Každá hráčka z elitních týmů by si měla zkusit hrát za tým ze spodku, říká Bachmaierová. V Jičíně je kvůli lidem

Kristýna Bachmaierová měla vždy co říct. Obránkyně Jičína plní v extraligovém týmu také roli mentora a předávat má rozhodně co. Vždyť se jedná o úspěšnou juniorskou reprezentantku, která patřila k těm vůbec nejlepším extraligovým obránkyním. Ve velmi rozsáhlém a upřímném rozhovoru pro Florbal.cz otevřela několik zajímavých témat.

O KLÍČOVÉM UTKÁNÍ S OLOMOUCÍ
„Nedělaly jsme úplně to, co jsme si říkaly a od toho pak vypadala hra. To, co jsme chtěly hrát, jsme nepředvedly. Nemyslím si, že to od nás bylo vyloženě špatné na začátku utkání, ale pak už se to s námi táhlo. Už se to vezlo a nedalo se nic dělat. Dostaly jsme se pod psychický tlak a už to bylo.“

SRÁŽÍ JIČÍN NEVYROVNANOST VÝKONŮ?
„Asi je to dost možné. Naopak si myslím, že proti silnějším soupeřům, ačkoliv nakonec dostaneme pořádný kotel, tak mnohem lépe udržujeme tempo a hrajeme lepší florbal. Když hrajeme proti Vítkovicím, Chodovu nebo Ostravě, tak nehrajeme špatně, akorát tyto týmy mají natrénováno, takže každá jejich střela jde na bránu. My většinou vydržíme jenom jednu třetinu. Kdybychom více trénovaly, tak si myslím, že by to vypadalo jinak. Protože si myslím, že v žádném případě nemáme špatné hráčky.“

O ŠANCÍCH NA POSTUP DO PLAY OFF
„Nic nevzdáváme a do play off. Na druhou stranu, pokud tam nebudeme, tak si pár z nás poprvé vyzkouší play down, minimálně pro mě to bude zajímavá zkušenost a myslím si, že to nebude tak hrozné. Alespoň se stmelíme jako tým. Holky, co tu zkušenost mají, tak říkaly, že play down není ani tak o tom, jaké máte hráčky, jak máte natrénováno, ale jaký jste kolektiv. Ale upřímně, příliš to zatím neřeším, kdybych to dělala, tak tím vyvinu akorát zbytečný stres. Prostě jedeme dál a nějak to dopadne.“

O ATMOSFÉŘE V KABINĚ
„Popravdě, v minulém utkání s Olomoucí jsem na holky trochu vystříkla, což mě mrzí, ale jsem člověk a mám jenom jednu nervy. Každopádně k týmu mluvíme hlavně dvě: já a Lucka Paulovičová a snažíme se to nehrotit, z čeho jde, tak si uděláme legraci a snažíme se udržovat pohodu v kabině.“

O ODCHODECH ANET JAROLÍMOVÉ A GABRIELY ŽŮRKOVÉ
„Pořád se jedná o dvě hráčky, to není ani celá lajna. Takže ano, Žůra a Anet tady nejsou, ale na druhou stranu jsou tady mladé pušky, které extraligu můžou hrát. Jasně, nejsou tady dvě hráčky, ale v konečném důsledku? No a co? Tak jsem tady já, Lucka Paulovičová, Šárka Smetáková.“

O SROVNÁNÍ S MINULÝMI ROČNÍKY
„Samozřejmě, že to není takové, jako v minulých letech. Upřímně, v minulých letech to bylo takové více stmelenější, ale prostě je to tak, že buď pracujeme, nebo máme školu, takže nemůžeme být pořád v Jičíně, a proto si myslím, že případně nás play down může jenom stmelit. Upřímně, nikdo neví, jak bude vypadat příští rok, jestli vůbec budeme v extralize, jestli budeme hrát, jestli neskončíme.. Ale každopádně bych to neviděla nějak černě. Máme dostatečně kvalitní tým na to, abychom extraligu hrály.“

O AKTUÁLNÍ SITUACI V EXTRALIZE ŽEN
„Úplně upřímně si myslím, že pro týmy jako Chodov nebo Vítkovice musí být strašné přijet někam do Liberce nebo Jičína, dát tam dvacet, což je šílený klepec a jet domů, ale to je zase o diskusi, jestli neudělat třeba užší extraligu. Ani mě to v té pozici na druhé straně nebaví. Ale chci říct jednu věc: každá hráčka Vítkovic, Chodova nebo FBC by si měla jednou v životě povinně zkusit, jaké to je, hrát třeba za Jičín, Olomouc nebo Liberec. Aby zjistily, jaké to je, když nemáš prostě vyhráno a jdeš to vlastně zkusit. Víš, že to asi nevyjde, ale jdeš to prostě zkusit.

Na druhou stranu, klobouk dolů před holkama, které v těch týmech jsou. Mají čas a chuť trénovat třikrát nebo snad čtyřikrát týdně, obětují tomu čas, mají natrénováno a mají fyzičku. Taky to pak podle toho vypadá: co vystřelí, to letí na bránu, dá se na to dívat.

Tím nechci říci, že v Jičíně celý tým nemá fyzičku, třeba Lůca Paulovičová odjede celý zápas. Ale prostě vydržíme dvě třetiny.

O SVÉ ZKUŠENOSTI Z OBOU PÓLŮ EXTRAKUGY
„Pamatuju si první zápas v Jičíně, kdy jsme hrály proti Chodovu a dostaly neskutečný klepec. Tak jsem šla za Gabrielou Žůrkovou a řekla jsem jí, že na toto prostě nemám, že jsem zvyklá vyhrávat a nikoliv prohrávat. Ale postupem času Ti dojde, že Tě vlastně nebaví jít nebo jet na zápas a vědět, že vyhraješ. Protože takhle to je. Elitní týmy prostě ví, že pokud se něco extrémně nepokazí, tak takové zápasy jednoznačně vyhrají.

Pak vidíš, že přístup týmů jako Jičín k Tobě jako hráčce je podle mě diametrálně odlišný od toho, jak to chodí v elitních týmech. Máme fajn holky, fajn kolektiv, Martin „Petroš“ Petrgál se tady o nás stará nebo Miloš Chlumský, to jsou super lidi, navíc na nás chodí plná hala. Upřímně, už kvůli Těm lidem možná hraju florbal více než kvůli sobě.“

Autor: Michal Dannhofer