Pavlína Bačová prožila debut na mistrovství světa žen jako z partesu. Při výhře 5:2 nad Švýcarskem vstřelila vítěznou třetí branku, a to vše ve svém teprve třetím reprezentačním zápase. Při setkání s českými novináři pak přiznala, že tolik zpráv jako v sobotu ještě v životě nedostala a poděkovala rodině, která je pro ni nesmírně důležitá.
Pavlíno, vstřelila jste klíčovou branku. Jaké jsou Vaše pocity po prvním takto důležitém utkání?
„Ještě si asi sama neuvědomuju, jak ta branka byla důležitá. Byl to strašně těžký zápas a jsem ráda, že jsem se trefila a mohla jsem pomoct našemu týmu. Jsem samozřejmě neuvěřitelně šťastná.“
Kdy jste se dozvěděla, že půjdete do elitní formace k Elišce Krupnové a Denise Ratajové?
„Já už jsem v té lajně hrála ve Finsku na turnaji EuroFloorball Tour, oba zápasy a nějaké informace už jsem měla před kempem, kdy jsem se dozvěděla, že na mistrovství světa pojedu. Už před začátkem kempu jsem věděla, že ze začátku mistrovství budu nastupovat v této lajně.“
Jaké je to čerpat zkušenosti od českých florbalových hvězd, které navíc působí také v zahraničí?
„Je to skvělé, hlavně Eliška s Doli mi strašně pomáhají, vysvětlují mi spoustu situací a je strašně fajn mít vedle sebe někoho, kdo vám ukazuje cestu i to, jak to na mezinárodní úrovni funguje a strašně mi to pomáhá ve hře i v trénincích, takže si to maximálně užívám.“
Jaké zatím máte na svůj výkon ohlasy z domova a ze svého okolí?
„Samozřejmě, rodiče měli obrovskou radost, možná ještě větší než já v ten moment, protože oni jsou ti, kteří obrovským dílem pomohli tomu, abych tady vůbec byla. Tolik zpráv, co jsem dostala v sobotu, jsem asi ještě ještě za celý život nikdy nedostala.“
Dorazí rodina na finálový víkend?
„Bohužel ne, ale podporují mě z domu, a i to je pro mě něco, čeho si nesmírně vážím.“
Jste na prvním dospělém světovém šampionátu, jaký je to zážitek?
„Asi se to těžko popisuje, protože to není tak dlouho, co jsme absolvovaly tady v Uppsale mistrovství s juniorkami. Když bych to měla srovnat, tak je to úplně něco jiného i tím, že tady máme víc volného času v tom smyslu, že nemáme ty zápasy hned za sebou. Je to pro mě něco neuvěřitelného a neskutečného a jsem ráda, že tu můžu být.“
Překvapila Vás nominace hned po absolvování první ženské reprezentační akce?
„Já jsem s tím vůbec nepočítala, protože s nároďákem jsem absolvovala jeden a půl zápasu a byla jsem dost překvapená. I pocity potom byly takové smíšené, že jsem si říkala, jestli to vůbec je pravda. Jsem šťastná, že tady můžu být a chci si ti maximálně užít.“
S juniorkami jste v Uppsale získala bronz. Je to pro Vás nyní inspirující?
„Já si to asi moc nepřipouštím. Já tady chci zahrát každý zápas na maximum a odvézt si odsud další medaili, protože to je jediné, za čím si tady jdeme. Myslím si, že i to dravé mladí je nastaveno tak, nepřemýšlet moc o tom, co bylo, protože my mladé jsme se těch zápasů, co holky odehrály předtím na mistrovstvích nezúčastnily, takže ani to, že se třeba tolik zápasů v posledních letech nepodařilo vyhrát, v hlavě nemáme. To pro nás může být velká výhoda.“
S Bulldogs Brno jste končila v play down, následoval příchod do FBC Ostrava a teď přes šampionát juniorek až na mistrovství světa žen, a to vše za necelé dva roky…
„Musím říct, že i tímhle si utvrzuju, že krok jít do FBC Ostrava byl pro mě strašně důležitý strašně mi to pomohlo, protože i vedení a Kuba Robenek, který s námi všemi z FBC, co jsme tady, absolvoval několik hodin ranními tréninky, to nám strašně pomohlo a FBC nám vytváří super zázemí a byl to pro mě dobrý rok.“
Bulldogs není úplně týmem, který by do každého zápasu mohl jít s tím, že vyhraje. Přišla na Vás naopak ta mentalita v FBC?
„Jsem teď z FBC zvyklá, že chci fakt vyhrávat každý zápas. V Brně to bylo taky tak, ale buďme realisté, tam těch zápasů, které bychom mohly vyhrát, nebylo tolik jak v FBC.“
Autor: Michal Dannhofer
