Až v pondělí vyběhnout polské florbalistky do utkání proti Česku, bude na jejich lavičce zkušený švédský padesátník Christer Bertilsson, člověk, který je již po mnoho let pevně spjat s polským florbalem. V rozhovoru pro Florbal.cz rozebírá aktuální situaci v Polsku, a také zmínil, že doufá, že v tamním florbale zanechal stopu.
Christere, již mnoho let jste spojen s polským florbalem. Jak k tomu vlastně došlo?
„Do Polska jsem poprvé přijel ve druhé polovině devadesátých let, jako lektor při projektu vyúky angličtiny. Zhruba v té době jsem musel ukončit svou hráčskou kariéru, ale velmi mě to tehdy táhlo začít trénovat. Dostal jsem se do spojení s pionýry v polském florbalovém hnutí a pak už to šlo ráz na ráz. Po třech letech jsem se vrátil do Švédska a trénoval nějaké tamní týmy, rovněž jsem také pomáhal polským národním týmům, když to potřebovaly, až jsem dostal nabídku stát se hlavním trenérem ženského národního týmu.“
Je možno říci, že jedním z Vašich cílů tedy bylo pomoci rozvinout florbal mimo Švédsko?
„Florbal byl v té době v Polsku mladým sportem a cítil jsem, že v Polsku mohu opravdu pomoci vybudovat něco zajímavého mimo Švédsko, přesně, jak říkáte. Když se zpětně podívám na svou cestu, tak doufám, že jsem v polském florbale zanechal nějakou stopu.“
Jak se díváte na současnou situaci v Polsku, kdy například v nejvyšší soutěži hrají hned dva týmy Gdaňsku?
„Poslední dvě sezony byly v mnoha ohledech zvláštní, což si všichni uvědomuje, avšak domácí soutěž jde špatným směrem, s ohledem na menší počet týmů, s tím souvisejícím menším počtem zápasů a velkými rozdíly mezi jednotlivými týmy. Gdaňsk má hodně hráček a vybudovanou klubovou strukturu, pokud by měl pouze jeden tým, tak by to znamenalo, že by hodně hráček přestalo hrát anebo odešlo někam jinam, protože by prostě nedostaly herní prostor. Tím pádem je to řešení za mě OK. Přeji si ale, aby v příští sezoně hrálo nejvyšší soutěž více týmů a odehrálo se tak více zápasů.“
Polské hráčky jsou známé svou ochotou působit v zahraničí, ať už v Česku nebo ve Švédsku. Je to pro vás velká pomoc, že jsou vlastně ochotné zamířit do zahraničí a hrát tím pádem za lepší týmy a v lepších ligách?
„Pro polskou hráčku znamená možnost hrát v zahraničí také možnost na životní změnu ohledně studia, případně zisku dobré práce, tedy jde vlastně o chuť do života jako takového. Tuto motivaci v zemi TOP 4 jako takové přímo nemáte. Samozřejmě, že pro nás je pak výhra mít v týmu hráčky, které jsou dobře trénované a hrají dobrou soutěž. Přál bych si, aby jich bylo ještě více, ale je to těžké, protože z pohledu nějaké tradice máme hodně velmi mladých hráček, které ještě musí dokončit školu. Česká republika je pak pro ně poměrně přirozenou volbou, jedná se o lepší soutěž, navíc mezi oběma zeměmi je dost podobností, je snadné se adaptovat na život v Česku, alespoň si to myslím. Myslím si, že pokud to s florbalem myslíte super vážně, tak zkusíte jít hrát nejlepší ligu na světě do Švédska, což jsem rád, že máme pár hráček, kterým se to daří a doufám, že jich bude ještě více.“
Jaké máte s Polskem ambice?
„Naposledy jsme skončili na pátém místě, což pro nás byl velký úspěch. Mou ambicí pro tento turnaj je být také na pátém místě světového rankingu, vůbec poprvé v historii. Teď jsme šestí. Mít nějaké vyšší ambice je poměrně složité, protože s ohledem na pandemii vlastně nevíme, jak na tom jsme, v porovnání s dalšími zeměmi a rovněž si myslím, že se zvětšil rozdíl mezi týmy TOP 4 a zbytkem.“
Jste známý tím, že jste se naučil Polsky a plynně tak komunikujete. Jak těžké to bylo?
„Těžké. Tři roky mi trvalo, než jsem si troufnul říct, že rozumím, teď už je to s léty praxe dobré, ale pořád dělám nějaké drobné chyby.“
Na šampionátu Polsku schází jedna z nejtalentovanějších hráček – Dominika Buczek. Chcete se k tomu vyjádřit?
„Moc rádi bychom ji v týmu měli, ale nezúčastnit se šampionátu bylo její osobní rozhodnutí, které osobně stoprocentně respektuji. Má před sebou zářivou budoucnost, kdekoliv bude chtít hrát.“
Autor: Michal Dannhofer
