Brankářka Jana Christianová byla opět pevnou zdí, na kterou se české florbalistky mohly spolehnout. Jenže bylo to málo, nepřišla nadstavba v poli, a tak Češky popáté v řadě prohrály souboj o bronzové medaile, tentokráte 2:5 se Švýcarskem. Zkušená brankářka pak pojala hodnocení turnaje nezvykle otevřeně.
Jaký byl největší problém Češek v utkání o bronz? „Nehrály jsme dostatečně dobře, Švýcarky nás předčily v podstatě ve všech herních činnostech. Nedokázaly jsme si pokrýt nejnebezpečnější zóny, Švýcarky se do nich natlačily a šance proměňovaly,“ popisovala ze svého pohledu.
Na kratší čas na regeneraci se vymlouvat nechtěla. „Myslím, že ne, byly jsme dobře připravené. Možná spíš v hlavách, že jsme se bály hrát otevřeněji a byly dost ustrašené. Je to hrozná škoda,“ litovala.
Český tým tak popáté za deset let prohrál zápas o bronz. „Evidentně to není náhoda, v rozhodujících zápasech vždycky selžeme. Asi ještě nejsme florbalově tak vyspělé, abychom vyhrávaly velké zápasy. Asi se trochu projevuje česká povaha, kdy se bojíme hrát, riskovat a z toho je naše ustrašená hra. Pak to končí jako dnes,“ smutnila Christianová.
V ostrém kontrastu tohoto faktu jsou pak například dvě branky Michelle Wiki, která sice za Sirius v SSL ještě neskórovala, ale v zápase o bronz dala dvě branky. „Individuality nám nechybí, Švýcarky měly dost štěstí, daly jsme dva vlastně vlastní góly, což se stane fakt jednou za dva roky. Zrovna Michelle Wiki je pak takové jejich štístko, prostě vždycky ten tým zvedne, i když se to od ní nečeká. Tak je to pořád, od doby, co proti ní hraju,“ hodnotila výkon 32leté útočnice Švýcarska.
Právě tuto partu okolo Wiki, Suter nebo Rüttimänn se Češkám nedaří porazit. „Je to škoda, ten tým je nejstarší, dle věkového průměru je asi o tři roky starší, zase je to pro nás ale šance, protože si myslím, že naše mladá generace je mnohem lepší,“ plánuje.
Jako zlom se dá vidět druhá třetina, ve které ale český tým nejdříve vyrovnal. „Je pravda, že to jsou přesně ty chvíle, kdy na česká povaha projevuje. Místo, abychom je ještě víc zatlačily a daly další dva tři góly, zase se začneme bát o výsledek. Pokud to nezměníme, nikdy nebudeme nejlepší,“ konstatovala.
Sama končit nehodlá. „Každí dva roky tu stojím a říkám, že se nechci loučit čtvrtým místem. A říkám to rozhodně znovu. Nebudu se loučit bramborou, i kdybych měla chyytat do důchodu,“ prohlásila.
Nicméně, porážku již přijala poměrně vyrovnaně. „To bych neřekla, emoce už mám trochu zploštělé od minulého mistrovství, kde jsme zažily neskutečné věci. Tohle byl slabý odvárek, ale prohry bolí pořád, nikdo nechce prohrávat. Pořád si říkáme, že to jednou prolomíme, tak snad za dva roky,“ míří myšlenkami do Singapuru.
Bronz by nebrala jako zklamání. „Tak to není, bronz by pro nás žádným zklamáním ani ostudou nebyl, naopak do něj jdede pořád víc vyhecované, protože medaile je pro nás cenná,“ uzavřela Jana Christianová.
Autor: Michal Dannhofer
