Útočnice Jitka Romančáková patřila rozhodně k tomu lepšímu, co Trutnov při nedělním hrozivém debaklu 3:26 od Herbadentu předvedl. Hráčka, která je věkem ještě juniorka, daleko zkušenější reprezentantky často motala svými kličkami, stíhala se poctivě vracet a svůj výkon nakonec korunovala gólem a přihrávkou.
Prohrály jste rozdílem 23 branek. Co se ti honí hlavou po takovém debaklu?
„Nic pěknýho. Inkasovat 26 gólů je fakt hodně. Jeden vychází na necelé tři minuty. Tolik jsem jich fakt ještě nikdy nedostala.“ (povzdechne si)
Asi jste nemohly ani doufat, že byste Herbadentu vzaly body. Měly jste pro zápas nějaké předsevzetí co se týče výše skóre?
„Žádné jsme si nedaly. Ale rozhodně jsme tedy nechtěly prohrát 26:3. Snažily jsme se do toho zápasu jít s nasazením a nedat jej zadarmo.“
Bylo i v tomhle výsledkově odstrašujícím zápase něco, co vás na vaší hře potěšilo?
„Ze začátku jsme do toho vůbec nešly tělem, neběhaly jsme, nebyly jsme bojovné. Ale ke konci se to snad zlepšilo. Doufám, že se z toho poučíme.“
Po každém vašem vstřeleném gólu bylo vidět a hlavně slyšet, jak velkou z něj máte radost. Utkání jste si i tak užily…
(usmívá se) „V zápase, ve kterém dostanete 26 gólů a samy dáte jen 3, je jasný, že se budete radovat z každé trefy.“
První liga se hraje 3×15, extraliga 3×20, což je velký rozdíl. Pro vás byl tohle druhý zápas víkendu, jak jste na tom byly se silami?
„Myslím, že v tomhle jsme zas takový problém neměly. Holky z Tigers byly rychlejší, ale my jsme je nestíhaly od začátku do konce a ty góly rozhodně nepadaly z toho, že bychom byly fyzicky vyčerpané.“
Hned ve druhém zápase po postupu z 1. ligy jste dostaly nejtěžšího možného soupeře. Musel to být tvrdý náraz do extraligové reality…
„Byl. Mezi oběma soutěžemi je strašně velkej rozdíl, je to rychlejší, všechno je v pohybu, jde se do těla, je to tvrdší…“
Co si po této zkušenosti přejete v sezoně vedle toho, že se chcete zachránit?
„Budeme spokojené, když nebudeme poslední. Play down nás asi pravděpodobně nemine, ale třeba náš sobotní zápas na Děkance byl docela vyrovnaný. Tak uvidíme.“
Autor: Pavel Křiklan
