Karolína Šatalíková: Naše sportovní linie je pořád stejná, ale čistě ženská složka už dělat nejde

Florbalistky Tigers se po minulé sezoně přesunuly pod hlavičku Startu98, aby mohly nadále pokračovat v nejvyšší ženské soutěži. Hlavní trenérka Karolína Šatalíková říká, že sportovní linie oddílu je pořád stejná, nicméně mít postavený oddíl na ženské složce je již dnes prakticky nemožné. Zkušená trenérka věří, že nastavení jejího nového týmu bude do tří let stabilizované tak, že může hrát opět i o medaile.

Paní trenérko, máte za sebou první měsíce pod hlavičkou Startu98. Můžete je zhodnotit?
„Je to trochu jiná práce, stavíme úplně nový tým s mladými hráčkami. Baví mě to, protože je na nich vidět, že se chtějí zlepšovat a pracují na sobě. Samozřejmě teprve sbírají zkušenosti, takže po nich nemůžeme chtít všechny dovednosti, které měly hráčky, které v týmu byly v minulých letech. Ty měly zkušenosti a dovednosti, které dokázaly prodávat a věřily si. To dnešní tým nemá, ale o to více se snaží.“

Je to tedy dnes skutečně tak, že kvalitní ženský tým potřebuje být začleněn do plnohodnotné oddílové struktury a nelze se soustředit pouze na ženskou složku?
„Ano. Je náročné dělat klub ve třech lidech, pokud nemáte silné řízení z lidí, kteří se věnují pouze florbalu. U nás to bylo tak, že jsem byla na nějaký úvazek já a sekretářka klubu. Vidím to i nyní: pokud jsme součástí Startu98, kde pracují lidi, kteří se věnují florbalu na plný úvazek, tak je to mnohem lepší. Vy prostě dnes potřebujete několik lidí, například na plánování, rozvoj, akce, shánění sponzorů. V Tigers to bylo tak, že jsme byli tři, kteří jsme řešili úplně všechno: od náborů přes marketing, trenéry, až po pořádání zápasů. Je to i cílem Českého florbalu, aby se kluby profesionalizovaly a aby tyto věci byly zajištěny na profesionální úrovni, což u nás nebylo a ani nemohlo být. Měli jsme 120 členů a 10 týmů, což není objem na plný úvazek pro víc lidí. Tento počet je fajn na mládežnická družstva, ale na nároky extraligy to už nestačí.  Ve své podstatě nemůžete zaplatit tyto zmíněné profesionály, protože pro ně nemáte vytížení ani finanční prostředky. Jsou to spojité nádoby, za mě je to takto lepší.“

Není to ale první přesun, tým se vlastně již přesunul z Tatranu pod Děkanku a následně osamostatnil. Dají se zkušenosti z těchto transformací využít a porovnat?
„Samozřejmě. Poté, co jsme s Markétou Šteglovou a ženskou složkou odešly z Tatranu, tak jsme šly pod funkční vedení Děkanky a dělaly jsme jenom trenéřinu. Což byl náš cíl, my jsme chtěly trénovat a měly ambice. Když to přestalo z různých důvodů fungovat, tak jsme využily možnosti přesunu na Prahu 11. Tím pádem to spadlo na nás, ale pořád jsme působily pod nějakou organizací. Nikdy nebylo našim primárním cílem řídit klub, ale vývojem situace to na nás spadlo. Snažily jsme se pracovat, jak nejlépe jsme uměly, ale postupem času, jak roste celková organizace okolo florbalu, tak už to prostě takto dále nešlo. Porovnání? Všechno mělo svoje plusy a mínusy.“

Je to po několika letech poprvé, kdy asi ani objektivně nemůžete mít ambici bojovat o titul. Soustředíte se tedy nyní na rozvoj hráček tak, aby se pod hlavičkou Startu98 mohlo hrát do několika let znovu o medaile?
„Ano, budeme chtít vycházet z hráček, které v klubu projdou mládežnickým kategoriemi, kterým chceme dávat šanci, plánujeme tedy být víc rozvojový tým. A nevidím důvod, abychom s hráčkami, které postupně budou získávat zkušenosti a budou se zlepšovat, nemohli hrát o medaile. Stále si držíme stejnou sportovní linii, což některé talentované hráčky odradí, protože jsou sice talentované, ale nechtějí se florbalu věnovat tak, že budou trénovat 4 – 5 tréninků do týdne. Většina našich hráček takhle trénovat chce a je na nich vidět velký progres. Věřím, že do dvou až tří let získají zkušenosti, které následně prodají a Start98 může hrát znovu o medaile.“

Až nyní se povedlo Vítkovicím Start98 vyloženě přehrát a utkání skončilo vysokou prohrou. Je to určitý znak toho, že jdete po správné cestě?
„Tohle pro nás nebyl soupeř, na kterého jsme se cíleně připravovali, už jen proto, že s jejich kádrem, kdy mají k dispozici 30 hráček a nevíte, kdo proti Vám nastoupí, je to celkem těžké. Například Vítkovice si tento tým tvoří nějaké tři až čtyři roky, hráčky se k nim vrací ze zahraničí, takže je jasné, že jsou nyní někde úplně jinde. My máme jiné soupeře, které chceme porážet nebo se kterými chceme hrát vyrovnanou partii.

Když se ještě vrátím k tomuto víkendu, bohužel nám díky našemu úzkému kádru přípravu hodně narušila pauza po reprezentačním soustředění, kdy naše tři klíčové hráčky nebyly 10 dní na tréninku a přišly poprvé v pátek před zápasem. Proti Vítkovicím to úplně nevadilo, ale trochu to poznamenalo celý víkend. Tím samozřejmě vůbec nechci nějak shazovat výborné výkony našich soupeřek.“

Kádr Startu98 je postaven na mladých hráčkách. Věříte, že do budoucna vytěží z toho, že už v takto nízkém věku mají možnost mít v týmu roli tahounek?
„Je to dvojsečné. Na jednu stranu by stále potřebovaly získávat tu formu zkušeností, kdy je někdo ‚sprdne‘ a potáhne je, ony ale v sedmnácti, osmnácti letech mají samy táhnout extraligový tým, což u většiny našich hráček tak je. Je to pro ně určitě stresující, protože ony by si na hřišti měly dovolovat, být drzé, učit se a dělat chyby. Ale teď je skutečnost taková, že máme dvě lajny hráček, které na sobě makají, jsou mezi nimi juniorky, které tým táhnou a mají velkou zodpovědnost, kterou by úplně mít neměly. Úplně dobře to není, ale vnímám, že se zkracuje se sportovní věk florbalistek, ve spoustě týmů hrají juniorky výborně. Na druhou stranu mají tu výhodu, že pokud mají reprezentační ambice, tak se v týmu prosadí, protože se taková zodpovědnost očekává od každé hráčky.“

Autor: Michal Dannhofer