Florbalistky Chodova prošly před sezonou výraznou obměnou hráčského kádru, když jej opustilo hned 13 jmen. Přesto dokázaly dvakrát porazit FBC Ostrava a před čtvrtečním duelem s Tatranem Střešovice jsou největšími favoritkami na zisk druhého místa za Vítkovicemi. Stačí jim k tomu jakýkoliv bodový zisk, v případě porážky pak budou muset čekat na další výsledky Tatranu. Trenér Lukáš Procházka potvrzuje, že na Praze 11 panuje spokojenost. Zamyslel se také nad ročníkem 2004.
Pane trenére, Chodov podruhé v sezoně porazil FBC Ostrava za 3 body. V čem se dají zápasy porovnat a v čem naopak byly jiné?
„Oba to byly podle mého velmi kvalitní zápasy. A přestože obraz hry byl v prvním zápase výrazně na naší straně, tak oba zápasy jsme museli otáčet. Naopak ve druhém jsme se nechali zbytečně vylučovat a tím dostali do hry klíčové soupeřovy hráčky a udělali jsme si to tím těžší.“
Utkání v Ostravě se dlouho nevyvíjelo dobře, ale nakonec přišel velký obrat. Co jej podle Vás způsobilo?
„Mluvili jsme o tom na střídačce už v průběhu utkání a cítili jsme, že by nám stažení hry do dvou pětek dalo velkou šanci zápas otočit, ale vzhledem k většímu počtu oslabení, jsme k tomu kroku sáhli až 10 minut před koncem. Myslím, že to byl jeden z důležitých momentů. Sehráli jsme pak dobře několik brejkových situací, lépe se drželi na míčku a měli i trochu štěstí. Ale ze všech bylo cítit obrovské odhodlání a sebedůvěru.“
Ukázaly Lvice, že mají velkou mentální sílu?
„Myslím, že ano, ale tohle jsme si dokázali už několikrát v průběhu sezóny. Zvládli jsme letos více zápasů, které se úplně nevyvíjely podle našich představ, nebo se třeba tolik nedařilo. Je až neuvěřitelné, jaký má tým charakter, jak za sebou holky stojí, jak funguje v těchto momentech celá střídačka, tohle je pak odměna.“
Takový obrat zápasu v Ostravě dal vzpomenout na poslední Superfinále, které o pár kilometrů dál Chodov podobně ztratil. Může pro Chodov být právě obměna kádru určitým impulsem, že tým již tímto není zatížen?
„Vnímají to lidé z venku a vnímáme to i my: jsme teď prostě nový a úplně jiný Chodov, vůbec to nechci srovnávat, každý ten tým měl něco specifického, byl v něčem silný, svůj. My jsme teď vsadili na mládí, nový systém, větší týmovost. Nám prakticky ani nic jiného nezbývalo. Ale ukazuje se, že je to správná cesta a rostou nám další velké osobnosti nejen pro nás, ale pro mezinárodní florbal obecně.“
Po tak velké obměně se s Chodovem příliš nepočítalo, pozornost se v Praze soustředila spíše na Tatran. Nicméně, karty jsou nyní rozdány tak, že jste velmi blízko 2. místu po základní části. Asi musí panovat spokojenost?
„Ano, spokojeni jsme moc, i když víme, že rezervy ve hře pořád máme, hrajeme sezónu prakticky bez přesilovek, to je věc, kterou musíme nutně zlepšit. Řešíme další detaily ve hře, ale celkově jsem z týmu nadšený. Okolo sebe se moc nedíváme, prostě se soustředíme na sebe, chceme se zlepšovat a být v každém zápase konkurenceschopní.“
Velkou měrou se na Vašem vzestupu podílejí mladé florbalistky, pro které je to první ročník v nejvyšší soutěži. Jak hodnotíte jejich zapojení?
„Klobouk dolů před všemi hráčkami, nejen před těmi, které hrají svou první sezónu, ale i před těmi, které se posunuly do role těch zkušenějších, které by měly tým táhnout. Je to víc než kdy dřív opravdu týmová práce. Mohl bych být konkrétnější, co se týče jednotlivých hráček, ale nechci. Každá z nich má svůj příběh a dalo by se o tom mluvit dlouho. Každá z nových hráček přinesla do týmu něco svého a má svůj přínos. Celkově se nám vydařily všechny příchody.
Samostatnou kapitolou jsou pak Hanče Ranochová a Christy, dodávají holkám klid a jejich přínos pro tým je obrovský, máme v nich skutečný poklad.“
K tomu se váže také jedna poměrně závažná věc, a sice, že juniorské soutěže se obecně v různých sportech nehrají. Co to podle Vás způsobí směrem k obecnému přechodu do dospělé kategorie?
„To je samozřejmě obrovský problém obecně, nejen pro florbal. To že děti a mladší hráčky ztratili rok tréninků, zápasů je obrovský průšvih. Já ale doufám, že brzy budou moci začít znovu trénovat a hrát a bude pak na nich a na trenérech, aby se snažili tento handicap smazat.
Taky musím říct jednu věc, která mě fakt hodně trápí: a sice, že i přesto, že juniorské a dorostenecké soutěže stojí celou sezónu, tak neexistují výjimky pro mladší ročníky 2004. Z toho, co vidím u nás na Chodově a věřím, že je to tak i v jiných klubech, tak řada těchto hráček by do extraligy naskočila úplně bez problémů. Je to obrovská škoda, navíc v zahraničních ligách, a to je třeba Švédsko bezpochyby po všech stránkách kvalitnější soutěž než česká liga, tyto ročníky hrát mohou, stejně tak i mezinárodní ženské zápasy. Myslím, že je to velká škoda a upřímně tomu nerozumím.“
Co bude nejdůležitější ve druhém utkání s Tatranem?
„Potřebujeme ho prostě celkově odehrát lépe, než ten první, věřím, že budeme lépe připraveni a těšíme se, že to bude další kvalitní a vyrovnaný zápas.“
Autor: Michal Dannhofer
Slabá liga, tak múžou hrát i holki ze školki