Denisa Ferenčíková a slovenský ženský národní tým. Spojení, které trvalo 101 zápasů, po neúspěšném zápase o páté místo proti Polsku na světovém šampionátu v Uppsale končí, třicetiletá florbalistka již další starty za svou zemi nepřidá. Po zápase mluvila klidně a vyrovnaně, svůj konec avizovala dlouho dopředu.
Slovenky podruhé v řadě nesplnily cíl a neskončily na světovém šampionátu na pátém místě. „Ukázali jsme, na co máme. Myslím si, že zhruba to páté až šesté místo je naše realita. Myslím si, že jsme dneska mohli vyhrát, ale dostali jsme dva rychlé góly, což asi rozhodlo. My jsme měli šance, ale nedokázali jsme to, škoda mého nájezdu… Ten se nepovedl vůbec,“ hořce se usmála.
Nemohl být rozdíl v psychickém nastavení? „To si nemyslím, myslím si, že i my jsme přišly dobře nastavené s tím, že chceme skončit páté. To utkání rozhodly maličkosti, o čemž vypovídá i konečný výsledek,“ zhodnotila prohru 3:4.
V sobotu oslavila 100 zápasů v národním týmu, ten proti Polsku měl pořadové číslo 101. Po utkání s Polskem pak následovala zvláštní ceremonie: s národním týmem se rozloučily jak polská kapitánka Agata Plechan, tak právě Denisa Ferenčíková, což mnohým Slovenkám přililo další slzy do očí. Asi nebyl větší důkaz toho, jakou pozici si kapitánka Vítkovic v národním týmu vybudovala.
Další zápasy tedy nepřibydou? „Ne, nepřibydou. Je to konec mé reprezentační kariéry,“ prohlásila jistě.
Jaká její reprezentační kariéra byla? „Dlouhá,“ smála se. „Je vlastně paradox, že jsem na šampionátu začínala v roce 2009 ve Švédsku a končím o dvanáct let později také ve Švédsku. Za tu dobu jsme se hodně posunuli, vždyť jsme začínali někde v B-divizi na osmnáctém místě, nyní jsme šestí,“ připomněla šampionát ve zhruba 80 kilometrů vzdáleném Västerås v roce 2009.
Teď ale slovenský florbal trochu stojí na místě. „Je tam posun, ale i stagnace. Už tři roky hrajeme o páté, šesté místo, neudělali jsme žádný velký krok dopředu, je tam velký výkonnostní propad. Naše baby musí hrát v lepších klubech a více trénovat, totéž asi platí i v Česku, ten rozdíl je obrovský,“ porovnává.
Byl nejlepší slovenský tým na šampionátu v roce 2017? „Určitě, tam byl ještě tým okolo Lucky Košturiakové, Zuzky Šponiarové, to jsou baby, co něco dokázaly a já na ten šampionát budu vždy vzpomínat,“ usmála se.
Ke konci Denisy Ferenčíkové se vyjádřil také hlavní trenér týmu Michal Jedlička. „Je to škoda, Denisa je moc hodná a dobrá holka, přirozený lídr. Ačkoliv není a nebyla kapitán, tak holky za ní jdou, je to naše prodloužená ruka. Po konci Lucky Košturiakové končí další legenda slovenského ženského florbalu a bude těžké ji nahradit,“ uvedl český kormidelník.
Autor: Michal Dannhofer
Tá stagnácia sa bohužial zmení len vtedy ak čo najviac hráčok zo slovenska odíde a v repre bude 90% legionarok