Před posledním domácím zápasem základní části dostala speciální dres s číslovkou „300“, který značil dosaženou metu vstřelených branek v nejvyšší ženské soutěži. Hrající trenérka a kapitánka Jičína ale následně v duelu s Vítkovicemi utrpěla těžké zranění: zlomeninu krčku kyčelního kloubu. Je jisté, že na hřišti v play down svému týmu nepomůže, sama ale takto hráčskou kariéru ukončit nechce.
Gabrielo, Jičín nezamíří do play off a čeká jej boj o udržení. Je to velké zklamání?
„Zklamání to určitě je. Cílem před sezonou bylo rozhodně play off, takže s letošní základní části nemůžeme být spokojeni.“
Formálně jste šanci na postup do play off ztratili díky výsledku Panthers s Bulldogs, nicméně kde reálně hledat důvody nepostupu do play off? Byl klíčový špatný start do ročníku, kdy přišly tři citlivé prohry ve čtyřech zápasech, po kterých jste byly bez bodu?
„Není to žádná novinka, že nám dělá problém rozjezd sezóny. Ze začátku vždy ztratíme zápasy, ve kterých chceme brát body, a ty nám na konci prostě chybí. Samozřejmě, důvodem je i menší počet tréninků, nějaká marodka a tím je sehranost týmu dost pozadu. Každopádně Jičín má tým poskládaný na jménech, co už mají dost odehráno, takže by se to stávat nemělo a na tom se musí zapracovat.“
Poměrně dlouhodobě bojujete s rozsáhlou marodkou. Jak tento problém lze systémově řešit?
„No, s tímto problémem si poradit neumíme. Bohužel věk nezastavíme a přeci jen holky po hřišti pobíhají už několik let, takže se očekává, že se tělo ozve. Určitě by pomohlo rozšířit kádr.“
Sama působíš v roli hrající trenérky. Jak z tohoto pohledu vnímáš florbal?
„Nemůžu říct, že bych florbal vnímala nějak jinak. Tím, že dělám dvě funkce, mám spíše větší možnost se vcítit trenérsky do pocitů hraček a podle toho taky dané situace řešit.“
Dosáhla jsi milníku v podobě 300 branek v Extralize žen, na dosah máš hranici 500 bodů. Jak tyto milníky vnímáš?
„Vždy je to pro mě velké překvapení, když s tím někdo přijde. (směje se) Prezident oddílu a vedoucí družstva Martin Petrgál je na to největší expert, ale moc mu děkuji. (směje se) Upřímně, tyto individuální statistiky vůbec nesleduji a vždy si řeknu: „Jo… už jsi stará“ a směju se tomu. Samozřejmě to potěší, hlavně i mou rodinu, která florbalem stále žije.“
Nicméně, čeká Tě velmi dlouhá pauza. Sama jsi mi ještě před tímto rozhovorem potvrdila, že jsi v posledním utkání utrpěla zlomeninu krčku, která se údajně léčí až rok. Jsi rozhodnutá se vrátit na hřiště?
„Na tuto odpověď je asi hrozně brzo. Zranění mám pár dní a sama se s tím dost peru. V současné chvíli stále probíhají různá vyšetření a řešení, takže doba potenciálního návratu není jasná. Je pravda, že ke konci posledních sezón už řeším, jaká bude ta poslední a nedokážu si moc připustit, že by poslední skončila takto. Ale zdraví je jen jedno, takže uvidíme, jak vše bude.“
Jisté ovšem je, že na hřišti Jičínu v play down nepomůžeš. Zkusíte například přivést ještě nějakou last-minute posilu?
„Toto bohužel jisté je, že na hřišti nepomůžu. Alespoň nějakou náplastí je, že se můžu naplno věnovat jen trenérské funkci a pomoci alespoň takto. Každopádně o posile neuvažujeme. Holkám plně věřím, že série zvládnou.
V prvním kole play down Vás čeká Bulldogs, kteří reagovali na vzniklou situaci změnou trenérského vedení. Jak soupeře vnímáš? Je jednoznačným cílem zachránit se v prvním kole?
„Samozřejmě, každý soupeř je nepříjemný a každý má sílu jinde. Buldogs není výjimkou a každým kolem se zlepšují. My se určitě budeme spíše soustředit na naší hru a jak říkáš, budeme chtít sezónu co nejdříve zakončit vítězně.“
Autor: Michal Dannhofer
