Čtyřikrát Michal Jedlička! Foto: Martin Neužil, Štěpán Tomš, IFF Čtyřikrát Michal Jedlička! Foto: Martin Neužil, Štěpán Tomš, IFF
9. 5. 2020 Superliga (2) KOMENTÁŘŮ

Jubilant Bedla slaví: Čtyři dekády s fantomem českého florbalu

 



Legendární tatranský střelec, extravagantní bavič a provokatér, nebo trenér snad všech myslitelných bohemáckých kategorií. Tím vším a mnohým dalším je enfant terrible českého florbalu Michal „Bedla“ Jedlička, který dnes slaví kulaté čtyřicátiny. Připomeňte si, čím vším stačil tenhle charismatický svéráz za poslední čtyři dekády obohatit nejen tuzemské florbalové prostředí.

Ta deset let stará situace z 11. dubna 2010 skvěle poslouží jako stručná definice Michala Jedličky. Toho odpoledne probíhalo v porubské aréně čtvrté utkání finálové série, která se tehdy ještě hrála na tři vítězné zápasy. Domácí Vítkovice do klání vstupovaly s vědomím, že v případě výhry obhájí mužský extraligový titul.

Půl minuty před koncem zahrával za stavu 3:3 hostující Tatran standardní situaci v rohu u vítkovické branky. V tu chvíli si vzal tehdejší střešovický kouč Jan Zahalka oddechový čas, jehož průběh máme naštěstí díky kamerám České televize navěky zaznamenaný. Po úvodních rychlých pokynech trenéra si vzal slovo zarostlý ostrostřelec: „Uděláme naší trojku. Já běžím první, ty běžíš druhej. Ťukneš to jenom Fríďovi…,“ dirigoval si další tatranské legendy Martina Richtera, Milana Fridricha, Marka Deutsche a Johana von der Pahlena. A ještě stačil ráznými slovy „ty ne, ty jdi pryč“ na střídačku vrátit obrovitého beka Jana Klimeše poté, co na něj nejprve sám mylně ukázal.

O několik vteřin později pak kapitán Fridrich našel žabičkou před úplně prázdnou vítkovickou svatyní právě Bedlu, který skákavý balonek bez větších problémů doklepnul za opařeného gólmana Marcela Suchánka. Vítkovičtí se jen bezradně dívali jeden po druhém, zatímco střelec vítězné branky, za kterým krom jeho vlastních kadeří vláli i všichni slavící spoluhráči, už na tribuny posílal vzdušné polibky. Během pár vteřin Jedlička vybalil paletu všech svých nejsilnějších stránek – v zásadním momentu geniálně určil efektní a hlavně efektivní signál, zároveň prokázal své ryzí střelecké schopnosti, a navrch ještě stačil gólovou oslavou patrně původně určenou střešovickým fanouškům lehce podráždit i početnější domácí publikum.

Tatran o dva dny později rozhodující pátý zápas v Praze ovládl poměrem 6:3 a získal tak 13. titul. O vítěznou branku se nepostaral nikdo jiný než právě dnešní oslavenec. Paradoxně se jednalo o jeho poslední soutěžní zápas ve střešovickém trikotu, což v tu chvíli asi napadlo jen málokoho. Pojďme si ale cestu jedné z největších legend českého florbalu připomenout od úplného začátku.

Škodná v revíru a dámská tanga

Zhruba v roce 1998 začala parta původně hokejbalistů hrát na Proseku florbal pod vedením Romana Veselého. Právě tam vznikla florbalová odnož Bohemky. Mezi mladíky byl onehdy i Bedla, který před sportem s děrovaným míčkem a hokejbalem stačil okusit i vzdálenější disciplínu, a sice bikros.

Nově založená Bohemka se do sezony 1998/99 přihlásila do 5. ligy, tehdy nejnižší soutěže. A každý rok se posunula o stupínek výš. Asi nepřekvapí, že na tom každoročně měl lví podíl právě ikonický střelec – například v sezoně 2001/02 vystřílel klokanům jasný postup do vytoužené extraligy 55 brankami. Ty stačil vyprodukovat ve dvaadvaceti utkáních, čímž suverénně ovládl celkové bodování druhé nejvyšší soutěže.

Coby extraligový zelenáč obsadil v bodování v ročníku 2002/03 velice solidní 12. místo. Díky tomu neunikl pozornosti tehdejšího absolutního hegemona ze Střešovic, který akorát získal už svůj sedmý titul. Bedla tak hned po ve své první extraligové sezoně převlékl zeleno-bílý trikot za tatranský dres s číslem 14, čímž se zrodilo legendární spojení.

Pod křídla si jej nejdříve vzaly dvě střešovické ikony, Juraj „Juf“ Šádek a Vladimír „Kápo“ Fuchs, s nimiž na začátku své éry v Tatranu řádil v jednom útoku. Bedlův střelecký instinkt, který po přestupu rozkvetl do ještě pestřejších barev, popisuje rekordman v počtu extraligových titulů a dlouhodobý strážce tatranské i reprezentační branky, Tomáš Kafka: „Byl to ryzí střelec, který měl ale hlavně neskutečný zápal. On by prostě ten míček sežral, byl obrovský bojovník, a ještě mu přálo střelecké štěstí. Tahle kombinace byla pro soupeře brutální.“ Kafka v současné lize vidí jediného plejera s podobnou vášní a neutuchající touhou sázet nesmyslné řádky bodů, a to Jiřího Curneyho z Mladé Boleslavi.

Dlouholetý stavební kámen tatranské defenzivy Marek Deutsch k jeho střeleckému apetitu dodává: „Míša pokaždé věděl, kde má stát, měl čuch na správně místo. Jeho obrovskou zbraní byla střela z první, nic nevymýšlel a pálil.“ I když se MJ14 stal nejlepším střelcem ligy hned třikrát, paradoxně v extralize nikdy nevyhrál kanadské bodování základní části, celkem pětkrát totiž skončil na druhém místě – dvakrát ho těsně předběhli boleslavský Petr Novotný a ostravský Petr Skácel a jednou bývalý reprezentační kapitán tehdy hájící barvy Chodova, Matěj Jendrišák.

Skoro až chorobná soutěživost byla a stále je dalším Bedlovým poznávacím znamením. „Nerad prohrával a prohrává, na hřišti to bylo znát, čímž vždycky vyhecoval ostatní,“ uvádí Marek Deutsch a pokračuje: „Myslím, že jeden zápas hrál dokonce v dámských tangách. Sázka je sázka.“ Jiří Jakoubek, trenér loňských juniorských mistrů světa, přidává historku už z Bedlovy pozdější trenérské kariéry: „Na Nisa Open šli kluci zhruba 5 kilometrů úplně do neznáma kvůli tomu, že tam na 100 % musí být tunel, kterým si zkrátí cestu. Přišli asi o hodinu později jenom proto, že Bedla nemohl prohrát a vracet se.“

Michal Jedlička pózuje s Jakubem Kohákem. Foto: FbŠ Bohemians

Michal Jedlička pózuje s Jakubem Kohákem. Foto: FbŠ Bohemians

Zapomenout by se nemělo ani na ostrostřelcův smysl pro humor, vždycky platil za velkého baviče. To ilustruje spousta hlášek, které se jeho spoluhráčům či později svěřencům naplno usadila v aktivní slovní zásobě. Současným hráčům z Bohemky v paměti utkvěly výroky typu „koště, to bylo první slovo, co uměl Pahlen“ nebo „ty si v pasti“ či „si úplně hotovej.“ Jedličkův dlouholetý střešovický spoluhráč Marek Deutsch zase přidává výrok, jímž Bedla vždy počastoval některého ze spoluhráčů, kterému se zrovna v zápase nedařilo: „Máme v revíru škodnou.“

I přes obrovskou soutěživost a talent pro bavení davů stále zůstával především tím levým křídlem, které defenzivy soupeřů rozervávalo obrovskou spoustou gólů. To vše se každoročně ještě několikrát umocnilo ve chvíli, kdy se sezona překlenula do vyřazovací části.

Fantom play off

Po vzoru velkých hráčů i z jiných sportovních odvětví Bedlova chuť a výkony výrazně rostly v bojích o titul. „V play off byl opravdu na válečné stezce,“ trefně pojmenovává jeho naladění ve vyřazovacích částech Tomáš Kafka.

Střešovický střelec sám sebe i své okolí během vrcholu sezony každoročně nabuzoval speciálním účesem, který byl rok od roku bizarnější. Jednou si hnědé vlasy odbarvil na blond, někdy je zase svázal do dvou předlouhých copů, nebo je nechal spolu s vousy pořádně narůst, díky čemuž by si nezadal s vzezřením pravěkého lovce. Jindy se nebál si vyholit půlku hlavy, či si nechat na zátylku pouze výrazně červené tatranské T.

Ještě více než divoké účesové kreace ale v play off vynikaly Bedlovy výkony. V létě 2005 do Tatranu přišli již zmínění Milan Fridrich a švédský šlechtic Johan von der Pahlen. Na půl dekády se tak utvořila formace, kterou mnozí označují za tu vůbec nejlepší v historii české ligy. A především právě jejich bodové příspěvky jim v tom dávají za pravdu.

„Soupeře už jsme potom fakt demolovali, dávali jsme spoustu gólů, ta souhra byla perfektní,“ vzpomíná legendární střešovický forvard. Fridrich rozjížděl akce z pozice centra, von der Pahlen si na několik let podmanil brankoviště soupeřů celé extraligy a do toho všeho byl dnešní jubilant schopen skórovat prakticky z jakékoliv příležitosti a nesmyslných úhlů, jak se shodují jeho bývalí spoluhráči. Současný střešovický trenér a dlouholetý kapitán reprezentace Milan Fridrich vyjmenovává důvody jejich veleúspěšné spolupráce: „Měli jsme společné herní myšlení a zápal do hry. Zároveň jsme se doplňovali i povahově,“ naráží na fakt, že oproti klidnějšímu Fridrichovi se Jedlička nejednou nechal strhnout emocemi.

Milan Fridrich a Michal Jedlička. Foto: Martin Flousek

Milan Fridrich a Michal Jedlička. Foto: Martin Flousek

Asi nejlépe jejich téměř až symbiózu ilustruje play off z roku 2008, kdy Jedličku s Fridrichem v lajně doplnil Tomáš Vávra. Tehdy se levému křídlu první střešovické formace podařilo nastřádat neuvěřitelných 38 bodů v pouhých třinácti zápasech. V současnosti se vzhledem k přechodu na superfinálový formát tento rekord jeví jako nepřekonatelný. Oproti bodování základní části, jež se mu nepodařilo nikdy ovládnout, navíc opanoval bodování vyřazovací části hned čtyřikrát. Po právu si tak vysloužil přezdívku fantom play off.

Kromě vydatných bodových příspěvků naplňovala dnešního oslavence v bojích o titul především atmosféra vyhecovaných bitev s pražským Futurem, Vítkovicemi, Havířovem, a hlavně ostravským FBC. Bedla vzpomíná na důležitý gól, který z nájezdu vstřelil před ochozy ostravské hokejové arény: „Běhal jsem pak okolo tribun, tam na nás plivali, lítaly po nás žvýkačky a všechno možný, co měli Ostraváci zrovna po ruce. Ale všechno schytali kluci za mnou, co běželi slavit, já proběhl čistej.“ Brněnské fanoušky zase pak nenechala klidné ani Bedlova „Boží ruka,“ která Střešovicím nechvalně pomohla postoupit přes tamější Buldoky v jedné ze semifinálových sérií…

Charismatický svéráz s Tatranem za sedm sezon vyhrál pět titulů, přičemž o ten z roku 2006 přišel kvůli celosezonnímu zranění. Jak už padla zmínka v úvodu, poslední soutěžní zápas ve střešovickém dresu odehrál legendární střelec v dubnu 2010. Další sezonu zahájil na hostování v mateřských Bohemians, což se pak o čtvrt roku později změnilo na trvalý přestup. Dodnes ale Jedlička zůstává jednou z největších legend nejúspěšnějšího týmu české historie. Více než jeho 429 bodů získali s Téčkem na hrudi už jen jeho bývalí kolegové z lajny Fridrich, Fuchs a Šádek. Přesto se i nadále ze všech střešovických hráčů těší nejvyššímu průměrnému bodovému zisku na zápas právě Bedla – průměrně vyprodukoval naprosto fenomenálních 2,29 bodů na utkání.

Trenér na buly

Bez větší nadsázky lze říci, že kdo se chvíli pohyboval anebo se mihl v některé z pražských mládežnických soutěží, musel na Bedlu alespoň jednou v životě chtě nechtě narazit. Stejně tak na jeho trenérské výbuchy a, diplomaticky řečeno, nekonvenční chování, kterým nejednou přímo ovlivnil chod zápasu. Autor článku může přihodit historku z vlastní hráčské kariéry. Ta se odehrála během nájezdů, které určily finalistu juniorského Czech Openu v roce 2013. Když se na rozhodující nájezd rozjel jeden z tatranských hráčů, začal v jednu chvíli trenér Jedlička z plných plic na rozhodčí řvát, že míček „STOJÍ.“ Rozhodčí se nenechali rozhodit, což už neplatilo pro ztuhlého a vyděšeného tatranského exekutora, jenž nájezd neproměnil. Každý asi má s často zarostlým dlouhánem alespoň jednu obdobnou vzpomínku…

Jeho trenérské blikance ale často neunikly disciplinární komisi, která si na lodivoda mužů Bohemky často a ráda posvítila. Ale ani několikazápasové tresty Bedlovi nezabránili, aby své svěřence koučoval přímo ze střídačky, jako se tak stalo během extraligového play off 2015. Jedlička, který tehdy jako trenér nesměl na střídačku, pravidla obešel tím, že se na soupisku nechal zapsat jako hráč. Pokaždé šel na úvodní buly, po kterém ale okamžitě pelášil zpátky k lavičkám, odkud oděn stále v dresu řídil hráče v zeleno-bílém.

Michal Jedlička se po buly vrací na střídačku. Foto: FbŠ Bohemians

Michal Jedlička se po buly vrací na střídačku. Foto: FbŠ Bohemians

Označit Bedlu pouze jako cholerického trenéra je ale příliš unáhlené a příkré hodnocení. Za krustičkou tvořenou problémy se sebeovládáním se totiž skrývá velice umný taktik, který disponuje jednou z nejlepších schopností analyzovat hru v celé florbalové republice. S tím souhlasí i trenér Jiří Jakoubek: „Je to právě penzum času a zkušeností, jež nastřádal, a které do florbalu dává.“

Na jaře 2018 dovedl juniorku Bohemky po několika finálových porážkách k vytouženému titulu. Pečlivě a dlouhodobě zároveň buduje mužský celek téměř výhradně z klokaních odchovanců, které si piplá minimálně od florbalové kolébky. Nebýt současné pandemie koronaviru, třeba by se zeleno-bílému celku konečně podařilo prolomit semifinálové brány.

Ze svých trenérských úspěchů vzpomíná dnešní jubilant kromě četných mládežnických skalpů nejraději na bronz z mistrovství světa juniorů v roce 2015. Tehdy dělal asistenta hlavnímu trenérovi Luďku Benešovi, který si spolupráci s Jedličkou stále nesmírně pochvaluje. Oba lodivodi, jež pojí mnohaleté přátelství lemované nejrůznějšími provokacemi a hecováním, společně málem stanuli i v čele seniorské reprezentace. Po sérii zmatků ale trenérem českého národního týmu před letošním mistrovstvím světa zůstal Fin Petri Kettunen. Ale kdo ví, třeba se novým trenérem stane právě bývalý střešovický superstřelec.

Příběh Michala Jedličky patří na poli českého florbalu k těm nejpestřejším. Vousatý svéráz je autorem mnoha nezapomenutelných branek, pro český florbal vychoval nespočet skvělých hráčů a stihl toho ještě výrazně víc, na co už ale není v tomto článku bohužel dostatek místa. My proto alespoň této legendě přejeme do dalších let hodně trenérského štěstí a co nejméně výbuchů na střídačce. „Všechno nejlepší, Bedlo!“


Autor: Jakub Švejkovský



KOMENTÁŘE

  • Fanda napsal:

    Ať si říká kdo chce, co chce já ho mám rád. Ano možná se chová někdy na střídačce jako buran a někdy je to i za hranou, ale zase z toho jeho nadšení a vášně s jakou dělá florbal by si řada lidí mohla brát příklad. A o jeho trenérských kvalitách se bavit nemusíme.

  • KRD napsal:

    Doufám, že KRD poslala kytici a zdravici.

Napsat komentář

*