Chtělo to velký kus odvahy, výdrže, nezlomnosti. Židenická gólmanka Dita Ondrejková čelila v nedělním zápase proti Bohemians kanonádě, kterou extraliga hodně dlouho nezažila. Ovšem ani po 10 brankách ve své síti v 1. třetině si neřekla: „Vzdávám to.“ Aby ne, když její životní motto zní: „Cokoli dá ti osud, to snášej a zvítězíš nad ním.“
Vážně jsi neuvažovala o tom, ze vystřídáš? Přece jen skóre 0:10 po 1. třetině je dost…
„Po páté brance, tedy přesně v 10. minutě zápasu, jsem se šla konečně napít a myslím, že v tu chvíli měli všichni pocit, že už to vzdávám. Cestou na střídačku mi myšlenka na střídání proběhla hlavou, ale když jsem si sedla na mantinel a napila se, došlo mi, že z těch 5 střel jsem prostě ani na jednu neměla sebemenší nárok, i kdybych byla třeba Hanna Pettersson (brankářka švédské reprezentace – pozn. aut.). Moje oblíbená komedie praví: ‚Nepropadej panice‘. Ta první třetina byla sice spíš z naší strany parodie, ale věřím, že aspoň Bohemka se dobře bavila.“
Neřekla sis náhodou, že když se o dva víkendové zápasy dělíte, odehraješ si ho se vším všudy?
„Řekla bych, že systém, který máme v Brně s točením brankářek, nemá asi žádný jiný tým v extralize. S Moňou (Monikou Měrkovou) se vždycky domluvíme, co chytat chceme a na co si věříme. Proti Jihlavě chytala proto, že já už ji měla letos dvakrát a fakt už ji víckrát mít nemusím. Na Bohemku jsem si věřila, bohužel moje víra v sebe sama šla do kytek ve chvíli, kdy se Áďa (Adéla Bočanová) dotkla poprvé míčku…“
Konzultovala jsi situaci nějak s trenéry, nebo to nechali celé na tobě?
„Po té páté brance v 10. minutě jsem si říkala, že to nevzdám a jediné, co mě dostane ze hřiště, jsou trenéři. Nestáhli mě… Myslím, že moc dobře viděli, že jsem s tím nic moc víc dělat nemohla. Po zápase jsem mluvila s trenérem, který se mě ptal, kolik myslím, že bylo mých gólů. Tři branky jdou na můj vrub. Ne úplně, ale asi bych je v jiném zápase a za jiného stavu chytila. Jenže tady to bylo rozhodnuté a já si nechala projít míček velice lehce na první tyčku, to byla branka Bobeše (Adély Čihákové), pak ten gól Balů (Barbory Zlámalové), ten se zapíše do dějin blbosti. Přesouvala jsem se na druhou tyčku, protože tam šel kros na opačnou stranu hřiště. Před brankou jsem měla chumel hráček, Janča Švecová běžela zrovna někam pryč, trefilo ji to do boty a úplně to změnilo směr. Přesněji řečeno: ztratila jsem míček z dohledu, přesouvala jsem se a v tom pohybu jsem periferně zachytila, že mi míček prochází mezi nohama. Trapas… No a pak ještě jeden, to jsem měla míček pod sebou, což na mě volala Regi (Regina Obrovská). Jenže já místo toho, abych ho prostě zalehla, začala jsem se tam točit a Dáša Surá to i s mojí rukou poslala do branky.“
Kde jsi ještě vzala sílu po 1. třetině jít do branky a dochytat to?
„Abych pravdu řekla, v té 1. třetině jsem tlačila čas očima dopředu. Chtěla jsem hlavně pro holky pauzu. Pro sebe jsem si řekla už asi za stavu 0:8, že další třetiny už budou úplně nový zápas. Člověk si v bráně nemůže říkat, kolik toho pustil. Psychicky by ho to hrozně sráželo. Já si to prostě nepřipouštěla. Myslím, že 2. a 3. třetina se nám celkově povedly, na míček jsem si už taky párkrát sáhla…“
Má vůbec v takový moment gólman motivaci? Nebo tě žene dopředu touha dostat pořád co nejméně gólů, zachytat líp?
„Jsou zápasy a zápasy. Kdyby mi 10 branek v 1. třetině dala Olomouc, nebo Trutnov, při cestě na střídačku zahazuju věci do modré popelnice za časomírou a v mezičase vyplňuju žádost o změnu jména. Bohemka je jinde než Brno. Kvalitou hráček, souhrou, zkušenostmi… Abychom je porazily, muselo by se sejít moc faktorů. Pro gólmana je každopádně zápas se silnějším soupeřem vždycky za odměnu. Já si zachytala, stěžovat si nemůžu. Akorát to skóre je bídné, co si budeme povídat. Jenže ono to dle mého prostě nešlo jinak. Musely bychom být důraznější a ještě sestry Bočanovic s Ivet (Hyršlovou) zavřít na Špilasu…“
Tenhle míček DIta Ondrejková Adéle Bočanové chytila, jinak od ní ovšem dostala v zápase 4 góly.
Dřív jsi chytala ve Vítkovicích. Jak je vlastně pro tebe těžké si zvykat na to, že si zachytáš daleko víc, ale dostaváš hodně gólů, když jsi předtím byla zvyklá inkasovat málo? Musela jsi to nějak pracně zvládat psychicky?
„Ve Vítkách jsem toho odchytala méně než teď v Brně. Snad se nikdo nebude zlobit, když na plnou pusu řeknu, že jsem nikdy nedostala pořádnou šanci ukázat, že to umím. Vždycky přede mnou někdo dostal přednost. Dělala jsem tam dva roky svým způsobem hadr. Jít do branky místo Lega (Lenky Kubíčkové) bylo těžké. Vždycky jsem tam šla s tím, že musím něco dokazovat. Jenže jak se v 17, v 18 letech vyrovnat jedné z nejlepších brankářek na světě, když se nejmenujete Jana Christianová? Vítkovice zbožňuju, vždycky to bude klub mého srdce, nicméně přesun do Brna se jevil jako jediná možnost vyrůst. Zkušeností jsem měla z Vítkovic dost, chyběla mi praxe. A té mi v Brně dopřávají (směje se). Florbal je o brankách. Někdy jich dostaneš moc, někdy míň. Radši, aby zápas skončil 8:7 a já měla na kontě aspoň 30 zásahů, než aby to bylo 2:1 a já se celý zápas stresovala tím, že stačí jeden brejk a je to v kelu.“
Neměla jsi přesto z přesunu obavy?
„Měla jsem loni samozřejmě hrozný strach a nevěděla jsem, do čeho jdu. Navíc jsem z Vítkovic odcházela se sebevědomím uschlé žížaly, protože jsem se do branky nedostala ani na Czech Open, který pro mě byl posledním impulsem pro změnu. Povedl se mi start do sezony, chytala jsem a trenéři mi věřili. Hlavně ta důvěra trenérů mi loni ohromně pomohla naučit se si důvěřovat. Druhá věc je, že jsem přirozeně dost bojovný typ, hecíř. Motivovat samu sebe mi nikdy nedělalo problém, život je pro mě výzva. Chytat pravidelně a na dálku dokázat ‚domů‘, že to umím, pro mě byla a je dostatečná motivace.“
Pamatuješ osobně takovou kanonádu? Ať už třeba v žákyních, dorostenkách…
„Na začátku letošní sezony jsem našla odvahu pustit si záznam z předchozího ročníku, kdy mi Herbadent vytvořil rekord. Taky jsem dostala čtrnáctku. Ale to byl úplně jiný zápas, jiný soupeř a my taky měly jiný kádr. A musím říct, že jsem se tam plácala jako tučnák a jen koukala na to, jak Kikina (Kristýna Jílková) zády k brance práskla do míčku a spadlo to do vinglu…“
Jaký má vlastně gólman pocit, když během prvních 20 minut dostane 10 gólů? Co ti tak běželo hlavou?
„Mně v zápase v hlavě běží vlastní televizní pořad plný latiny. (usmívá se) Opakuju si za každého stavu pořád to samé: ‚Quidquid erit, superanda omnis fortuna ferendo est‘. Cokoli dá ti osud, to snášej a zvítězíš nad ním.“
A co jsi dělala po zápase? Někam jsi zalezla? Šla se vykřičet do lesa? Nebo jsi v klidu vystrečovala a šla domů?
„No, hlavou se míhalo, že bych se mohla zkusit utopit ve sprše, ale to bych tam byla asi ještě teď. Ne, normálně jsem šla do bytu. V tomhle ohledu jsem splachovací, většinou to pro mě po závěrečném hvizdu skončí. Bohemka byla lepší a hrála krásný florbal, zasloužila si vyhrát. Neměla jsem v sobě žádnou zášť, nic takového. Prostě jsem se sbalila a šla domů za kocourem. Díky Furrymu je pro mě všechno tak nějak snesitelnější a jednodušší. Pohled na jeho holé tělo uklidňuje, že taky mohlo bejt hůř.“ (směje se)
Gólmanky v zápasech přes 10 branek (v této sezoně):
Jana Velčická Herbadent – Děkanka 13:1 60:00
Martina Gécová Trutnov – Herbadent 1:12 36:51 (střídala za stavu 1:10)
Marcela Štěpánová Trutnov – Herbadent 1:12 23:09 (střídala za stavu 1:10)
Marcela Štěpánová Trutnov – Bohemians 2:15 60:00
Martina Gécová Chodov – Trutnov 11:1 60:00
Lenka Kubíčková Bohemians – Ostrava 15:3 40:00 (střídala za stavu 2:6)
Iveta Máčilová Bohemians – Ostrava 15:3 20:00 (střídala za stavu 2:6)
Michaela Frühbauerová Jihlava – Vítkovice 2:11 60:00
Monika Měrková Židenice – Herbadent 1:12 60:00
Kateřina Chvátalová Děkanka – Herbadent 1:12 42:30 (střídala za stavu 1:8)
Kateřina Blahutová Děkanka – Herbadent 1:12 17:30 (střídala za stavu 1:8)
Martina Gécová Trutnov – Liberec 4:12 60:00
Markéta Doubková Olomouc – Bohemians 2:15 40:00 (střídala za stavu 1:9)
Sabina Ludvika Mičolová Olomouc – Bohemians 2:15 20:00 (střídala za stavu 1:9)
Dita Ondrejková Židenice – Bohemians 2:14 60:00
Autor: Pavel Křiklan
ty si dobrá hruška. Když vidim, že to kazim, tak jdu ven, ne? z tebe museli být spoluhráčky nadšený…a takhle sebevědomě říct, že ty goly nebyli tvoje? 😀 omg, tak to je moc
nauč se nejdřív shodu podmětu s přísudkem a pak hodnoť ;o) Nemyslím si, že za góly může jenom golman, bránit gólům mají přece i obránci, golman je tam až jako ta poslední „záchrana“ a pokud brálo Brno s hrubicemi v obraně, není se co divit, brankář je taky jenom člověk a to, že většina gólů není jeho bývá poměrně často pravda.
Viděl jsi ten zápas? Podle mě ne! I špatná střela Bohemky je velmi těžká střela, navíc neustálé křižné nahrávky a volná hráčka na středu a velmi často přímo na velkém brankovišti…podle mě nebylo v lidských silách vychytat ten zápas. Dita podle mě byla ještě moc kritická, já osobně bych ji přisoudila jen poslední gól první třetiny.
Výborný článek, Pavle. Jen houšť takových! Takových, které budou aktuální, tak trochu odlehčené a takových, které se čtou tzv. jedním dechem!!!
Hele ty Johny, až se nejdříve naučíš česky, tak se bež postavit do branky proti Bohemce, jo? Chtěla bych tě vidět, jak by ses jako“chlap“ tvářil, až by si tě krásně povodily ségry s Ivet nebo až by ti dala Eliška Křížová góla ranou, která by tě případně i dost bolela a vůbec proti všem těm holkám. Myslím, že by ti bylo až trapně. A hlavně nekomentuj zápas, který si očividně neviděl. První třetina byla hrozná a já být Ditou, tak už jsem dávno doma, i když za ty góly nemohla 😀
A hruško, stejně tě miluju :-D:-D:-D
Já ale neřikám, že ty goly byli její! jen je trapný to takhle říct..já nic, já svatoušek, protože ty goly byli beků?
podmětu s přísudkem ses očividně ještě nenaučil 🙂
a ty na to nemáš co říct,proto argumentuješ takhle?
Přijde mi zbytečné opakovat argumenty ostatních, to podstatné již bylo vypsáno výše.