12 nejčastějších možností, jak střídat gólmany

Otázka gólmanů je v kterémkoliv sportu velmi citlivá. V týmu jsou dva, tři, ovšem místo v brance je jen jedno. Komu dát přednost a jak je prostřídat tak, aby byli spokojeni všichni? Tady je 12 nejčastějších možností, jak a kdy muže v masce točit. Některé jsou z pohledu brankáře vhodnější, jiné méně, ale stále se jedná o rozhodnutí trenéra, který jako kompetentní osoba určuje obsazení jednotlivých postů…

1. Liché/sudé zápasy
Podle pořadí jsou zápasy rozděleny na liché (1., 3., 5. …) a sudé (2., 4., 6. …). Jedny chytá první brankář, zbylé ten druhý.

2. Každý třetí zápas
Obdobou možnosti střídání brankářů podle lichých a sudých zápasů je jejich střídání dva ku jedné, kdy brankář, jenž má větší důvěru kouče, chytá vždy dva zápasy po sobě a poté druhý brankář chytá zápas jeden.

3. Silný/slabý soupeř
Pokud trenér určí post jedničky (důvěřuje konkrétnímu brankáři) má snahu, aby brankář, který má jeho důvěru, nastupoval v zápasech, jež jsou pro tým důležitější.

4. Dle výkonnosti na tréninku
Trenér má možnost během tréninků sledovat výkonnost jednotlivých brankářů a rozhodovat se, kterého nasadí podle aktuální formy. Jako ten rozhodující může být brán ve zřetel poslední trénink před zápasem/víkendem, nebo všechny tréninky během období mezi zápasy. 

5. Podle výkonu během rozchytání
Možnost, která je (byla) využívána převážně v mládežnických kategoriích, totiž vybrat gólmana na základě rozchytání před zápasem. Vede ji víra trenérů v to, že kdo obstojí v brankářském „souboji“ před zápasem, bude lépe připraven zápas.

 6. Jejich vlastní rozhodování
V případě důvěry trenéra směrem k jeho brankářům, lze přenést kompetence o rozhodování jedničky do zápasu na ně. Je však nutné, aby „slabší“ povaha stále neustupovala dominantnějšímu brankáři, který by měl zájem stále chytat.

7. Během zápasu
Ne úplně vhodnou (a u brankářů oblíbenou) variantou je střídání brankářů v průběhu zápasu. Tato možnost je častá v přípravných zápasech, kdy je snahou prověřit všechny brankáře v zápasovém tempu.  Během zápasu si zachytají všichni brankáři, jejich střídání je dané po určité časové době. Začátek zápasu chytá jeden brankář a v polovině (případně po třetině) nastoupí brankář další.

8. Po obdržených brankách
Každého brankáře potkal zápas, který jemu, nebo týmu nevyšel dle představ. Jako nový impuls do hry se využívá změny na brankářském postu.

Nejčastější případ střídání během zápasu: velký počet inkasovaných gólů.

9. Dle úspěšné série
„Důvěru trenéra má brankář do doby, než se mu nepovede zápas a poté je nahrazen na postu jedničky do dalších zápasů kolegou“
Martin Smeták, bývalý trenér FBC OSTAVA, na školení trenérů licence B 2011.

10. Ráno a večer
Psycholog Michal Hanzlovský uvádí, že lidskou populaci lze rozdělit podle takzvaného chronotypu na denní ptáčata a noční ptáky. Tedy na osoby, kterým víc vyhovuje vstát brzy ráno a nemá s tím problém, nebo naopak, raději si po ránu přispí a pak je výkonnější ve druhé polovině dne. Přestože většina populace je někde uprostřed tohoto rozdělení, jsou osoby, které denní dobu vnímají intenzivněji a inklinují více či méně k jednomu typu. Tato varianta se uplatňuje zejména na nižších ligách, kde se brankáři střídají dobrovolně, neboť jeden z brankářů má problém s probráním…

11. Vyzkoušení nováčka
V případě nedůležitého, nebo „rozhodnutého“ zápasu (vysoké vedení/prohrávání) může být cílem umožnit brankáři, který ještě neměl šanci si danou soutěž zachytat, aby i on byl prověřen. Pokud se mu zápas nepovede, nic se nestane, šel se „otrkat“…

12. Dohoda před sezonou
Trenér na základě zájmu brankářů určí jejich střídání podle soupeřů. Přání brankářů chytat určitý zápas či soupeře vychází z předpokladu, že minulé zápasy s konkrétním soupeřem brankáři vyšly, nebo má v daném týmu přátelské vazby či si na soupeře z jiného důvodu věří… Stejně tak je vhodné zjistit soupeře, na které si konkrétní brankář nevěří.

Všechny výše uvedené možnosti lze použít nejen při střídání dvou brankářů, ale i v případě, že trenér má k dispozici brankáře tři a více. Vhodné je, aby gólman, který nechytá, měl možnost zápasového tempa v jiné kategorii (kde může nastoupit), nebo v nižší lize (B-týmu). Trenér by měl počítat se situací, kdy brankářská jednička nebude moci nastoupit (škola, práce, zdraví…) a je nutné mít vhodnou alternativu.

Snahou každého trenéra by mělo být vhodnou formou včasné předání informace o chytajícím brankáři na následující zápas. Výhodou toho je, že brankáři vědí, kdy nastoupí a neměli by podcenit přípravu (dodržování životosprávy, informace ohledně střelců soupeře…).

Autor: Jakub Koráb