motivace pro tento sport…
Bohužel, florbal na vrcholové úrovni je pořád hlavně studentský sport. Docela by mě zajímalo kolik asi hráčů procentuálně hraje extraligu a zároveň chodí na hpp do práce.
Je to prostě jen koníček a zábava, ale kdo normální může svému koníčku věnova 4 dny v týdnu na 3 hodiny a k tomu zajebávat víkendy a čerpat svou dovolenou.. Takže se ptám: je to vlastně ještě zábava nebo koníček? jednoduše nároky na hráče se samozřejmě zvyšují, tak aby se tento sport posunul, ale za jakou cenu??? spousta výborných hrčů pak jednoduše končí, protože tomu už nechce objetovat veškerý čas. Trpí tím především osobní a profesní život hráčů. Někteří trenéři by se měli vzpamatovat a respektovat potřebu svých svěřenců, ale ne jako hráčů, ale především jako lidí!!!
Jo, je těžký se tomu sportu „objetovat“ 😀
Ukazuje se, že florbal (a zejména ten mužský) se může posunout jedině polo- až úplnou profesionalizací a to nejen hráčů, ale i trenérů a funkcionářů. Bohužel s tím nutně přijdou i ta negativa (doping, sázky, ovlivňování zápasů, …) Nicméně věřím, že pozitiva převládnou.
kájo velká škoda