Suchánková má Zárubovu nemoc Vitiligo: Je to psychická bolest, chtěla jsem, ať je znát příběh

Před několika měsíci se útočnice extraligové Olomouce Barbora Suchánková rozhodla na Facebooku otevřeně zveřejnit svůj boj s nemocí, která trápí také například legendárního komentátora České televize Roberta Zárubu a potýkal se s ní i Michael Jackson. Vitiligo je vzácné kožní onemocnění, které ale Suchánkovou naštěstí neomezuje ve sportu. Proto mohla v obsáhlém rozhovoru popsat nejen svou specifickou přípravu, ale také ambice v sérii s Vítkovicemi, za které sama krátce hrála. 

Barboro, na Facebooku jsi se otevřeně vyjádřila o tom, že Tě trápí stejná nemoc jako Michaela Jacksona nebo Roberta Zárubu, a sice vitiligo. Co Tě k tomu vedlo?
„Určitě by bylo vhodné zmínit, že, byť je to nepříjemné onemocnění, v normálním životě mě nijak fyzicky neomezuje. Je to poměrně neznámé a vzácné onemocnění kůže, které mi bylo diagnostikováno v 11 letech. Vitiligo je neinfekční získaná kožní porucha, kdy při tomto autoimunitním onemocnění dochází ke ztrátě pigmentových buněk, které produkují melanin. Z tohoto důvodu se pak tvoří po těle, nejčastěji na tváří okolo očí, na loktech, ale prakticky kdekoliv, kde pigment poškozen, bílé skvrny. A já jsem chtěla toto tabuizované téma trochu otevřít. Ty důvody byly však osobní, a proto jsem se rozhodla nafotit fotky, které Vitiligo ukazují v celé své kráse.

Problémem Vitiliga není fyzická bolest, jak by si někdo mohl myslet, ale naopak ta psychická. Jako pro holku je pro mě nepříjemné mít na obličeji viditelné bílé skvrny, které jsou dost vidět, pokud nejsem namalovaná. Stále se setkávám s lidmi, kteří na mě divně koukají nebo se mi smějí, že mám vypálené brýle od sluníčka (haha). Dávno to beru s nadhledem, ale říkala jsem si, že tahle osvěta by mně, ale i ostatním, kteří jsou něčím jiní, zajistila trochu komfortu ve veřejném prostoru. Často totiž příběh člověka vůbec nemusíte znát.“

Jedná se o kožní onemocnění. Onemocnění kůže ukončilo například kariéru výborného slovenského hokejisty Mariána Hossy. Omezuje Tě nějak ve sportování?
„Kromě toho, že mi přípravy na zápas zaberou o něco více času než mým spoluhráčkám, protože se bíle fleky na obličeji snažím zakrýt make-upem (směje se), tak asi ne. Tím, že se aspoň trochu namaluji, se na hřišti cítím lépe. Vitiligo mě to ale po sportovní stránce nijak neomezuje. Tedy kromě léta. Kvůli tomu, že bílé skvrny po těle jsou zbavené ochranného filtru kůže, jsem mnohem náchylnější k tomu, abych se spálila i na mírném sluníčku. A to pak vážně bolí. Kolikrát se mi udělají i puchýře. Z toho důvodu vyloženě období léta nesnáším a vyhledávám sportovní aktivity ve stínu případně v hale.“

Jak se vlastně tato nemoc léčí?
„To je problém. Dosud neexistuje žádná metoda, které by Vitiligo zcela vyléčila. Existuje ale tzv. fototerapie, která pomáhá bílé skvrny zrepigmentovat. Spíš se snažím předcházet zhoršení. Takže beru vitamín D a v létě používám ty nejvyšší opalovací faktory, které se dají pořídit.“ (usmívá se)

Každopádně, i přes tento zdravotní hendikep ses propracovala do nejvyšší ženské soutěže. Co si myslíš, že stojí za zlepšenými výsledky Olomouce v tomto ročníku?
„S týmem jsme postupně od začátku sezóny pracovali na tom, abychom se prezentovali aktivním a houževnatým florbalem. S holkami jsme dokázaly konzistentně zápasy dotahovat do zdárného konce, to všem dost pomáhalo na sebedůvěře, která je podstatná k tomu, abychom se prezentovaly tím dravým florbalem. A pokud pominu týmy z TOP 4, tak se všemi ostatními týmy jsme vyhrály, nebo jsme vývoj zápasu otočily v náš prospěch. Ale tím hlavním aspektem, proč jsme zažily docela zdárnou sezónu a ovocem je play-off, je za mě to, že máme tři vyrovnané lajny. Každá lajna má hlad po gólech, a nejvíc mě to těší u těch nejmladších článcích našeho týmu, které se první zkušenosti s Extraligou chopily skvěle. Zároveň bych chtěla moc poděkovat naší nové trenérské dvojici, která do týmu přinesla nový impulz chtít hrát florbal. Radek Řehák a Dáša Sigmundová dohromady ztělesňují něco, co v olomouckém týmu dlouho chybělo.“

Můj postřeh ze zápasů Olomouce, které jsem viděl je ten, že trenéři Vás nenechají polevit, ačkoliv je třeba proti silnějším týmům již rozhodnuto. Je to právě větší bojovnost, která zdobí Olomouc?
„Přesně tak, trenéři u nás nerozdělují, zda hrajeme s prvním nebo posledním týmem tabulky. Samozřejmě se vždy na každý tým připravujeme zvlášť, ale chtějí po nás, ať jednoduše bojujeme celý zápas, nic nevypouštíme, ať je výsledek, jaký je. S tímto půjdeme určitě i do play-off, kde se budeme snažit být co nejvíce nepříjemných soupeřem.“

Skvěle jste zvládly také zápas se Startem98. Už tam jste se připravovaly na play off?
„Celý tým je rád, že jsme s holkami ukončily základní část sezony úspěšným zápasem, kde trenér zkoušel různé možnosti do play-off. Ale hlavní prověrka přijde tento a příští týden.“

Po šesti letech si zahrajete play off. Těšíte se?
„Určitě se moc těšíme, i když víme, že do série proti Vítkovicím půjdeme jako jednoznačný outsider. Za mě tento faktor možná ale bude hrát v náš prospěch, protože v sobě neponeseme tu psychickou tíhu. Já hrála jen play-down, a to je úplně něco jiného. Horší to nejspíš bude s tou tíhou fyzickou. Víme, že Vítkovice jsou nejlepším týme v Extralize, a jistě patří do světové elity. Kvality hráček tohoto týmu jsou nám známy, ale o to víc nás bude motivovat proti takovým hráčkám hrát. Na druhou stranu si myslím, že i náš tým disponuje kvalitními články, a máme na to minimálně čtyři zápasy, abychom to ukázaly. Do série tedy nejdeme rozhodně nijak odevzdaně, ba naopak. Favorit, nefavorit.“

O volbě Vítkovic se všeobecně vědělo, samotný klub ji otevřeně zmiňoval ve videopřenosech, Kateřina Peterková pak na klubovém webu Olomouce. Pomohlo to v přípravě?
„Určitě ano, ono zahrát čtyři a více vzájemných zápasů s Vítkovicemi obnáší i určitou psychickou přípravu, určitě to totiž nebude jednoduchá série. S trenéry jsme dopředu mluvily o taktickém přizpůsobení se hře soupeře. Některé hráčky z našeho týmu za Vítkovice hrály, takže dopředu víme, co od jakých vítkovických hráček můžeme čekat. Věřím, že i to nám pomůže lépe vyhodnocovat situace a číst jejich hru.“

Olomouc má v kádru mnoho hráček, které prošly Vítkovicemi, včetně Tebe. Jak na krátké působení v Ostravě vzpomínáš?
„Když se zpětně ohlédnu, bylo to určitě to nejlepší rozhodnutí, které jsem mohla během mé florbalové kariéry, jestli tomu tak můžeme říkat, udělat. (směje se) Ukázalo mi to naprosto jiný pohled na florbal a celé pojetí sportu. Svým způsobem mi spadl hřebínek a začala jsem florbal brát s větším respektem. Působení ve Vítkovicích mi dost dalo, jak po florbalové stránce, tak i lidsky. Získala jsem tam mnoho zkušeností, skvělých přátel, ale taky pár pokut, které se v tomto týmu již tradičně vybírají za porušení předem nastavených pravidel.“ (směje se)

Cítíš, že kvůli tomu bude série vyhecovanější?
„Troufám si říct, že především s některými hráčkami si nic jen tak nedarujeme a budeme si navzájem souboje co nejvíce ztěžovat. Takže zdravá nevraživost tam bude určitě panovat. My si to ale pak vyříkáme zase na nějakém společném výletu, až nám to situace dovolí.“ (usmívá se)

Autor: Michal Dannhofer