Vítkovická útočnice Sára Seevaldová je bez pochyb jedním z objevů tohoto extraligového ročníku. Drobná florbalistka těží z práce celé produktivní třetí formace. Ačkoliv je objektivně jednou z nejnebezpečnějších florbalistek v celé soutěži v předbrankovém prostoru, sama se na tuto činnost nezaměřuje.
Sáro, po úvodním semifinálovém víkendu vedete nad FBC Ostrava 2:0. Jak bys oba zápasy zhodnotila?
„Vedeme v sérii 2:0, takže to nejde zhodnotit jinak než kladně. Jak se dalo čekat, s Ostravou je to vždy derby plné emocí a soubojů, proto jsme si je také do semifinálové série vybraly. Do obou zápasů jsme nastupovaly s menším respektem, ale dokázaly jsme hrát koncentrovaně celých šedesát minut a oba zápasy se nám podařily v náš prospěch. Takže věřím, že stejný scénář se bude odehrávat i o víkendu na ČPP Aréně.“
Do druhého zápasu nastoupila v brance FBC Ostrava Jana Dupčáková. Překvapil vás tento taktický záměr?
„Možná se někdo nad tím pozastavil, ale nepřekvapilo nás to. Podle mě je jedno, kdo do branky, nebo na hřiště nastoupí. Takové věci neřešíme: kdo, kde a proč hraje. Soustředíme se na sebe, na komplexní obranu a také na vstřelené góly. A to nám zatím vychází.“
Pojďme k Tobě. Pohledem na statistiky se dá říct, že prožíváš svou životní extraligovou sezonu a velmi se daří celé třetí formaci, kterou v útočném triu tvoří čtveřice Lucie Cholinská – ty – Zuzanna Krzywak a alternativně také Denisa Hyršová. Je to právě o chemii v útočné formaci?
„Ano, určitě tam nějaká chemie je. Všechny čtyři jsme si sedly jak na hřišti, tak mimo něj. V útoku nám to klape, ať už hrajeme v jakémkoliv složení. Myslím si, že vynikáme naší jednoduchostí, dravostí, a hlavně nás to spolu baví. Navíc máme za sebou v obraně Veroniku Enenkelovou a Zuzanu Halfarovou, které do formace vnášejí zkušenosti a klid v našich hlavách. I s těmi jsme si lidsky sedly a myslím si, že jako pětka fungujeme skvěle.
Osobně vynikáš především v předbrankovém prostoru, je pohyb mezi velkým a malým brankovištěm něco, na ses speciálně zaměřila?
„Upřímně ne. Většina mých gólů sice padne z předbrankového prostoru, ale zaměřená na to nejsem. Mám nějak v hlavě zautomatizované chodit před branku, plácat do toho a ono tam sem tam něco spadne. U mě platí čím horší nahrávka, tím větší šance na gól. Do prázdné brány se většinou netrefím, to je pro fajnovky, jako je třeba Husa. (Barbora Husková, pozn. aut.) Hlavně odsud dávám góly díky práci celé naší pětky, která míček vybojuje a do toho brankoviště servíruje.“
Na druhou stranu, když je potřeba, dokážeš se stáhnout také směrem dozadu a působíš vlastně na celé útočné polovině. Co stojí za takovou proměnou v komplexní útočnici?
„Že bych nějak vnímala svoji proměnu, to se říct nedá. Každopádně asi je to časem stráveným ve Vítkovicích. Každý někde začíná a postupem času sbírá zkušenosti, a tak nějak je to i u mě.
Nyní jsou před vámi zápasy v prostředí ČPP Arény. Co od nich očekáváš?
„Jak už jsem zmínila, očekávám podobný scénář jako na Dubině, jelikož sérii na domácí půdu vracet už nechceme. Každopádně počítáme s tím, že zápasy budou o něco těžší a že se Ostrava bude snažit o vyrovnání série. Ale my si věříme, a myslím si, že jsme dostatečně připravené a odhodlané sérii v neděli ukončit a postoupit do Superfinále.“
Autor: Michal Dannhofer
