Florbal.cz se povedlo spojit s bývalým prezidentem Ukrajinské florbalové federace Tamuzem Hidirem, současným členem Výkonného výboru Mezinárodní florbalové federace. Ten prohlásil, že nyní není na Ukrajině čas na florbal, klubům přesto děkuje za podporu, stejně jako Českému florbalu. Každý Ukrajinec musí pomoci, jde o existenci naší země, říká.
Ukrajinskou florbalovou federaci vedl 4 roky, dlouho žil ve Švédsku, nyní Tamuz Hidir pracuje pro Mezinárodní florbalovou federaci. „Situace není dobrá, kluby mají velké problémy, probíhá válka. Nevíme, jestli byly zasaženy sportovní haly, ale prakticky jde o to, že celá země sedí doma, není sportovní aktivita a nikdo neví, co se bude dít,“ popisuje dění na Ukrajině.
To se bohužel nevyhnulo ani sportovním a florbalovým klubům. „Jeden z našich největších klubů v Melitopolu je okupován. Ruské jednotky vtrhly do města a na radnici nechaly pověsit ruskou vlajku,“ hrozí se.
Sám ví, že jde o hodně. „Posledních 12 let jsem každý den bojoval za existenci florbalu na Ukrajině. Ale nyní se bojuje za existenci celé Ukrajiny, Rusko nás chce zničit, přesunout hranice, vytvořit něco nového, to je největší problém,“ popisuje.
V takové atmosféře se na florbal myslí těžko. „Teď není čas na florbal. Je ovšem velmi dobré, že Česká florbalová federace a české kluby ukázaly solidaritu a vybírají peníze nebo florbalové vybavení,“ děkuje na dálku za inciativy Mladé Boleslavi, Vítkovic nebo Českého florbalu.
Boleslav s Vítkovicemi vyhlásily, že věnují vstupné z víkendových zápasů, podle Hidira ale stačí už jen samotné šíření myšlenky o Ukrajině. „Myslím si, že kluby by měly rozšiřovat povědomí o Ukrajině, mohly by nějakým způsobem zajistit ubytování pro ženy a děti, protože si myslím, že budou miliony uprchlíků před válkou, a ty budou potřebovat v Evropě místo k životu,“ přemítá Hidir.
On sám uprchl do Moldavska. „Ve skutečnosti jsem na Ukrajině byl, nyní jsem ale uprchl do Moldavska, protože válka byla blízko. Velmi mě to zpětně mrzí, protože nemůžu být venku a bránit Kyjev, musím říct, že se tam děje skvělá práce od našich jednotek, které brání město. Ale rozhodl jsem se, že budu pomáhat jinak a zvenčí, například kontaktem s médii. Teď mluvím s Vámi jako Čechy, poskytl jsem snad třicet rozhovorů ve Švédsku. Každý musí přiložit ruku k dílu,“ burcuje Tamuz Hidir.
Autor: Michal Dannhofer
