Vendula Maroszová patří k největším talentům českého ženského florbalu. Do letošního extraligového ročníku již může zasáhnout jako hráčka a vstup zažívá vskutku povedený: ve čtyřech utkáních nasbírala sedm bodů. V rozhovoru pro Florbal.cz vzpomíná také na lednový Champions Cup a nezapomíná ani na reprezentaci juniorek.
Vendulo, po dovršení minimálního věku jsi se hned zapojila do dění v extraligovém týmu Vítkovic. Jaké jsou první dojmy z nejvyšší soutěže?
„Do poslední chvíle jsem nevěděla, jestli do extraligy naskočím, jelikož konkurence v našem týmu je vysoká. Jsem vděčná, že extraligu můžu hrát, navíc ještě v takovém týmu jako jsou Vítkovice. Užívám si to, hrozně mě to baví a motivuje.“
V čem zatím vidíš největší rozdíly mezi soutěží juniorek a dorostenek?
„Řekla bych, že největší rozdíl je ve kvalitě a konkurenci. V juniorské lize se srovnáváme s týmy z celé České republiky a v dorostenkách jen s týmy z dvojkraje, případně až na Mistrovství České republiky s týmy z celé republiky.“
Součástí ženského týmu jsi byla již při lednovém Champions Cupu v Ostravě, byť jsi do hry nezasáhla. Jak z této zkušenosti aktuálně těžíš?
„Byla to pro mě obrovská zkušenost. Okusila jsem atmosféru velkého ženského florbalu. Posunulo mě to hlavně mentálně. Na hřišti i mimo něj jsem klidnější.“
Zapojila jsi se do elitní formace, která prakticky těží z toho, že má k dispozici pět útočnic. Jaké to je? Může to být Vaše devíza?
„Je skvělé nastupovat po boku zkušených hráček, od kterých se mám vždy co učit. Zároveň ke všem hráčkám z týmu mám obrovský respekt. Jelikož se snažíme prezentovat útočnou hrou, tak to výhoda může být, ale většina hráček z týmu je schopná zahrát v útoku i v obraně.“
Současně patříš do reprezentace juniorek. Jaké máš ambice v tomto směru?
„Ve „starém“ cyklu ladíme poslední detaily směrem k odloženému mistrovství světa, které doufáme, že se v květnu uskuteční. Chceme uspět jako tým a dosáhnout co nejvýše. Co se týče „nového“ cyklu, tak se seznamujeme s naší hrou a také jako tým. Já se osobně učím pracovat s rolí lídra, kterou v novém cyklu mám.“
Autor: Michal Dannhofer
