Potíže se zády nejspíš připravily Lucii Paulovičovou o možnost zahrát si na prosincovém mistrovství světa, které přineslo českému florbalu historický bronzový úspěch. Liberecká útočnice i se zdravotními problémy hrála – jak sama říká, jsou zápasy, na které se prostě nahecuje. Nicméně nechybělo mnoho a z Ostravy mohla po zápase s Vítkovicemi odjíždět sice s výhrou a se zdravými zády, ale s otřesem mozku.
Paulovičové vypověděla záda službu v závěru roku. „Při pohybu mě bolela, takže jsem šla za fyzioterapeutem a bylo mi řečeno, že je mám přetížená, potažmo jejich svalstvo,“ popisuje začátek svých lapálií, které se později rozmohly. „Z toho následně plynuly další bolesti, které ze zad vycházely,“ vrací se do minulých týdnů.
Její stav nebyl stoprocentní, ale chtěla být s týmem, a tak zápasy nevynechávala, ač v nich třeba neodehrála tolik, kolik obvykle. Nechyběla ani ve dvou posledních duelech Poháru České pojišťovny s ostravským Remedicem a ve finále s Herbadentem. „Přes bolest jsem vyloženě nešla, spíš bych řekla, že jsou zápasy, kdy se člověk hecne, ve kterých prostě chce pomoci svému týmu,“ vyložila Paulovičová.
Minulý rok zakončila smutně, o to lépe vstoupila se svým týmem do letošních bojů. Liberec vyloupil Ostravu a na dlouhou cestu si odvezl nesmírně cenných 6 bodů. Přitom to s ním v sobotu vypadalo tuze zle, vždyť Vítkovice po dvou třetinách vedly 5:2. Jenže do třetí části vlétl Liberec jako uragán a výsledkem byla jeho výhra 7:5. „Jednoznačně rozhodl fakt, že jsme utkání nevzdaly,“ usmívala se Paulovičová.
Sama měla k dobré náladě ještě jeden důvod. Jen těsně totiž hned dvakrát unikla zranění. Poprvé, když ji před třetí brankou Vítkovic nešťastně trefila loktem do spánku Hana Sládečková. A podruhé, když si naběhla do Andrey Pastuškové. Zvláště v prvním případě to vypadalo hůře, než tomu ve skutečnosti bylo. „Po chvilce jsem cítila, že to bude dobré, takže jsem si jen nějakou dobu odpočinula a posléze se vrátila do hry,“ uvedla liberecká opora.
Nedělní zápas si po počátečních problémech Crazy girls ve druhé půli pohlídaly. Možná také proto, že povrch ve Fatpipe Aréně byl konečně přilepen a působí tak mnohem celistvěji než doposud. „Nevím, jak na tom byly ostatní holky, ale osobně nejsem z těch, které se vymlouvají na povrch. Ten prostě je a hraje se na něm,“ nechtěla Paulovičová spekulovat o atributech hrací plochy, se kterou měly hostující týmy často potíže a ještě ve zmíněném semifinále poháru ji liberecká trenérka Lenka Bartošová označila jako jeden z klíčových faktorů semifinále.
Autor: Michal Dannhofer
