Do české nejvyšší ženské soutěže zamířila zajímavá zahraniční posila. Zanedlouho čtyřiadvacetiletá Ruska Mayya Lytorova zamířila do Česka studovat mezinárodní vztahy, sama už studovala také ve Finsku. Florbalově zamířila do střešovického Tatranu, za který již skórovala ve svých dvou extraligových zápasech.
Tvůj pobyt v České republice je spojen se studiem. Co bylo hlavním důvodem, proč ses pro Česko rozhodla?
„Hlavním důvodem byl, abych byla upřímná, florbal. Ten byl také důvodem, proč jsem se přihlásila také na univerzity ve Finsku a Švédsku. Přijali mě všude, ale tady v Praze jsem získala stipendium na pokrytí studijních nákladů.“
Už jsi sama zmínila, že jsi tady přišla studovat magisterské studium, nicméně podle Tvého profilu na Linkedinu se jedná o kmenové studium, tedy bys v Praze měla strávit následující dva roky a nejedná se o klasický semestrální výměnný pobyt?
„Je to pravda. Rusko již není součástí programu Erasmus +, navíc, již mám za sebou jeden semestr v rámci výměného pobytu na Helsinské univerzitě, což mi přišlo jako velmi krátká doba.“
Stala jsi se součástí Tatranu, co Tě do Střešovic přivedlo? Byla jsi v kontaktu také s jinými pražskými extraligovými kluby?
„Nebyla jsem v kontaktu s jinými kluby. Dostala jsem radu, abych se spojila s Bohemians, protože tam už jednou působila jedna ruská hráčka na pozici brankářky. (Uliana Veselova, pozn. aut.) Ale místo toho jsem kontaktovala Ivana Ponomareva, brankáře České Lípy, který mě představil Tatranu. Samozřejmě, že jsme si nebyli jisti, jestli do týmu zapadnu a budu pro něj vhodná, ale měla jsem příslib od trenérů, že v případě, že se tak nestane, mi pomohou najít jiný klub.“
Vypadáš jako velmi proaktivní osoba, vzhledem na to, že máš za sebou také dobrovolnickou zkušenost pro Mezinárodní florbalovou federaci. Co největšího Ti to přineslo?
„Každý člověk je podle mě proaktivní, pokud se jedná o něco, co má rád. Takže to byla opravdu skvělá zkušenost, potkat se s lidmi z Mezinárodní florbalové federace a mít možnost být součástí mezinárodního florbalového eventu. Těším se na případnou další spolupráci s Mezinárodní florbalovou federací a je možné, že budu jedním z organizátorů také na další velké florbalové akci, kam se IFF podařilo florbal dostat – projektu Special Olympics, který se uskuteční na začátku roku 2023 v Kazani.“
Pouze několik málo hráčů z Ruska zatím působilo v České republice. Co se žen týče, řekl bych, že většina fanoušků si ještě bude pamatovat Oksanu Komissarovu, dlouholetou obránkyni Děkanky Praha. Předtím, než ses vydala do Česka, byla jsi v kontaktu s někým, kdo český florbal zažil?
„Jak jsem zmínila, kontaktovala jsem Ivana Ponomareva z České Lípy, což bylo všechno. Ale samozřejmě jsem slyšela o Oksaně Komissarove, a také o Marii Zimine, která hraje za Prague Tigers.“
Máš odehráno prvních šest utkání v České republice. Mezi Extraligou a 2. ligou žen je poměrně výrazný rozdíl, jak bys tyto soutěže srovnala například ve vztahu k ruské nejvyšší soutěži?
„Rozdíl je vskutku velký. Avšak 2. liga je také dobrou platformou pro extra trénink a je zde také více prostoru pro zlepšení určitých individuálních schopností.
Extraliga je výrazně rychlejší a mnohem více intenzivnější. Avšak také musím říct, že je zde velký rozdíl v úrovni týmů na spodních místech tabulky a na jejím vrcholu.
Pokud bych měla zařadit nejlepší tři ruské týmy do české extraligy, tak bych řekla, že budou zhruba na úrovni 4. až 6. místa. Na druhou stranu ovšem, všechny ostatní ruské týmy patří někam do 2. ligy. Největším rozdílem mezi ruskou nejvyšší soutěží a Extraligou je rychlost, tvrdost a týmová sehranost, což je něco, co je spíše typické pro český florbal než pro ten ruský.“
Máš zkušenosti z ruského národního týmu, ale nikdy jsi zatím nehrála na ženském světovém šampionátu. Je to jeden z Tvých cílů, jako aktivní hráčky?
„V průběhu mé aktivní kariéry se Rusko dokázalo kvalifikovat pouze na jeden ženský světový šampionát, a to ten poslední v roce 2021. Předtím se nebyl schopen kvalifikovat po několik let. Ale určitě, je to určitě jeden z mých snů, přičemž dělám všechno k tomu, abych se zlepšila jako hráčka, všechno ostatní ale závisí na rozhodnutí hlavního trenéra našeho národního týmu.“
Jaké máš ambice s Tatranem?
„Možná, ukázat, že pro Tatran můžu být cenná, spřátelit se s ostatními hráčkami a získat více herního času. Zní to asi dost abstraktně, ale prostě chci růst jako hráčka a myslím si, že je to tady více než možné.”
Zmínila jsi, že navštěvuješ hodiny češtiny. Jak bys zhodnotila náš jazyk?
„Je to můj oblíbený předmět. Můžu říct, že čeština je podobná ruštině. Mnoho slovíček je prakticky stejných, ale některá také v překladu znamenají úplný opak. Myslím si, že pro rusky hovořící osobu nebude naučit se česky takový problém. Ale z osobního hlediska nevydávám úplně úsilí k tomu, abych se naučila česky rychle, protože hodiny nejsou pouze pro rusky hovořící, a tedy v konečném důsledku je tempo poměrně pomalé. Hodně už ale rozumím. Navíc mám jazyky ráda, umím anglicky, něco španělsky, trochu Finsky a nyní studuji češtinu.“
Autor: Michal Dannhofer
