Slovenky splnily roli favoritek a v boji o postup do utkání o páté místo porazily Norsko těsně 5:4. Trenér Michal Jedlička uvedl, že předvedená hra nebyla dobrá, avšak svým hráčkám rozumí, že byly pod tlakem a moc chtěly uspět. Vůbec poprvé si vyzkoušel také B plochu pro světový šampionát a svým názorem šel dost možná proti proudu: Super hala, pro šampionát ideální, je to možná lepší než hrát ve velké hale, kde nikdo není,“ uvedl.
Výhra 5:4 a předtím dlouhá power play soupeře, to jistě nebyl optimální plán pro Slovensko. „Hodnocení je pozitivní, protože jsme vyhráli a udrželi těsný náskok. Ale samozřejmě byl to pro nás těžký zápas ve chvíli, kdy v koutku duše věříte tomu, že byste mohli ve čtvrtfinále udělat díru do světa a dostanete takový világoš jako my, tak to zabolí, navíc jsme vlastně celý zápas byli střelecky impotentní, hra přitom nebyla špatná, ale nedávali jsme góly,“ vrátil se Jedlička ještě oklikou ke čtvrtfinále.
Samotný zápas se mu moc nelíbil. „Dneska už jsme mohli vidět na rozpinku, který byl šílený, že to bude těžké. Navíc jsme předvedli začátek „z říše snů“, kdy snad v patnácté sekundě necháme míček na hřišti a Norky nám běží samy na bránu… Postupem času se nám to povedlo otočit, ale byla to spíše taková křeč, nebyl to moc hezký florbal, holky se bály hrát,“ hodnotil.
Ovlivnil brzký gól zápas? „Nechtěli jsme si z toho moc dělat, prostě jsme dostali gól a chtěli jsme hrát dál naši hru, takže si myslím, že ten gól samotný to moc neovlivnil. Ale prostě bylo to takové zatažené, vlažné. Vůbec se nám v jejich systému 2-1-2 nedařilo přehrát jejich dva hroty, bylo to takové nemastné, neslané,“ pokračoval český lodivod ve svém hodnocení.
Pro své hráčky nakonec měl od začátku pochopení. „Ale rozumím jim, jsou pod tlakem, chtěly ten zápas vyhrát, myslím si, že postupně jsme se do toho dostali. Zase jsme měli dost šancí, kdy jsme je neproměnili, naopak snad z každého záblesku jsme dneska inkasovali: vlastně Norsko si nic nevytvoří, střela mu jde někde od mantinelu a najednou to je na naší brankové čáře, to se nám stalo dokonce dvakrát,“ podivoval se.
Nakonec ale svým svěřenkyním poděkoval. „Jsem rád i za holky, že se nám ten zápas povedlo vyhrát, doufám, že zítra si zápas o páté místo konečně užijí, vyhrajeme a skončíme pátí,“ rázně naplánoval.
Poprvé a naposledy si v rámci turnaje vyzkoušel B hřiště s tribunou pro 500 diváků. A svým názorem šel proti proudu. „Myslím si, že je to super hala, na florbal perfektní, za mě pro turnaj naprosto perfektní. Dokonce bych řekl, že je to lepší než hrát v té velké hale, kde nikdo není. Tady je ta tribuna navíc blízko, vypadá to dobře, občas někdo zafandí, je to super. Bereme to jednoznačně pozitivně, nikoliv jako nějakou žádnou degradaci, jediné, co mi vadí, že je to dál od naší šatny, ale holky z Norska to zase mají stejně, když hrajou v té větší hale. Za mě super šampionát,“ vtipkoval o „nevýhodách“ B hřiště.
Nevyhovoval mu herní čas a vůbec umístění zápasu v časovém plánu. „Co mi ale vadí a nad čím by se IFF měla zamyslet jsou hrací časy. Je mi divné, že hrajeme někdy v 11 ráno a do večera se pak tady nic nehraje. Myslím si, že jsme tady od toho, abychom hráli na mistrovství světa, abychom tady uhráli nějaký výsledek, ne abychom tady koukali na semíčka. Je škoda, že vlastně v pátek večer pro Tebe ten turnaj tak nějak skončí. Zbytečně se podle mě upozaďují tyto zápasy a je to škoda. Myslím si třeba, že když v olympijském sportu skončí někdo pátý, tak si výská, že je to frajer, tady to tak úplně není. A mrzí mě to ještě více přesně tady, kde mám tu možnost a čtyři hřiště, že nakonec hraju třeba v 10.30, což je pro sport úplný úlet. A je to škoda hlavně pro ty holky,“ uzavřel Michal Jedlička.
Autor: Michal Dannhofer
