V létě 2019 se stala první asijskou florbalistkou v české nejvyšší ženské soutěži, když se stala součástí Vítkovic. O dva a pů roku později je Siti Nurhaliza Khairul Anuar opět jednou z opor singapurské ženské reprezentace na mistrovství světa ve švédské Uppsale. A na své angažmá v Ostravě, do kterého zasáhl COVID-19, stále vzpomíná.
Za Vítkovice nakonec odehrála 22 zápasů, zapsala sedm gólů a pět přihrávek, blýskla se například proti Liberci. „Vzpomínky na Vítkovice, jsou velmi, opravdu velmi dobré. Mohlo to ale být o něco delší působení a mohla jsem dostat také více příležitostí na hřišti, ale myslím si, že to v konečném důsledku byla pro mě zkušenost, která mi otevřela oči a ze které můžu těžit také v budoucnu,“ hodnotí s odstupem roku a půl své ostravské angažmá.
Co ji angažmá v českém florbalovém prostředí dalo? „Změnilo se mé vnímání florbalu jako sportu, vnímání toho, jak vlastně hraju. Myslím si také, že jsem zrychlila, takže jsem se opravdu hodně naučila,“ hledá pozitiva.
Pro singapurskou florbalistku to byla změna také po stránce životní, vždyť přeletěla půl zeměkoule. „Naučila jsem se být více nezávislá a samostatná, protože angažmá ve Vítkovicích byla ta chvíle, kdy jste najednou hozeni do vody a jste na všechno sami. Samozřejmě, že jsem měla skvělé spolubydlící, ale musíte například také překonávat jazykovou bariéru. Takže nezávislost je tou věcí, kterou jsem si odnesla z působení v Česku,“ říká hráčka singapurské reprezentace.
Ve florbalové kariéře pokračuje znovu v týmu Titans. „Sdílím s nimi, co jsem se naučila ve Vítkovicích, nějaké své náhledy na různé herní situace,“ popisuje.
Na Vítkovice ale nezapomněla. „Jasně, že Vítkovicím fandím a přeju jim úspěch. Stále klub sleduju na Instagramu a s jednou ze spoluhráček spolu mluvíme,“ prozrazuje.
S působením Singapuru na šampionátu je rovněž spokojená. „Měly jsme těžkou základní skupinu, hrajeme sice tu nejnižší skupinu, ale myslím si, že hrajeme relativně dobře, s ohledem na to, jak těžkou situaci jsme měli například s COVIDem,“ uzavřela Siti Nurhaliza Khairul Anuar.
Autor: Michal Dannhofer
