Florbalistky Olomouce patří k nejpříjemnějším překvapením nejvyšší ženské soutěže. Naposledy si dvakrát poradily s brněnskými soupeři a udělaly velký krok směrem do play off. Florbal.cz přináší obsáhlý rozhovor s novou trenérskou dvojicí Radek Řehák – Dagmar Sigmundová, která stojí za olomouckým vzestupem. V odpovědích se věnují své trenérské vizi, stejně tak jako faktu, že oba v extraligovém týmu vedou své dcery.
Olomouc před sezonou změnila směrování extraligového týmu a angažovala Vás jako novou trenérskou dvojici. Mohli byste představit svou trenérskou vizi?
„Už v nižších kategoriích, jsme se snažili, vést holky k aktivnímu celoplošnému florbalu s vysokým presinkem. Takže v tom pokračujeme i u týmu žen.“
Když se podíváme na skladbu kádru, tak je vidět, že se Olomouc snaží spolupracovat s ostatními okolními týmy. Je do budoucna cesta ještě více prohloubit tuto spolupráci nebo se zaměřit na vlastní odchovance?
„Děvčata k nám většinou přicházejí už v nižším věku, díky dobré práci trenérů mládeže, takže se dá mluvit o tom, že se snažíme pracovat hlavně s odchovanci. Vliv na to samozřejmě má i to, že jsme jediný extraligový tým v Olomouckém kraji a samotná děvčata mají zájem u nás hrát. Svou roli hraje i Univerzita Palackého, kdy část hráček přichází k nám do klubu při nástupu na studium do Olomouce. Spolupráci bychom samozřejmě chtěli dál prohlubovat, protože si nemůžeme dovolit, aby holky odcházely do klubů v jiných krajích.“
FBS patří k velmi dobrým týmům v mládeži. Je velkou výhodou, že máte prakticky detailní znalost celé ženské složky z předchozího působení?
„Samozřejmě, že je to velká výhoda. Většina děvčat od ročníku 01 nám prošla rukama už v nižších kategoriích. Ale i díky vzájemné propojenosti kategorií a spolupráci všech trenérů, máme o holkách velký přehled.“
Poměrně zajímavou situací je fakt, že oba trénujete v extraligovém kádru své dcery. Jak k tomu přistupujete?
„Tím, že takto fungujeme už několik let, tak ani letos to nebereme nějak zvláštně. Pro obě holky to může být o to složitější, že na ně někdy máme větší nároky a jsme na ně možná přísnější. Hodně věcí s tímto spojených, jsme už řešili v mladších kategoriích, takže jsme se už naučili spolu pracovat a vzájemně se respektovat.“
V průběhu koronavirové přestávky jste angažovali Tamaru Hašovou, která se tak vrací do nejvyšší ženské soutěže nebo Radku Rennerovou původem z Tvrdošína. Co od nich očekáváte?
„Tamču jsme oslovili už dříve, ale vše se domluvilo až v této pauze. Měla by přinést zkušenosti, a také její přístup k tréninkům a zápasům může holkám hodně pomoci.
Radka už s námi trénovala také delší dobu a měli jsme o ní zájem. Čekali jsme na její rozhodnutí, ke kterému paradoxně pomohla koronavirová situace. Je to mladá hráčka se zkušenostmi ze slovenské extraligy a reprezentace, takže je to pro nás určitě posila.“
Problémem ale může být brankářský post. Je návrat Karolíny Štamfestové definitivním řešením?
„Je to jedno z řešení. Potom, co se nám dvě brankářky během probíhající sezóny zranily, jsme museli tento post doplnit. Kája chytá za naše „B“ a tak jsme ji oslovili. Řešením mohou do budoucna být i dorostenky.“
Olomouc se prezentuje agresivním a celoplošným florbalem. Jakým způsobem na něj hráčky připravujete?
„Hodně jsme se kondiční stránce věnovali v přípravném období. Ale i během sezóny se fyzické přípravě věnujeme pravidelně. Pomáhají nám v tom kondiční trenéři a naše osobní zkušenosti s fyzickou přípravou ze sportů, které jsme sami hráli.“
Jakým způsobem probíhala příprava v době koronavirové pauzy?
„Už teď víme, že nám tato pauza dost ublížila. Na kondici jsme dost stavěli a udržet ji během tak dlouhé doby bylo dost složité. Holky se v rámci možností snažily, ale individuální příprava není optimální. Když to bylo možné, tak jsme se sešli. Všichni v klubu se snažili v tomto ohledu pomoct, ale nemáme takové tréninkové možnosti jako velké kluby.“
Tři cenné výhry znamenají, že olomoucké akcie na postup do play off znatelně nabírají na hodnotě. V čem byl z vašeho pohledu největší rozdíl mezi Vámi a třemi týmy, které jste dokázali porazit?
„S Židenicemi to byl vyrovnaný zápas, kde vyhrát mohly oba týmy. S Jičínem i Buldočkama si troufneme říct, že jsme byli lepší. Rozhodl širší kádr, víc silnějších individualit a celkový výkon týmu.“
Na druhou stranu, tři výhry orámoval poměrně tvrdý direkt od Tatranu v poměru 0:11. V čem tedy ještě na týmy nad vámi ztrácíte?
„Šířkou kádru, individuální kvalitou, zkušenostmi, sebedůvěrou, možnostmi klubu, finančními možnostmi, ale i dalšími věcmi. Proti těmto týmům jsme malý, spíše „rodinný“ klub. Ještě pár let bude trvat, než se k těmto klubům přiblížíme. Všichni v klubu se snaží a dle našeho názoru jsme na dobré cestě.“
Vítězství se ale nerodila snadno, v každém zápase nastala pasáž, ve které jste lepší nebyli. Pracujete také na mentální stránce týmu?
„Mentální stránka hraje u ženských týmů velkou roli, proto se s ní snažíme pracovat. Tým je z poloviny tvořen juniorkami, takže víme, že se těmto pasážím úplně nevyhneme. Chce to čas na práci, získání sebedůvěry a nabírání zkušeností s extraligou.“
Po porážce od Tatranu, jak jste přistoupili k přípravě týmu?
„Potom, co jsme si některé věci vyříkali, jsme se snažili k tomu už moc nevracet. Tatran odehrál velice dobrý, ne-li nejlepší zápas, který jsme viděli. Snažili jsme se dál pracovat na našich věcech. Tím, že jdou zápasy rychle za sebou, tak jsme neměli čas se v tom moc „babrat“ a museli se připravovat na další soupeře, což nám určitě pomohlo.“
Nyní jste na šestém místě, v relativně velmi výhodné pozici. Je cílem play off, se kterým se stále počítá v plnohodnotném režimu?
„Play off pro nás trenéry nebyl prvořadý cíl už od začátku sezóny. Chtěli jsme zavést nějaké změny a holky někam posunout. Bylo to spíš takové přání, že pokud se bude dařit, mohli bychom o tom uvažovat. Jsou to spojené nádoby, když se bude dařit, naše práce bude dávat smysl a když holky budou na sobě dál pracovat, tak i play off bude blíž.“
Vizionářská otázka na závěr. Kde vidíte Olomouc v horizontu tří až pěti let?
„Doufáme, že na této cestě, po které momentálně jdeme. Na cestě, kde je prvořadá kvalitní práce s mládeží, kde se snažíme o dlouhodobou stabilitu klubu, kde všichni členové tvrdě pracují na svém rozvoji a klub se snaží vylepšovat tréninkové podmínky všem členům.“
Autor: Michal Dannhofer
