Denisa Ratajová má za sebou druhou sezonu ve švédském velkoklubu Pixbo Wallenstam. Z osobního hlediska se jí dařilo velmi, přesto v obsáhlém rozhovoru pro Florbal.cz několikrát zdůrazní, že ji chybí týmový úspěch. Není spokojena ani se ziskem stříbrných medailí s Pixbem, které její tým dostal po předčasném ukončení základní části, ačkoliv ji teoreticky ještě mohl vyhrát.
Deniso, máš za sebou druhou sezonu v barvách Pixba. Osobní bodový zápis jsi téměř zdvojnásobila, jak ročník ze svého osobního pohledu hodnotíš?
„Z týmového pohledu se to hodnotí těžko. Sezóna nebyla dohrána, ale průběh se pro nás vyvíjel dobře. Nejspíše by to dopadlo tak, že v posledním kole proti Moře, by se rozhodovalo o druhém místě, tedy lepší výchozí pozici do play-off. Takže tohle hodnotím pozitivně. Měly jsme ambice na zlato, stejně tak, jako reálně minimálně tři další týmy. Předčasné ukončení je zklamání, ale samozřejmě si uvědomuji, že je to nutné. Osobně jsem ráda, že mé výkony byly stabilnější než v minulé sezoně a byla jsem také schopna víc bodově přispět. Zároveň byla sezona pro mě zajímavá tím, že prvních asi pět zápasů jsem začala v obraně, poté většinu sezóny na levém křídle, a poslední čtyři zápasy také na vrcholu, což bylo vůbec poprvé.“
Nekompletní základní část jste zakončily na druhém místě s teoretickou šancí na prvenství, navíc předčasně ukončenému ročníku chybí play off. Jak velkou cenu stříbrná medaile má?
„Pro mě osobně vůbec žádnou. Nedává mi to moc smysl a přijde mi to nesportovní. Každý ví, že se v play off může stát cokoliv, také do konce základní části se to mohlo ještě stále zamíchat.“
Švédsko je často dáváno za příklad toho, jak současnou pandemii koronaviru zvládat „jiným způsobem“, ačkoliv třeba Niklas Jihde se vyjádřil, že se za svůj sport stydí poté, co se ještě hrály zápasy, ve kterých tabulkově o něco šlo. Jaké tedy byly reakce na předčasné ukončení soutěže? „Ano, je pravda, že v globále je přístup Švédska odlišný od jiných krajin. Já bych se asi ani nedivila, kdyby povolili, aby soutěž pokračovala. Četla a slyšela jsem názory typu, aby byl florbal oproti jiným sportům výjimkou a neřídil se doporučením: představte si tu sledovanost, když ostatní sporty končí. Jsem ale přesvědčená, že by to vyvolalo množství negativních reakcí i ze stran klubů a hráčů. Naštěstí k této situaci nedošlo.“
Když půjdeme postupně, tak sezonu jste začaly sérií šesti výher v řadě, poté ale přišla vysoká porážka od Dalenu. Co se v utkání přihodilo?
„Bohužel jsem zápas proti Dalenu musela vynechat kvůli zranění. Byl to takový ten zápas, kdy se nedaří vůbec nic. Dalen se soustředil na obranu a z protiútoků toho vytěžil hodně. Jak jsi zmínil, do té doby se nám dařilo, a asi jsme čekaly, že to půjde samo. Celkově je to pro nás nepříjemný soupeř, například druhý zápas jsme vyhrály snad jen 3:2.“
Od začátku sezony jsi měla skvělou formu, cítila jsi se třeba i v týmu o něco lépe, když už jsi věděla, jak se v Pixbu věci mají?
„Ano, myslím si, že to tak nějak je vždy. První sezonu chcete dokázat, že si zasloužíte v týmu být a seznamujete se s tím, jak to chodí. Přeci jen oproti Česku nebo Finsku je tady například toho cestování více. Ale to té rutiny se dostanete rychle. Pro mě osobně to není jen o tom, v nějakém týmu hrát, ale i tom mít větší roli. Ať už se jedná o vyšší „icetime“, přesilovky, oslabení. Navíc tuto sezonu to nebylo jen o klubových cílech, ale i o mistrovství světa, takže motivace bylo dostatek. Jak už jsem řekla, jsem ráda, že ta forma byla stabilnější než minulou sezonu. Bohužel ani v jednom nebylo dosaženo týmového úspěchu, takže se to pro mě doceňuje hůře.“
Eliška Krupnová na tiskové konferenci před začátkem světového šampionátu říkala, že klubové tréninky před začátkem šampionátu byly hodně tvrdé. Bylo cítit, že všem reprezentantkám jde opravdu o hodně?
„My celkově v Pixbu nemáme problém s motivací na tréninku, panuje zdravá rivalita mezi pětkami a soutěživost. Díky tomu má naše hra na tréninku, až na nějaké výjimky, zápasové tempo, nikdo nikomu nedá nic zadarmo a někdy to bolí. Vím, na co přesně Eliška narážela, speciálně jeden trénink se trošku víc vyhrotil. Trénovaly jsme výjimečně ve vedlejší tělocvičně, kde je hřiště menší. Hrály jsme 4 na 4, takže systémově o nic nešlo. V té době jsme hrály s Eliškou společně s Finkami. Takže když to nadnesu, bylo to takové my proti Švédsku, šlo o čest.“ (směje se)
České medailové ambice nakonec přeťal neuvěřitelný obrat Švýcarska. S odstupem čtyř měsíců, dá se s něčím takovým vyrovnat?
„Je to těžké. Myslím si, že to v nás zůstane nějakým způsobem napořád a určitě se nám nebude na ten zápas dobře vzpomínat. Pro mě osobně byl následující měsíc docela těžký, nejraději by člověk někde odcestoval a zapomněl na florbal. Ale máte zodpovědnost v klubu, vytyčeny další cíle v sezóně, a také je to týmový sport a máte zodpovědnost vůči ostatním spoluhráčkám, to vás nepustí a pomůže vám to. I když jsem byla na tuto větu alergická tak konec konců, když nejde o zdraví jde o … Jen to období tak nějak přečkat a jede se dál. Já ty poslední dva zápasy z mistrovství světa ani neviděla, chtěla jsem to nějak vypustit z hlavy. Na druhou stranu se mi bude vždy příjemně vzpomínat na atmosféru, kterou jsme po ten cyklus, a hlavně závěrečné tři měsíce, v týmu měly.“
Tak trochu paradoxně jsi ale zažila podobný obrat také z druhé strany, když jste skvěle otočily zápas s Morou, který jsi nakonec v prodloužení rozhodla. Co tehdy o obratu rozhodlo?
„To bezprostřední období po mistrovství bylo celkově dost zvláštní. Po návratu nás do konce roku čekaly dva zápasy s nejtěžšími možnými soupeři, IKSU a Morou. V pondělí jsme se s Eliškou vrátily ze Švýcarska, ve středu byl první trénink, a už jen ta atmosféra byla specifická: dvě nadšené mistryně ze Švédska, zklamaná stříbrná Švýcarka, dvě zklamané bronzové Finky, a my dvě s Eliškou, které …no neměly nic. V nás se bily dva pocity: totální prázdnota a vědomí, že máte hned před sebou dva zápasy, které hrají důležitou roli v tom, jak bude tabulka bude na konci sezóny vypadat. Nějak jsme se snažily namotivovat a na všechno zapomenout, aspoň na chvíli. Zápas s IKSU probíhal pro nás dobře, do třetí třetiny jsme šly s dvougólovým vedením, a troufám si tvrdit, že jsme hrály celkově lépe. Bum, třetí třetina, IKSU dalo tři góly a my prohrály. Zase ta třetí třetina… Vůbec jsem to osobně nějak neprožívala, jen jsem byla ráda, že další den letím domů. Po necelých pěti dnech doma, jsme opět seděly v letadle, večer trénink, a další den 8 hodin v autobusu do Mory. Tento zápas se nevyvíjel vůbec podle našich představ, hrály jsme špatně, a na začátku třetí třetiny bylo skóre 0:5. Tuším, že v 8. minutě jsem byla vyloučena na dvě minuty a holky daly v oslabení první gól, minuta a půl na to další gól, za minutu další. Asi ve 14. minutě bylo vyrovnáno. Nakonec zápas došel do prodloužení, kde jsme to už rozsekly. Na takové otáčení zápasu je očividně super mít v bráně Laru Heini. Trenér před třetí třetinou trochu proházel pětky a celkově jsme se nahecovaly, že ještě není konec. Co jiného nám také zbývalo. Nakoplo nás to, a taky i se štěstím, a tím, jak rychle jsme ty góly daly, jsme se dostaly zpět do zápasu. Morou to docela zahýbalo, nebyly až tak koncentrované a my toho využily.“
Florbalové Švédsko nyní řeší stížnost Dalenu, který se brání proti úřednímu sestupu. Dočkal se podpory také od Pixba, jaký na to máš názor ty, z pohledu hráčky?
„Tím, že tady ukončili soutěž, tak jak ukončili, si na sebe ušili bič. Samozřejmě je to nefér, když máte sestoupit z ligy, přestože ani základní část nebyla dokončena a v posledních dvou kolech se to mohlo změnit. Jsem zvědavá, jak to dopadne. Tak jak všichni ostatní, i kluby řeší dopady momentální situace na svou ekonomiku. Tudíž celkově bude zajímavé, jak bude obsazení Superligy následující sezonu vypadat.“
Pixbo už oznámilo také změnu trenéra, na lavičku se vrací Jonas Eliasson. Bude mít v kádru pro ročník 2020/2021 také Denisu Ratajovou?
„To zatím nevím. Ráda bych v Pixbu zůstala, jelikož máme v týmu velký potenciál, a jen ty nejvyšší cíle. Vše ale není jen o florbalu, a musím své rozhodnutí zvážit také vůči mé pracovní situaci. Ráda bych zůstala v SSL, vše je v jednání, a brzy se snad uvidí.“
V minulých dnech oznámilo IKSU určité finanční problémy a budoucnost tohoto elitního týmu je nejistá. Může být případná účast na Champions Cupu pomyslným jazýčkem na vahách, který rozhodne o setrvání v Pixbu?
„Champions Cup je sám o sobě lákadlem, ale nehraje v mém rozhodování významnou roli. Kdybychom vyhráli ligu řádně, patrně by to mělo vliv. Takhle to nezní zaslouženě.“
Autor: Michal Dannhofer
