Česká reprezentace juniorů nečekaně obhájila nečekaný triumf na světovém šampionátu. To vše v brněnské hale na Vodově ulici a před zraky kamer České televize. Zdá se, že lepší reklamu si florbalové hnutí v Česku nemohlo přát. Nemůže ale zapadnout, že tým přivedlo ke zlatu dodržovaní taktických pokynů, nebojácnost a především fakt, že se zrodili noví hrdinové.
„Mistrovství světa juniorů v Brně ukázalo, že Česko se v rámci elitního turnaje dokáže vyrovnat a v určitých ohledech také překonat světovou špičku. Co je velmi cenné, je fakt, že tým se v průběhu turnaje zlepšoval, herně vyspěl a v konečném důsledku byl skutečně tím jedním nejlepším, který se na turnaji představil.
Těžko říct, jak přesně byly rozděleny brankářské role před turnajem. Každopádně ale Tomáš Jurco Karla Hodíka překonal a dnes mu po zásluze patří titulky v celostátních médiích: Jurco odchytal výborný turnaj, byl jistý a soupeře prakticky nepouštěl k dorážkám. Výborný výkon a ukázka, že z toho – jinak v osobním kontaktu velmi sympatického mladíka – může Tatran mít na dlouhé roky jedničku v brankovišti.
Právě na Jurcovi je vidět jeden důležitý aspekt: zrodily se nové hvězdy! Ne, skutečně to nebyl turnaj jen o Filipu Formanovi, Matěji Pěničkovi a dalších exponovaných jménech, o kterých už před turnajem věděla prakticky celá florbalová veřejnost.
Právě v Brně se například ukázal Šimon Stránský, jinak spolehlivý hráč Liberce, který prokázal přehled, nebojácnost a výborné čtení hry. Spolu s vynikajícími fyzickými parametry to jednou může být florbalista světových kvalit. A jeho parťáci Adam Hemerka nebo Matěj Havlas? Špičkoví florbalisté, o které se jistě bude brzy zajímat kouč seniorské reprezentace Petri Kettunen.
V útoku potvrdil skvělou sezonu Petr Majer, jehož nastartovalo krátké, ale velmi úspěšné působení ve Finsku. A co takový Tomáš Hanák? Od toho by jeden možná čekal černou práci, jak by mu konečně velelo jeho postavení černého anděla sestavy, avšak proměnil se ve spolehlivého kanonýra české posádky, která nakonec dojela ke zlatu.
Je nutno říct, že česká posádka měla špičkového kormidelníka v Jaroslavu Berkovi a jeho důstojnících – ostatních členech realizačního týmu.
Výkon českého týmu rostl od zápasu k zápasu. Například přesilové hry dlouho vypadaly dosti jednotvárně, až se vzadu chopil velení právě Šimon Stránský a předvedl několik zajímavých taktických manévrů.
Korunu svému působení nasadil realizační tým v bojích o medaile. Na českých hráčích bylo vidět, že přesně vědí, co mají hrát, ale hlavně, že nastavenému hernímu plánu věří. Švédy tím v semifinále přiváděli doslova k šílenství. Aby český tým donutil hrát Švédy nahazované a veskrze nesmyslné balony přímo do náruče Jurca? To tady snad ještě nebylo.
Také finálový duel byl z české strany z taktické stránky vedený výborně, Češi byli aktivním a lepším týmem a vyhráli zaslouženě.
Z Brna si tak český florbal odváží druhé zlato v řadě. Neznamená to, že všechno je růžové, florbalové hnutí má své problémy, na kterých nesmí přestat pracovat. A je možná dobře, že se šampionátu dostalo až extrémního mediálního pokrytí. Vedoucí představitelé budou pod tlakem.
A pouze tak budou moci značku Český florbal stále posouvat.“
Autor: Michal Dannhofer
