Bez jednoho dne se její absence protáhla na sedm měsíců. V neděli ale opět zaklekla do brankoviště Vítkovic, symbolicky v zápase proti Židenicím, ze kterých do Ostravy zamířila. Sama to vnímá především jako dárek ke svým šestadvacátým narozeninám, které v neděli rovněž oslavila. Jediná věc, která možná návrat trochu kalí je fakt, že díky pracovním povinnostem přijde o světový šampionát.
Nikolo, v neděli ses vrátila po téměř sedmi měsících do branky, když se Ti povedlo vyléčit zranění kyčle. Můžeš popsat, co se Ti vlastně stalo?
„Byla jsem na operaci natrženého labra v kyčelním kloubu. Tohle zranění mě dlouho trápilo a omezovalo, navíc hrozily trvalé následky, takže nebyl důvod operaci odkládat. Musím moc poděkovat panu doktorovi Mohylovi z Fakultní nemocnice v Ostravě, který mi slíbil, že se do zápasu vrátím za 6 měsíců od operace. Nakonec z toho bylo 6 měsíců a týden, takže byl téměř přesný.” (směje se)
Bez jednoho dne sedm měsíců, celkem 211 dní uplynulo mezi zápasem s Židenicemi a FBC Ostrava. Jak těžké období to bylo?
„Bylo těžké jak fyzicky, tak hlavně psychicky, protože se jednalo o moje první vážnější zranění. Ale po zklamání z úvodních dnů a týdnů, kdy jsem musela absolvovat měsíční pobyt v rehabilitačních lázních, jsem se snažila si to v hlavě nastavit tak, že můj jediný cíl je vrátit se co nejdříve v plné síle zpátky a do té doby pomoct týmu alespoň jako podpora.”
Nakonec ses vrátila v Židenicích, kde jsi získala první extraligové zkušenosti, navíc ve dne svých šestadvacátých narozenin. Není to v tom podle Tebe určitá symbolika?
„V narozeninách možná jo, načasovala jsem si návrat jako takový ideální dárek. (usmívá se) Ale to, že to bylo zrovna proti Židenicím, už nijak speciálně nevnímám. Za ty čtyři roky se jejich kádr hodně obměnil a už tam znám opravdu jen pár lidí.
Připsala sis 13 zákroků, třikrát inkasovala. Jak se Ti po takové pauze chytalo soutěžní utkání?
„Cítila jsem se dobře, ačkoliv ze začátku jsem byla možná lehce nervózní, přece jenom člověk moc neví, co po takové době čekat. Ale musím poděkovat holkám, pomohly mi ať už přímo na hřišti, tak i mimo něj. Bylo moc příjemné vidět a slyšet, že jsou rády, že jsem zpět. Moc jsem si to užila a těším se na další zápasy.”
Za necelé dva měsíce začíná ženské mistrovství světa v Uppsale. Plánuješ ještě zabojovat o nominaci, když jsi očividně zdravá?
„O nominaci na šampionát bohužel z pracovních důvodů nezabojuju. Situace kolem operace a rehabilitací mě stála spoustu dovolené, kterou si pracující hráčky musí vždy šetřit na reprezentační akce. A mě tyto dny bohužel chybí, takže budu holkám fandit pouze u televize.”
V dalším cyklu se případně do reprezentace opět připojíš?
„Pokud budu zdravá, budu mít výkonnost a trenéři o mě budou mít zájem, tak ráda.”
Autor: Michal Dannhofer
