Klub, který vedle skvělých individualit s líbivou ofenzivní hrou proslul i jedním nešvarem. Problematickým vztahem ke svým brankářům. Když se vyhrálo, vzývali v FBC Ostrava útočníky, když přišla porážka, viníkem byl obvykle muž v masce…
Za posledních 6 let prošlo brankovištěm klubu přes 15 (!) gólmanů. Florbal.cz oslovil 7 z nich, kteří v dresu FBC Ostrava působili během blízké i dávné minulosti, a položil jim jednu otázku. Jak náročné bylo působit v týmu, kde se z neúspěchů vinil povětšinou brankář?
Jan Maceček: Srovnávali mě s Kafkou nebo s Grečmalem
Jan Maceček proti Milanu Fridrichovi.
„Chytat za FBC bylo opravdu velmi náročné. I když třeba osobní statistiky v základní části i následně v play off byly dobré, vždycky byl nějaký tlak a srovnávání třeba s Tomášem Kafkou nebo Danem Grečmalem. Částečně se to zlepšilo až za trenéra Segeti, který nám uměl dodat potřebnou důvěru, bez které se brankář do optimální pohody nedostane. Vedení klubu ale stejně často dávalo najevo svou nespokojenost s individuálními výkony brankářů. To, že se hrál ofenzivní styl a někteří jedinci měli problém vrátit se za půlku, už bohužel nikdo neřešil…“
Jiří Vochozka: Nevzpomínám si, že by mi dali nějakou sodu
Jiří Vochozka v Ostravě vydržel jen sezonu.
„Podle mě je to spíš taková nafouklá bublina z dob, kdy Pepino začínalo. Nároky má každý tým a je jen na brankáři, jak se s tím popere. Když jsem přicházel, čekal jsem, že to bude těžké a ještě o to víc, že jsem z Prahy. Nevím, jak to tam bylo přede mnou, ale já zažil super kolektiv i vedení. Když se dařilo, dostali jsme pochvalu, když ne, trenéři přišli do šatny a vyčinili nám za prosté chyby. Mluvili konkrétně, vždy na toho, kdo tu chybu udělal. A nevzpomínám si, že bych po nějakém špatném výsledku dostal nějakou sodu. Je to taky o tom, jestli si sám umíš přiznat, že jsi to podělal. Pokud to zvládneš, nemáš s akceptováním kritiky problém.“
Tomáš Doležil: Pomalu mi to ubíralo chuť do florbalu
Tomáš Doležil se leckdy sám sebe ptal, jestli má ještě pro něj florbal cenu.
„Tenhle typ kritiky se za mé kariéry objevoval ve chvílích, kdy se nedařilo výsledkově. Troufám si říct, že ostatní naši gólmani to měli podobně. Samozřejmě to není nic příjemného. Já uznávám kritiku od trenéra a nikdy jsem s ní neměl žádný problém. Ale podle mě je nemorální, když brankáře opakovaně kritizují za jeho zády někteří spoluhráči a manažer klubu, nemluvě o tom, že si to člověk třeba další den přečte v novinách. Rozhodně to nemá pro gólmana žádný pozitivní efekt a samozřejmě to postupně ubírá chuť do florbalu. Člověk si klade otázku, jestli to má zapotřebí a jestli to má vůbec cenu.“
Vít Schulmeister: Tohle byl nešvar Pepina, já chytal v Remedicu
Vít Schulmeister pomohl FBC loni do finále extraligy.
„Dřív jsem to hodně sledoval. Zmínka o špatném výkonu brankáře po prohraném zápase Ostravy na sebe nikdy nenechala čekat dlouho. Když jsem tam šel na hostování, jistá obava ve mně proto byla. Kluci se ale za trenéra Smetáka chovali zodpovědně a rozhodně mi pomáhali. Nemyslím si, že by kolektiv Ostravy byl vůči svým brankářům kritičtější než jiné týmy. To, co máte na mysli, byla záležitost FBC. Já už naštěstí působil v Remedicu.“
Petr Šrámek: Každý brankář by si měl podobným peklem projít
Petr Šrámek považuje angažmá ve FBC jako velkou zkoušku psychické odolnosti.
„V jiných týmech jsem nezažil ani poloviční psychickou zátěž. Taky se tam nehrálo o titul a už vůbec se na něj nečekalo takovou dobu. Osobně jsem strašně moc chtěl být prvním, kdo titul s FBC Ostrava vyhraje. Největší tlak jsem tak asi na sebe vytvářel já sám. Ve finále s Tatranem v roce 2003 jsem nepodržel v posledních třech zápasech ani jednou, ale nemyslím si, že to mělo být propagováno jen jako má chyba. Na druhé straně, pokud za všechno v FBC vždy mohl brankář, můžu za dvě vítězství v poháru. (usmívá se) Celé mé angažmá v FBC bylo obrovskou zkouškou psychické odolnosti. Myslím, že by prospělo každému brankáři projít si takovým peklem, kdy se mluví o vašich hvězdných spoluhráčích, když se vyhraje, a o vás, když se prohraje. Zároveň je to ale silná motivace ukázat, že do týmu patříte právem a nejste jen páté kolo u vozu. Dnes už je ale situace v FBC odlišná, snaží se své brankáře podporovat. I přesto, že jsem to v médiích několikrát pěkně slíznul, beru své působení v FBC za nejlepší období své florbalové kariéry a neuvěřitelnou zkušenost.“
Jan Ogrocki: Gólmani se u nás vyznačují vysokou úmrtností
Jan Ogrocki podotýká, že se za 5 let vedle něj vystřídalo 14 (!) gólmanů.
„Asi každý, kdo hraje nebo sleduje florbal, si u nás v týmu musel všimnout jednoho. Poněkud veliké úmrtnosti brankářů. Letos to byla moje pátá sezona za muže. Za těch 5 let se tu vystřídalo i se mnou 15 gólmanů. Omlouvám se, jestli jsem na někoho zapomněl, ale nemyslím si. A s výjimkou Adama Hudce, který se letos vrátil z hostování v SSK Future, jsem se s nikým neviděl déle než jednu sezonu. Otázka je: proč? Ale to ať si každý domyslí sám…“
Jan Chrást: Sem tam ti někdo něco ostřejšího řekne
Jan Chrást si pochvaluje, že už v FBC není tak přísné prostředí jako dřív.
„FBC je pověstné tím, že to tu brankáři neměli nikdy moc lehké, ať už šlo o herní styl, který se tu praktikoval, nebo o přísnější metr, který měli samotní hráči. Když jsem šel do FBC, slyšel jsem, jaké to tu gólmani mají. Zhruba po roce ale musím říct, že zároveň se změnou týmu, který je teď hodně mladý, se změnil i přístup k brankářům. S klukama si pomáháme, hecujeme se. Je pravda, že někteří hráči jsou upřímnější a otevřenější a dají svůj názor na to, jak chytáš, nebo nechytáš patřičně najevo. Pokud mi kluci něco vytknou, beru to hlavně jako dobrou kritiku a motivaci se zlepšovat. Celkově tu tlak na gólmana trošku větší je, ale jde jen o to, jak moc se tím necháš ovlivnit. Rozhodně tu už není tak přísné prostředí jako dřív, sem tam ti ale někdo něco řekne. Co si z toho vezmeš, je ale tvoje věc.“
Autor: Jan Barák
Hodně dobrý článek;)
Můžete mi někdo říct kde skončil Schulmeister ? Mě by to docela zajímalo, protože byl celkem dost dobrej .
Florbal není sport, který by mu zajistil živobití, tak pracuje. Není první ani poslední co se vyprd na „studentskou“ extraligu a šel makat.
Tak tak. Na „studentskou extraligu“ se už vyprdla spousta talentovaných hráčů, a to je docela škoda, když i v sousedním Německu mají lepší podmínky.
Jsem si to myslel no . Jen jsem se chtěl ujistit .Jeho škoda .
Klasika o-)
V týmu 4 brankáři a mnohdy nebyla stálá jednička – a když ano, při první prohře větším rozdílem se snesla na jeho hlavu kritika, popř. šel střídat a nedostal důvěru. Remedicum stahuje nekvalitní brankáře, kvalitní za poslední dobu byl akorát V. Schulmeister, v minulosti chytal velmi dobře Ogrocki, kterého zkazili. Mám dojem, že pokud byl v Pepinu/Remedicu kvalitní golman, vždy se zhoršil a šel do kytek. Je to dáno celkovým přístupem, který začíná u mng., kterého zajímají jen prachy a golf – poté se diví, proč nejsou výsledky, dále dlouholetý problém s trenéry. Příležitost dostávají jména jako trenér házené Koutný, bývalý hokejista Tomášek, Smeták (k tomu ale respekt – pomohl klukům psychicky), atd atd. Až nyní jsou tam trenéři, kteří tomu rozumí, ale bohužel chlapci trénují v době, kdy je Remedicum v totálním rozkladu a dovolím si říct, že lepší už to nebude.
Kdo chce jít pryč, tak mu dělá Franke problémy, kdy chce inkasovat neskutečné peníze za podpis přestupu, jako v případě Pavla Machaly, který odehrál za tento klub x sezón a i přesto chtěl za něj Rolf 3 – 4 000 CHF nebo v případě Robina Žydela, kdy to byla částka min. dvojnásobná a málem to šlo k arbitráži, takže Remedicum – klub zaslíbený. Pokud chcete mít radost z florbalu a dobré podmínky, do tohoto klubu rozhodně nechoďte.
Až na tu část s Panem Koutným s tebou absolutně souhlasím !
Tak,tak,život v luxusu je náročný,Baníček také nedopadl dobře,když si majitelé chtějí žít nad poměry a peníze neputují tam,kde mají,někde se to musí odrazit:-)
Na fotce fakt nejsem 🙂 Ono to je asi hodně jedno, když nikdo ani neví u čeho všeho jsem byl 🙂
Petře, omlouvám se za cizí fotku, moje chyba, již napraveno …
S pozdravem
Kuba