Reprezentační obránce Ondřej Vítovec zamířil ze střešovického Tatranu na rok do Finska. Prosadil se do sestavy ambiciózního klubu EräViikingit, víc než úvodní zápasy play off ale na severu kvůli pandemii koronaviru nestihl. A tak se vrátil zpět do České republiky. Roční angažmá bere jako velmi přínosné a finskou nejvyšší soutěž považuje za hodně atraktivní.
Jak byste zhodnotil svou sezonu ve finské lize jak z pohledu individuálního, tak toho týmového?
„Super zkušenost. Celou sezonu jsem si maximálně užíval. Zázemí nebo sportovní hledisko jsem prostě cítil o level výše. Individuálně se dá výkon rozdělit do několika částí. Myslím, že první půlku sezony jsem hrál nad svá očekávání. Bohužel pak přišel lehký úpadek, ale dělal jsem vše pro to, abych se co nejdříve vrátil do herní pohody. Ta přišla v ideálním čase před play off. Cítil jsem se v zápasech ve všech ohledech velmi dobře. O to víc mě mrzí, že to takhle rychle skončilo. Týmový výsledek odpovídá našim výkonům. Zápasy mezi druhým až osmým týmem jsou extrémně vyrovnané a troufnu si říct, že každý může porazit každého. Tudíž s pozicí před play off (3. místo) jsme byli spokojeni.“
Vstřelil jste v základní části tři branky. Vybral byste některou z nich, která se vám opravdu povedla?
„Asi nejvíce mi utkví v paměti gól na hřišti Classic, kde jsme jako první v lize dokázali tuto polofinskou reprezentaci porazit.“
Ve finské lize jste působil jako jediný Čech. Proč si myslíte, že tamní soutěž nehraje více Čechů?
„Nejspíš je to kombinace více důvodů. Asi tím největším je, že finská liga nenabízí tak lukrativní podmínky jako ve Švýcarsku nebo Švédsku. Dalším z důvodů může být obtížný jazyk a také fakt, že si místy nemůžete vzpomenout, jak vlastně vypadá Slunce (směje se).“
Ondřej Vítovec na tréninku finského týmu. Foto: Tatran Střešovice
Salibandyliigu letos nově vysílala stanice Nova Sport. Měl jste tedy více ohlasů na své výkony?
„Bylo to pro mě překvapení, že jsem tak často hrál v televizi. Dokonce snad více než za poslední tři roky v Česku (směje se). Rodina a kamarádi mě aspoň mohli sledovat.“
Můžete porovnat finskou a českou nejvyšší soutěž? Jak moc se liší a v čem nejvíc?
„Určitě ve faktu, který jsem už nakousl. Strašně se mi líbí vyrovnanost tolika týmů. Největší rozdíl je, že úplně každý tým v lize musí hrát na stejném krásném tarketu. Nikdy nepřijedete hrát antiflorbal na parkety. Dokonce ve většině halách si tarket museli hráči sami po zápase schovat.“
Jaká teď bude vaše budoucnost? Vrátíte se zpět do Tatranu?
„Zatím probíhají nějaká jednání o mé budoucnosti a snad bude brzy jasno.“
Co vy a reprezentace? Můžete popsat svůj postoj?
„Můj postoj k reprezentaci je pořád stejný. Chci reprezentovat a bojovat o místo a medaili na mistrovství světa.“
Co říkáte na situaci, která teď ve světě vznikla? Jak vám to zkomplikovalo návrat domů a jak na nákazu koronavirem reagují ve Finsku?
„Co na to říct, samozřejmě mě to zasáhlo jako všechny ostatní. Ve čtvrtek jsme měli trénink na nadcházející páteční zápas a nakonec už v neděli jsem měl koupenou letenku na pondělní let. Bylo to všechno hodně rychlé a ve finále jsem šťastný, že jsem stihl poslední rozumný spoj do Česka. Nejvíc mě mrzelo, že jsem se skoro ani nestihl s nikým rozloučit. Když jsem odjížděl, Česko bylo ve vnímání situace napřed. Takže kluci plánovali na další týden rozlučku se sezonou, ale samozřejmě se to po mém odjezdu vyvíjelo podobně. Všechno se zavřelo a dostal jsem čerstvé info, že se nyní Helsinky dokonce jako velmi problémový region kompletně uzavřely.“
Ondřej Vítovec na reprezentačním srazu. Foto: Český florbal
Autor: Gustav Ondrejčík
