Hlavní trenér Vítkovic Tomáš Martiník od semifinálové série s FBC Ostrava nečeká gólové hody. Ve velmi obsáhlém rozhovoru pro Florbal.cz rozebírá volbu soupeře, mentalitu svého týmu anebo nasazení brankářky Viktorie Karasové, která se musí popasovat s rolí jedničky.
Pane trenére, Vítkovice čeká semifinále. Můžete za Vítkovice osvětlit, co vedlo k volbě FBC Ostrava za semifinálového soupeře?
„Jednoduše jsme se museli nějak rozhodnout, Tatran nebo FBC. Svoje si řekla kabina, svoje my trenéři a výsledkem byla tato cesta. Jak tak čtu a poslouchám, pro mnohé možná překvapivá volba, nicméně, za sebe považuji týmy nejlepší čtveřice za velmi vyrovnané, a i výsledky vzájemných zápasů v základní části toho jsou důkazem.
Rozhodli jsme se pro sérii s FBC se všemi pozitivy i riziky, která tento souboj mohou přinést. Moc dobře víme, že jsme pro všechny soupeře lovnou zvěří, a FBC je a chce být tím prvním tygrem v zástupu. My na to jsme připraveni a chceme tuto výzvu podstoupit. Víme, jaká kvalita nám stojí v cestě, co jsou jejich silné a slabší stránky, a že nás čeká pořádná ostravská šichta. Ale podobně bych to vnímal, i kdybychom si zvolili Tatran. Je to semifinálová série extraligy, není lehkého soupeře.
Přes toto všechno…. náš tým má velkou kvalitu, víme, co umíme, co jsme schopni na hřišti předvádět, jak dostat soupeřky pod tlak, a že čím těžší výzva před námi stojí, tím více jsme schopni ze sebe vyždímat. Jsme hladoví po dalších vítězstvích, věříme ve vlastní síly, jdeme si pro titul.
Myslím si, že fanoušky čekají velmi atraktivní série, bude se na co dívat a my všichni semifinalisté si tyto zápasy po dvou letech pořádně užijeme.“
Jak zpětně hodnotíte čtvrtfinálovou sérii proti Olomouci?
„I s odstupem času hodnotím naší čtvrtfinálovou sérii pozitivně a v mnoha ohledech jako prospěšnou. Rozumím, že pro mnoho lidí to vzhledem k jednoznačným výsledkům může znít hloupě, ale i přesto si dokážu z oné série najít aspekty hry, které nám pomohou v dalších zápasech.
Olomouc jsme si zvolili mimo jiné i proto, že hraje aktivně, běhavě, a čekali jsme i snahu hrát odvážně a útočně. A to všechno soupeř splnil. Navíc jsme si vyzkoušeli hrát i proti trochu odlišné organizaci hry, než je v extralize obvyklá, a to se může taky hodit.
Za mě si myslím, že to, proč zápasy skončily tak jak skončily, byla i naše velmi slušná hra, aktivní chuť hrát i za rozhodnutého stavu, chuť neustále střílet góly a poměrně zodpovědná hra i do obrany. Neřešili jsme, jestli nás to připraví nebo nepřipraví na další zápasy, jen jsme prostě chtěli vyhrávat, dávat góly a bavit se vlastní hrou. A to se i díky velmi snaživému výkonu soupeře povedlo.“
Vítkovice jsou považovány za největšího favorita soutěže. Mít takto nabitý kádr je v určitém smyslu výhodu. Jak je ale složité jej neustále držet ve střehu?
„To, že jsme považováni za největšího favorita, to slyším už od začátku sezóny. Teď se k tomu dokonce přidalo ještě něco o neporazitelnosti a podobně. S tím ale na mě nemá cenu chodit, k tomuhle jsem už dostatečně imunní. Favorit nefavorit, na to se nehraje, rozhoduje se na hřišti, a to teď a tady. Takových týmů, které vypadaly nabitě a pak vyhořely jak papír, těch je skrz všemi sporty nepočítaně. Není pro soupeře větší motivací a červeným hadrem, než když se nějaký tým tváří neporazitelně, a že se mu nemůže nic stát. Takže, jestli nám nálepku největšího favorita někdo dává, OK, my ji přijímáme, ale to je tak všechno. My budeme připravení a ve střehu, chceme vyhrávat a získat titul, i kdybychom byli čtvrtí vzadu.
A ve střehu nás drží právě ta touha neustále vyhrávat a bavit se kvalitními florbalovými výkony. Já to tak mám určitě a věřím, že i většina našeho týmu to má podobně.“
Má předchozí otázka mířila na zrušený Champions Cup, který měl být vrcholem sezony. Jak jste nahradili nějakou chybějící motivaci? Například soubojem o zisk 66 bodů v základní části?
„Pro mě není Champions Cup vrcholem sezóny, ale jedním ze dvou vrcholů sezóny. Ale jako i v ostatních sportech, rozumím tomu, že konfrontace s těmi nejlepšími světovými týmy je něco výjimečného a pro mnohé to je opravdu to nejvíc, co může být – i když jsou to v podstatě jen dva zápasy. Ale ano, na Champions Cup jsme se těšili, chtěli jsme znovu zažít tu atmosféru TOP zápasů a pokusit se zase o co nejlepší výsledky. Bohužel, nevyšlo to, a o to více to chceme zažít za rok. A k tomu vede jediná cesta, takže motivace byla, je a musí být.
Bylo to ale těžké, v době, kdy se Champions Cup zrušil, se nehrála ani extraliga, vyhlídky na její restart byly ve hvězdách, takže největší motivací pro trénink a podobně byla víra v to, že si letos ještě nějaký florbal zahrajeme. A vzhledem k tomu, že i letos nebylo konání play off úplnou jistotou, vše mohlo skončit už po základní části, bylo pro nás cílem tuto základní část vyhrát. Ale vyhrát všechny zápasy pro nás nebylo v první fázi ani tak cílem, jako spíše nutností, protože momentálně je to v extralize bohužel tak, že prohrajete třeba jen jeden zápas a už to první místo nemusíte mít úplně ve svých rukách.“
V obou zápasech proti FBC jste nastříleli vysoký počet branek. Byl to jeden z faktorů, který rozhodl o volbě soupeře?
„Nebyl. To, že jsme se v obou zápasech dokázali poměrně hodně střelecky prosadit, je samozřejmě pozitivní. Hrajeme útočně, chceme být aktivní, rádi dáváme góly. Nicméně, vůbec nepochybuji, že soupeř na to bude chtít zareagovat a nebude mít v úmyslu dostávat větší počet gólů. A podobně na tom je i FBC, taky rádi útočí, taky jsou střelecky velmi nebezpeční a umí dávat spousty gólů. A i my jim to nebudeme chtít svou hrou dovolit. Takže, bude to střet dvou ofenzívních stylů hry, myslím si, že se bude na co dívat, ale neřekl bych, že to budou pokaždé takové gólové hody.“
Do série půjdete bez brankářky Nikoly Příleské. Na druhou stranu, Viktorie Karasová je juniorská reprezentantka, která tak dostává nečekanou šanci. Zatím obstála, co myslíte?
„Zranění a absence Niky Příleské je pro nás samozřejmě nepříjemnost a něco, s čím jsme před sezónou nepočítali. Hlavně je to ale sportovní smůla pro Niky, že přijde o další vrchol sezóny a, to i vzhledem k loňskému nedohranému play off. Nicméně, stalo se, nic s tím nenaděláme a hroutit se z toho nás ani nenapadlo. Klid a zkušenosti Niky z velkých zápasů nám můžou chybět, to je prostě fakt, ale i Viky Karasová už má odchytány těžké zápasy, třeba i z juniorské reprezentace, kde na ni byl vytvářen tlak a odpovědnost, takže věříme a jsme přesvědčení, že si s touto rolí poradí a tým dovede k postupu do Superfinále. Už nějakou dobu ví, co ji čeká, a poslední zápasy ukázaly, že bude oporou a tým ji může věřit.“
Na druhou stranu jste také poměrně dost branek inkasovali. Zaměřili jste se v přípravě právě na obrannou činnost?
„Bez kvalitní hry do obrany se dá vyhrát, nikoliv vyhrávat, a už vůbec ne těžké a velké zápasy či série. Spoléhat na to, že vždycky dám o gól více než soupeř je sice krásně sebevědomá, ale často i naivní představa. I týmy, které přemýšlejí hodně útočně, musí být schopné to mít vzadu zorganizované a o to více umět do obrany rychle přepínat.
A přesně na toto se zaměřujeme, ale ne jenom teď na semifinále, ale v celé sezóně. Mít ofenzívní myšlenky, chtít hrát rychle a aktivně dopředu, ale umět být velmi precizní a nekompromisní v obraně. Takže ano, zaměřujeme se i na to, jak být v obraně kompaktní a jak eliminovat útočnou sílu soupeřek.“
Co podle Vás sérii s FBC rozhodne?
„Rozhodne bezpochyby hlava a to, jak který tým zvládne klíčové a vypjaté herní momenty, herní disciplínu a svou vlastní emoční rovnováhu. Oba týmy jsou střelecky hodně disponované, takže bude rozhodně důležité, jak dokážeme být střelecky efektivní a využívat své šance. No a s tím související je i to, jak naopak dokážeme soupeře do šancí nepouštět, eliminovat jeho silné zbraně, donutit ho chybovat a pak trestat. Jednoduché a prosté.“
Autor: Michal Dannhofer
