Marie Havlíčková vlétla do českého ženského florbalového prostředí jako živá voda. Obránkyně Chodova se nijak netají tím, že kromě florbalu dělí svůj čas také mezi tetování a malbu na velká plátna. V rozhovoru pro české novináře nechala nahlédnout do zákoutí těchto zálib.
Nejprve přišla řeč na malování. „Už od malička kreslím, vlastně mě k tomu přivedl taťka, který si taky „čmáral“ a já to od něj okoukala, máme hodně podobný styl. Je to velký relax, vždy u toho perfektně vypnu a nesoustředím se na nic ostatního. Zaměřuji se na abstraktní malbu, na velká plátna,“ popisuje Marie Havlíčková.
Svá díla zatím vystavuje na sociální síti. „Používám křídu, alobal a barvy. Mám svou vlastní stránku na Instagramu, nechtěla jsem zatím dělat web, protože začínám. Přemýšlela jsem o tom, že bych se malbou živila, ale co bude za pár let, tak to nevím ani já sama. Zatím to mám jako koníček, prostor k relaxaci a možnost, jak využít svou vnitřní energii,“ vyjmenovává.
Havlíčková je přitom vlastně samouk. „Bohužel jsem nikdy neměla možnost studovat na to školu. Při přechodu z deváté třídy na střední jsem dělala talentované zkoušky, a ta výtvarná část mi vyšla výborně, jenže problém nastal v té školní části, konkrétně matematice. Takže mi to nebylo umožněno. Nemyslím si, že pro malíře je důležitá, ale je to škola, člověk musí asi mít i něco v hlavě,“ popisuje.
Do budoucna ale tuto kapitolu úplně nezavírá. „Hodně jsem o tom přemýšlela a až se tou cestou vydám, tak bych nějaké kurzy malby chtěla. V Praze jsem pak studovala na kadeřnici, teď dělám ekonomiku a management. Je to celkem trabl, ale vlastně mě ta škola vůbec nebavila, protože jsem ji dělala vlastně jenom proto, abych v Praze, když jsem přišla na Chodov, měla nějakou školu. Tudíž spoluhráčkám vlasy nepletu, protože to moc neumím,“ směje se.
Kolik taková jedna malba zabere času? „Jelikož maluju na obrovské plátno, tak záleží na tom, jak dlouho malba schne. Používám olejové barvy, které usychají třeba za sedm hodin. Takže když to vezmu dohromady, tak na tom obrazu jsem schopná být třeba tři dny,“ počítá.
Na jejím instagramu je právě k prodeji obraz ženského torza pojmenovaný Sarah. „Jsem začátečník, neumím si to nějak napálit, ale konkrétně za tu Sarah, kdybych dostala tři až čtyři tísíce, tak ho klidně prodám. Marži říct neumím, myslím si, že ta cena výroby by začínala na dvou tisících,“ prozradila optimální cenu.
Svůj talent využila také na šampionátu juniorek. „Pracuju teď jako ambasadorka pro FAT PIPE a protože mám vizuální cítění, tak se jim snažím pomoct také graficky. Pak taky na světovém šampionátu juniorek jsem nakreslila lva na plátno a do kresby zakomponovala písničku od Michala Davida Děti ráje, která nás provázela celým cyklem,“ prozradila.
Druhou velkou vášní Marie Havlíčkové je pak tetování. „Souvisí to s mou sestrou, když se odstěhovala, tak na ní začínaly přibývat omalovánky a mně se to hrozně líbilo, myslím si, že rodiče s tím i počítali. Je to větší stres, protože není cesty zpět, nemůžete udělat chybu. Ale je to směr, kterým se chci vydat,“ otevírá téma ozdoby kůže.
Její styl je nezaměnitelný, konec konců je otevřeně vidět na horních končetinách samotné florbalistky. „Mám svůj vlastní styl čar, který můžu dělat na plátně i na kůži. Jsou to nenapodobitelná tetování, když někdo přijde, že se mu něco líbí, tak já to vlastně ani nemůžu zopakovat,“ usmívá se.
S ohledem na rozmach tetování je v kurzu také mezi spoluhráčkami. „První tetování jsem dělala Anně Fricové, takovou vlnku, na délku asi 2 centimetry. Z hráček, které jsou tady, tak je to třeba Karolína Suchá nebo i Vaness Keprtové jsem dělala tetování. Zatím to byly malé věci, holky nejsou na velká tetování, zatím mi nesvěřily větší část své kůže,“ vyjmenovává.
A na závěr predikuje. „Ale bude toho přibývat, tetování je byznys,“ říká Marie Havlíčková.
Autor: Michal Dannhofer
