Redakce Florbal.cz přináší další díl rubriky Děrovaná glosa polemizující nad stavem tuzemského a i světového florbalu s přesahem očima čtyř oslovených expertů. V pořadí pátou glosu připravil Martin Forman, asistent trenéra švédského superligového týmu FBC Kalmarsund.
Tentokrát to bude takové florbalové zamyšlení. V další glose si pokládám dvě otázky:
1. Proč nemáme v SSL více hráčů?
2. V čem je ten největší rozdíl mezi českým a švédským hráčem?
Nejsem rozhodně schopen na tyto otázky 100% odpovědět, přináším pouhé zamyšlení na základě mých pozorování. Důvodů je více a pokusím se na ty, které jsou pro mě hlavní, upozornit.
Myslím, že hodně lidí si pokládá otázku, proč nejsou celkově hráči v nejlepších ligách více promíchaní. Vždyť přece ten by na to měl, ten by na to mohl mít atd.
Udělejme si malé okénko do hokeje.
Aktivní hráči z Evropy v NHL podle národnosti dle serveru quanthockey.com:
Švédsko – 81
Rusko – 47
Finsko – 47
Česko – 27
Švýcarsko – 10
Nehodlám se rozhodně pouštět do porovnávání nejvyšších florbalových soutěží, ale chtěl jsem tímto okénkem do NHL pouze naznačit, kde se momentálně Česko nachází na sportovní mapě světa. Jasně, je to jiný sport, je to hokej, ale v hokeji se dlouhodobě také pasujeme do TOP národů, a tak je potřeba se podívat, jak na tom reálně jsme (samozřejmě jsem si vědom velmi laciného ukazatele, ale nějaký ukazatel to je). Je docela evidentní, že sportovní škola v obou skandinávských zemích je trochu někde jinde a to samé tak trochu platí i ve florbalu.
Momentálně ve švédské lize hrají tři čeští hráči a v minulosti to bylo maximálně, tuším, pět nebo šest hráčů a nikdy víc, když tedy pominu loňský podzim. To je podle mě zatraceně málo. Nemáme na to? Nedostanou ty kluci nabídky? Proč tomu tak je?
1. Nabídky – scouting
Než se pustím do toho, co českým hráčům chybí po sportovní stránce, je potřeba říct, že často jim nechybí téměř nic. Jenom o nich prostě nikdo neví. Troufám si říct, že ve florbalu neexistuje scouting. Mám malý vhled do basketu a vím, že tam v nejvyšší české lize mají trenéři telefon na borce, kterým zavolají a řeknou: „Hele, co tady ten kluk John Newton z Duke University, pošli mi k němu nějaký čísla a videa, líbí se mi, co myslíš on v Česku, huh?” Jsou lidi, co mají data, co na tom dělají a dokážou dodat videa a celkově scouting v nějaké kvalitě o prakticky no-name amerických hráčích.
Prakticky existují čtyři florbalové země, kde není nikdo, kdo by měl komplexní přehled o tom, jací hráči by mohli kde jak zahrát, a jestli by se vyplatilo je přestoupit. A to ani na té nejvyšší úrovni, natožpak v nižších soutěžích. Ve florbalu se hráči v ostatních zemích hodnotí na základě kanadských bodů nebo podle výkonů na mistrovství světa.
Žádné jiné měřítko vlastně není. Je to smutné, protože si myslím, že tam je velký prostor. Pokud by na tom někdo mohl dělat, tak těch hráčů se bude napříč soutěžemi objevovat více.
2. Skills – rychlost
Byl jsem i ve Finsku, tak trochu znám a také obdivuji finské hráče a mrzí mě, že se nemíchají se Švédy v jedné lize. Je to obrovská škoda. Hodnotit ale budu hlavně z pohledu Švédska a trochu víc s ohledem na skills, kterým se velmi rád věnuji nad rámec normálního trénování. Co našim klukům chybí a proč se nedá jen tak přemístit český nadprůměrný hráč do SSL?
Základních dovedností, které musí člověk zvládat je několik. Kdybych měl vybrat ty hlavní, tak za mě to jsou tyto:
- Hra s míčkem v o stupeň vyšší rychlosti než v Česku. Musí to prostě zvládat technicky, jinak si vůbec nebude schopen tady udržet ve hře míček 1-1. A to je pro dnešní florbal zásadní dovednost.
- Rychlost a agility s míčkem i bez. V Česku top level – tady průměr.
- Fyzická zdatnost – hraje se o stupeň tvrději a seker se píská méně. Je potřeba si umět pomoct v soubojích všemi možnými způsoby.
Tím rozhodně neříkám, že tady jsou všichni kluci kouzelníci s hokejkou, to rozhodně nejsou, ale jsou prostě zvyklí dělat ty věci ve větší rychlosti. To je celá věda.
3. Herní myšlení – rozhodování
Tím obrovským sítem, kterým do SSL hráči projdou, se samozřejmě prosype opravdu jenom to nejlepší. Nevím přesně, jak jsou teď počty Česko vs. Švédsko, co se základen týče, ale prostě pořád si českou Superligu zahrají hráči, kteří by nehráli druhou švédskou, to je prostě realita. Tudíž ta kvalita, která se postupně generuje i z Allsvenskan (2. Nejvyšší švédská) je výrazně vyšší než z naší 1. ligy. Ti kluci jdou poprvé hrát SSL ve 22 letech, mají za sebou play-off Allsvenskan, který má koule, jsou prostě relativně vyhraný. Mají rozhodování na nějaký úrovní a hráči hrající ve dvou lajnách každého SSL týmu mají herní myšlení na určité úrovni. Kdokoliv ho nemá, tak to hned vidíte, týmy se na něj připraví a jde se hrát přes něj.
Základní tři volby: nahrávka – střela – pokračování v pohybu. Všechny tam prostě jsou, a to i když nás na SSL trénink chodí doplňovat kluci z 1. divize (3. Nejvyšší liga), tak hrajou slušně. Jakmile je tam někdo, kdo to nemá, okamžitě vidíte, že takzvaně „nemůže hrát” (BEDLA, M.).
4. „Sportovci” – trénink a režim
„Sportovci”, ano, takzvaní sportovci v uvozovkách. Rozhodně tímto neříkám, že kluci tady jsou všichni sportovci jak se patří, to tedy rozhodně ne. Co do životosprávy, režimu i tréninkového režimu si troufám tvrdit, že v Česku máme dost kluků (na té nejvyšší úrovni), kteří se tomu věnují více a lépe než zdejší SSL hráči. Jenže tady ti kluci do 15 hrajou tři sporty a pak se teprve rozhodují, jestli florbal nebo fotbal atd. Hrajeme v neděli, tak kluci jdou v sobotu hrát padel.
Prostě milují sport, v česku lidi milujou florbal, a to ještě jenom možná. Ten objem času, který tady hráči sportu věnují, jim vynahradí to, že nemají TOP životosprávu. Neříkám všichni, ale většina jsou minimálně postavou sportovci, mají solidní agility, pohybovou nadanost, komplexní rychlost atd.
Co se tréninku a režimu týče, tak co do florbalového tréninku a jeho náplně, si myslím, že v Česku máme level fakt slušný. Problém je tempo. Bez dovedností hráčů se vyššího tempa prostě nedá dosáhnout. Sportovní režim mají podle mě hráči v Česku mnohdy i lepší, ale nestačí k tomu, aby se rozvíjeli pro zdejší rychlost.
5. X- faktor anebo musíš prostě dřív
Opět, jako v minulém článku, se musím opřít o jakýsi X-faktor, protože talent je zakázané slovo. Troufám si tvrdit, že kdokoliv se v SSL prosadil (hrál ve 2 lajnách), tak disponoval něčím, co i na poměry SSL bylo nadstandardní = měl X-faktor. Nechci to hodnotit kus od kusu, ale buď je to nějaká extra technická kvalita, nadstandardní herní myšlení nebo jiná TOP kvalita. Rozhodně ale nestačí vynikat v jedné dovednosti. Základní předpoklad je také určitá komplexnost, která pokud je nedostačující, tak se tady hráč neprosadí. Pokud hráč tím X-faktorem nedisponuje, ale je komplexní, s potenciálem, je schopen výkonu na mezinárodní úrovni, tak prostě na to mít určitě může. Musí si do toho, ale VČAS zkusit naskočit.
Můj osobní závěr tohoto zamyšlení je, že hráči si musí celkově zahraničí vyzkoušet dřív, aby věděli, co jim vlastně chybí. Bohužel to u naprosté většiny bude rychlost pohybu s míčem i bez, rychlost rozhodování a komplexnost. A to je právě to, co se v Česku od nějakého momentu velmi těžko natrénuje, protože se do té rychlosti ten trénink ani zápas vůbec nedostane.
Nerad bych to zakončil bezvýchodně. Rád bych tak vyzval k tomu, aby se kluci, kteří se cítí, že na to mají a chtějí hrát na top levelu, zajímali o to, kde si můžou zahrát v cizině. Nebo aby vytvořili tlak na kluby, že chtějí mezinárodní spoluhráče, aby ta kvalita a tempo šly prostě celkově nahoru. Nemusí to vždy být pouze nejvyšší soutěž, ale samotná změna a dobrý timing může udělat hodně.
Úplným závěrem bych jenom rád upozornil na jeden neméně důležitý faktor, a to je timing a výběr klubu. Budu trochu konkrétnější a vezmu si na paškál Kisiho = Martina Kisugiteho (snad se nebude nijak cukat) a pokusím se ho trochu vyprovokovat. Je to v podstatě shrnující příklad všeho, co jsem popsal výše.
Kisi je podle mě TOP hráč a dokazuje to i na mezinárodní úrovni, má ojedinělý cit pro to, kdy hru zrychlit, kdy zpomalit atd. Dva roky zpátky si jako svoje SSL působiště vybral Höllviken IBF (nebo se to tak prostě sešlo). Většina SSL hráčů vám řekne, že by do takového týmu hrát nešli. Martin tam zažil slabou sezónu, tým byl na chvostu a myslím, že si prostě nezahrál pořádný florko ve dvou lajnách. Rok na to Kisi zvédá pohár nad hlavu a zaživá top sezónu s Könizem. Já si troufám říct, že kdyby letos hrál za Mullsjö, Växjo nebo například tady za Kalmarsund, tak bude rozdílovej na hřišti.
Florku zdar!
Autor: Martin Forman
