Tato dvě jména si zapamatujte! Šestnáctiletá dvojčata Radka a Simona Korbelářovy vletěly do vod nejvyšší ženské soutěže ve velkém stylu. Platilo to také ve šlágru s FBC Ostrava. Simona vstřelila dvě branky, Radka jednu. Obě přišly do Tatranu před sezonou z Jičína a primárním cílem bylo hrát 1. ligu juniorek.
Simono, společně se svým dvojčetem Radkou zažíváte první starty v Extralize žen. Jaký je to pocit?
„Je to fantastické. Začátek extraligy si obě užíváme naplno. Jsme rády, že jsme dostaly příležitost si v ženském týmu zahrát a pomoct do dalších zápasů.“
Hned druhé utkání byl exponovaný duel s FBC Ostrava. Těšily jste se hodně? V čem vidíte největší změnu oproti dívčím soutěžím?
„Obě máme v oblibě vyhrocené a vyrovnané zápasy, což duel s Ostravou sliboval, takže jsme se moc těšily. Samozřejmě, ženský florbal je jiný než ten juniorský, co se týče rychlosti a tvrdosti. Naopak větší plus pro juniorskou soutěž vidím v tom, že se hráči nebojí dělat tolik chyb a nejsou svázáni velkou taktikou.“
Před sezonou jste do Tatranu zamířily z Jičína, kde je přeci jen o něco užší kádr. Jaký byl důvod takové změny?
„S Ráďou jsme cítily, že je třeba udělat zase krok dál. Stále se chceme posouvat vpřed a Jičín už pro nás nepředstavoval takovou výzvu, jako právě Praha. Chtěly jsme hrát 1. juniorskou ligu, a to nám už Jičín nabídnout nemohl. Strávily jsme tu sice jen jednu, ale povedenou sezónu, za kterou chci Jičínu poděkovat.“
Pomohly Vám tréninky s extraligovým týmem Jičína, abyste dokázaly přijmout tempo nejvyšší ženské soutěže?
„Na ženský florbal jsme se adaptovaly spíše až v Tatranu, ale také nám s rychlostí hry pomohl klučičí florbal, který doteď kombinujeme s tím ženským. S jičínským extraligovým týmem jsme toho zase tak moc nenatrénovaly, ale ta možnost tu byla a určitě nám s naším herním vývojem pomohla.“
Jaký to byl pocit, jít na důležité trestné střílení, bez ohledu na to, že jste jej nakonec neproměnila?
„Na nájezd jsem si věřila. Lehká nervozita určitě byla, ale ta je potřeba. V hlavě jsem to zvládla dobře. Bohužel se mi nepovedla koncovka a míček se mi svezl po čepeli. Jsem ráda, že jsem dostala možnost na nájezd jít a zase si vyzkoušet situaci, ve které jsem předtím nebyla. Je to pro mě další zkušenost do budoucna.“
Autor: Michal Dannhofer
Sleduji dvojčata po celou dobu působení v Tatranu.
Jsou perfektní a věřím, že budou oporou nejen pro
tento tým, ale i pro národní mužstvo, kam byly nominovány. Držím palce.
Hlavně neusnout na vavřínech, což se mnohým stalo.