Vítkovice obsadily na domácím Poháru mistrů čtvrtou příčku. Zatímco v sobotním semifinále se Storvretou český mistr vyhořel, v neděli ukázali svěřenci Pavla Bruse lepší tvář. Přesto to na finské Classic nestačilo. V obou víkendových střetnutích se prosadil Josef Rýpar, jeden z lídrů vítkovické ofenzivy.
Byl váš výkon z duelu proti Classic diametrálně odlišný od zápasu se Storvretou?
„Určitě to bylo o poznání lepší. V semifinále jsme nepředvedli absolutně nic. Samozřejmě Storvreta má svou kvalitu, o tom se nemusíme bavit, ale my jsme proti ní podali hodně špatný výkon. Proti Classic přišlo zlepšení. Je to tým, který válcuje finskou ligu. Snažili jsme se mít zataženější obranu a vyrážet do brejků. Classic jsou však hodně silným týmem a to, co jsme jim nabídli, dokázali proměnit. Vyhráli zaslouženě.“
Vzala vám hodně sil čtyři vyloučení?
„Určitě nám vzala sílu. Ale na mezinárodní úrovni musíte jít na hranu. Z ligy nejsme na takovou intenzitu v soubojích zvyklí. Nechodí se tam do nich stejně jako na Poháru mistrů a nepískají se tam stejně jako na Poháru mistrů. Člověk hraje na hraně a buď se to pískne, nebo ne.“
Na Poháru mistrů vás pískaly Švýcarky Corina Wehinger a Sandra Zurbuchen. Co jste na to říkal?
„Už jsem se s nimi setkal na turnaji Euro Floorball Tour. Na mě zanechaly dobrý dojem. Samozřejmě každý rozhodčí si vybere někdy slabší chvilku, což ale ani jedno utkání nerozhodlo.“
Cítíte v tom nějaký rozdíl, když vás pískají ženy?
„Z pohledu hráče to velký rozdíl není. Možná si toho k ženám člověk tolik nedovolí, což zrovna dnes ale neplatilo, protože jsme se tam párkrát zbláznili. Jinak rozdíl nevnímám. Pískají skvěle a jsou to jedny z nejlepších rozhodčích ve Švýcarsku.“
V obou zápasech jste vstřelil branku. Jak jste spokojen se svými výkony?
„Dřeli jsme na to půl roku. Osobně jsem si už takové zápasy osahal v reprezentaci, takže jsem věděl, do čeho jdu. Na stupnici od jedné do deseti bych se ohodnotil pětkou,“
Jsou obě porážky odrazem reality?
„Určitě. V superlize těžko zažijeme takové zápasy. Na tréninku člověk taky nenasimuluje takové tempo, jaké je v zápasech. To je ale asi trochu obecnější problém českého florbalu. Nemámě nějakou vizi toho, čím bychom se měli prezentovat. Chceme furt něco kopírovat od zahraničních týmů. Myslím, že bychom si měli najít svou vlastní cestu, přenést si to do superligy a tomu se věnovat.“
Máte v hlavě nějaký nápad, co by tou vizí mohlo být?
„Měli bychom trochu pustit metr v superlize, abychom pak byli připraveni na mezinárodní úroveň. Mnohokrát jsem se setkal s tím, že jsme přijeli na turnaj Euro Floorball Tour. Očekáváte souboj a soupeři jsou zvyklí do toho chodit jinak. Ani se nenadějete a už jste bez míčku. Stejný zákrok je pak v české superlize posouzen jako faul. Hra je hodně rozkouskovaná. Občas ani nevím, co si můžu dovolit. Ale abych vám tady a teď nastínil nějakou cestu pro český florbal, to je dost těžké.“
I když jste na Poháru mistrů dvakrát prohráli, dá se z toho načerpat něco do budoucna?
„Říkal jsem to klukům hned po zápase. Může nás to jen posunout. Sice jsme od Storvrety obdrželi debakl, proti Classic už to bylo lepší, ale my si z toho můžeme vzít hodně do dalších bojů v superlize. Hlavně zkusit udržet tempo na trénincích, chodit do soubojů a pak se to určitě projeví v základní části nebo v play off.
Radost Vítkovických po trefě Josefa Rýpara. Foto: Martin Flousek
Autor: redakce
