Chvíle po posledním čtvrtém duelu čtvrtfinálové série mezi Black Angels a Mladou Boleslaví patřily domácímu hráči s číslem 89, přestože z hladkého postupu se radovali Středočeši. Jan Hněvkovský se rozhodl uzavřít svou bohatou florbalovou kariéru, ve které si vyzkoušel angažmá v Bohemians či v Mladé Boleslavi, a s Kladnem a Black Angels postoupil z 1. ligy do nejvyšší soutěže. Právě v dresu „andělů“ odehrál své poslední utkání v Livesport Superlize.
Kdy jste se definitivně rozhodl, že tento ročník bude váš poslední v nejvyšší soutěži?
„K rozhodnutí došlo už před začátkem sezony, kdy jsem se po debatě s trenéry rozhodl, že budu ještě rok hrát. Ačkoliv to nebylo jednoduché, tak jsem přesvědčený, že to bylo správné rozhodnutí.“
V letošní sezoně jste vybojovali pro Black Angels premiérový postup do play off. Co za tím stálo? A když jste do Black Angels přicházel, dokázal jste si vůbec představit, že se jednou podaří dosáhnout na takový úspěch?
„Když mě Petis pět let zpátky na Czech Open party na Lávce přemlouval, tak ve mně hodně rezonovala možnost znovu zažít emoce spojené s postupem do superligy. Vedle lásky k samotnému hraní to byl hlavní důvod, proč jsem kývnul. Na play off jsem tehdy nedohlédl, ale před sezonou jsem si to hodně přál.“
Můžete nějak poodkrýt recept Black Angels na to čelit těžkým soupeřům, protože za dva roky v nejvyšší soutěži se vám podařilo vyzrát na Vítkovice, Tatran či Chodov?
„Nadšení, možnost hrát na brejky do otevřené obrany a maximální soustředění na klíčové situace v obou brankovištích.“
Loučení kapitána. Po posledním duelu ve své kariéře neskrýval Jan Hněvkovský dojetí. Foto: Olda Kohout
Užil jste si loučení, které vám klub a spoluhráči připravili? A jaké myšlenky vám probleskly hlavou, když se k potlesku přidali kromě Black Angels také hráči Mladé Boleslavi? Možná tomu chyběli už jen diváci co…
„Užil jsem si to opravdu moc, jestli je slovo užil správné. Spíš bych řekl prožil. Myšlenek moc nebylo, byly to čisté emoce, které vybouchly jak sopka a lomcovaly mnou ještě několik dní poté. Klukům z Boule jsem děkoval už na hřišti a ještě jednou děkuji, protože to ten zážitek ještě umocnilo. Diváci mi upřímně chyběli kvůli vlastnímu prožitku, ale i např. kvůli tátovi, který by si to užil a za to, co mě ve sportu naučil, by si to určitě i zasloužil.“
Jak jste se vůbec díval na možnost hrát nejvyšší soutěž, ačkoliv pandemická situace nebyla dobrá? Bral jste to tak, že jste měl výsadu dělat svůj oblíbený sport a potkávat se se spoluhráči, což zdaleka nebylo možné pro každého?
„Celkově jsem vděčný, protože se můj život kvůli covidu změnil daleko méně než u ostatních lidí, to si velmi dobře uvědomuji. Na druhou stranu musím říct, že pro člověka, který má náročnou práci, která se s přesunem do onlinu stala ještě náročnější, to nebylo jednoduché. Konec roku byl šílený a vadilo mi, že tam nebyla vůbec žádná diskuze a Český florbal nechápal perspektivu hráčů a jak to pro nás ‚totální amatéry v profi módu‘ bylo těžký. Proto jsem se domluvil s trenéry a často jsem z dvojzápasů odehrál jen jeden.“
V týmu Black Angels vládla i díky velezkušenému Hněvkovskému bojovná nálada. Foto: Black Angels
Během své kariéry jste prošel několika angažmá. Na jaké z nich vzpomínáte nejvíc?
„Odpovím na to spíš tak, že každé mělo něco a několik jich konkrétně zmíním. Lhokamo – čirá dětská radost. Kladno – první postup do superligy a s tím spojené neskutečné emoce. Bohemka – hodně blízkých kamarádů. Boleslav – poznání, jak vypadá profi sport. Blaci – největší osobní otisk na klub a přechod do mentorské role.“
Budete teď působit třeba někde v nižších soutěžích, případně nelákala by vás práce trenéra a předávání svých zkušeností?
„Hrát určitě chci, snad se spustí soutěže a plácnu si příští rok s bráchou ve Future. Věřím, že vyhrávání a dávání gólů mě bude bavit stejně jako v superlize, ale bude to všechno klidnější. Ohledně trénování, to je potenciálně hudba budoucnosti. Já si myslím, že bych byl výborný kouč, ale ne zas tak dobrý systémový trenér.“
Jakou předpovídáte budoucnost Black Angels?
„Zářivou. Doufám, že klíčoví kluci zůstanou, přidá se jeden maximálně dva rozdíloví hráči a příští rok budou Blaci bojovat o top 6. Moc jim v tom držím palce.“
Autor: Gustav Ondrejčík
Fajn kluk i hráč. Takových více. Hrál srdcem, pro radost a ještě k tomu dobře. Na nic si nehrál (třeba jako pan jájínek Sladký) a vždycky dokázal držet prapor! Velký a dobrý!
na základě čeho si došel k takovým závěrům? znáš snad sladkého osobně? tipuji – sotva, hněvkovského neznám a nebudu jej proto známkovat, ale rozdíl ve florbalové kariéře a historii je nepopiratelný bez ohledu na to, co si myslí nějaký nýmand pod skv