Lotyšsko skončilo na světovém šampionátu juniorů na pátém místě. Objektivně zde patřilo: dokázalo se vypořádat například se Slovenskem nebo Německem, na druhou stranu ale nestačilo na Česko ani Finsko. Podle útočníka Danielse Janise Anise, který odehrál část minulé sezony za Vítkovice a Otrokovice jsou to právě zkušenosti z mezinárodní úrovně, co jeho týmu nejvíce chybí.
Bezpečné páté místo. Finsko a Česká republika o dost vepředu, na druhou stranu jednoznačně zvládnuté utkání proti Německu o páté místo. Je to reálný stav lotyšského florbalu? „Myslím si, že ano, že takto to teď je. Myslím si, že kdybychom hráli ve druhé skupině proti Švýcarsku, tak bychom se možná mohli pokusit o průnik do TOP 4, ale takto to skutečně vypadá na velký rozdíl na obě strany,“ zhodnotil působení svého týmu na turnaji Danny Anis.
Co vidí jako největší přednost Lotyšů? „Jsme hodně technický tým, umíme hrát 1 na 1, rychle si umíme přihrát a dáváme hodně branek,“ popisuje.
Má také poměrně jasno o tom, co jeho týmu chybí. „Chybí nám zkušenosti, hrajeme vlastně pouze v Lotyšsku, jen minimální počet mezinárodních zápasů. A to je velký problém, který vlastně tvoří ten rozdíl. Protože rozdíl mezi lotyšskými týmy a následně pak mezinárodním florbalem je velký, není to na stejné úrovni,“ říká hráč, který část uplynulé sezony odehrál za Vítkovice a Otrokovice.
Jak na působení v České republice vzpomíná? „Skvělá zkušenost. Mnoho jsem se naučil, obrovsky jsem se zlepšil jako hráč. Poznal jsem, jaký je opravdu mezinárodní level florbalu. Nebylo to lehké, ale bylo to super,“ usmívá se. Plánuje návrat? „Možná,“ nemá sám jasno.
Společně s ekipou hráčů, kteří zamířili do Otrokovic by se mohl stát vzorem pro ostatní. „Rozhodně. Přál bych si, aby si z nás mladší hráči vzali příklad a šli také do ciziny, vyzkoušet si florbal v zahraničí. Mohou se tím neuvěřitelně zlepšit, ve všech možných ohledech,“ uzavřel Danny Anis.
Autor: Michal Dannhofer
