Poprvé ve své trenérské kariéře zažije Superfinále. Hlavní trenér FBC Ostrava Jakub Robenek dokázal na několikátý pokus provést svůj tým nástahami play off až do vysněného Superfinále. V rozhovoru pro Florbal.cz přiznal, že jeho tým prožívá euforii a smekl před svými hráčkami, které podle něj mají hlavní podíl na výhře.
Pane trenére, slavíte postup do Superfinále. Jaké jsou to pocity, po několika semifinálových nezdarech?
„Těžko popsat. Obrovská euforie. Dokázali jsme něco neskutečného a navíc způsobem, o kterém se nám ani nesnilo. Je to obrovská odměna pro celý klub a moc si to užíváme. Zároveň ale víme, že ten největší kus práce je stále před námi.“
Volba semifinálového soupeře vyvolala navenek vlnu negativních emocí. Jak to ale skutečně snášel Váš tým?
„Jinak, než obvykle. My jsme vždycky tak nějak doufali, že to Vítkovice nebudou. Letos jsme to jednak věděli dopředu, přijali to s velkým klidem, a navíc jsme byli připraveni čelit téhle výzvě jinak než v předchozích sezonách.“
Vítkovice šly do série jako favorit, měly sérii 70 výher v řadě. Vy jste je dost možná překvapil defenzivní taktikou, založenou na následné maximalizaci útočné činnosti. Byl to od začátku Váš plán?
„To je na dlouhé povídání. Ano a ne. Pokud by to tak bylo, vyhráli bychom možná jeden zápas. Rozhodně ne čtyři a už vůbec ne čtyři v řadě. Věděli jsme, že obrana bude klíčová, ale samotný plán byl mnohem komplexnější a plný maličkých detailů, které pak hrály důležitou roli. Jestli jsme ale Vítkovice něčím překvapili, jsou to výkony holek. To, jak vyspěle hrály, jak se rozhodovaly, jak zvládaly emoce a těžké momenty. Spoustu týmů by se po vyrovnání na 3:3 chvíli před koncem složilo a my byli zase v prodloužení o něco lepší a nebáli se. V nájezdech byly Vítkovice už jednou nohou v pátém zápase a my museli odvrátit 6 matchballů. Zvládli jsme to. Holky jsou ten důvod, proč jsme vyhráli, ne taktika, ne trenéři.“
Nyní asi již můžeme prozradit, že rozhovor po prvním semifinálovém víkendu jste odmítl. Byla to součást nějakého taktického plánu, kterak třeba krotit pozitivní emoce? Obecně totiž tým působil velmi klidně, především první výhru příliš nepřeceňoval.
„Taktického plánu ne. My jsme si od pátého zápasu s Bohemkou vytvořili takovou svoji bublinu. Nečetli jsme, co se kde píše, neposlouchali, kdo co říká. Soustředili jsme se pouze na sebe. Řešili jsme jen to, co všechno můžeme udělat, abychom byli do dalšího zápasu ještě lepší. Byli jsme pokorní a šli si za svým cílem.“
Obecně se už před sérií očekávalo, že třetí zápas, první na Vaší domácí palubovce, bude pro vývoj série klíčový a podle mého názoru se tak stalo, bez ohledu na vstupní parametry utkání. Jak sám hodnotíte pasáž hry, kdy jste za 121 sekund vlastně toto utkání získali?
„Pro nás byl v mnoha ohledech klíčový první zápas na Dubině, a tak jsme k němu taky přistupovali. Pravdou ale je, že série se lámala v těch zmíněných 121 vteřinách. Narostly nám křídla a soupeře to pochopitelně s každým dalším gólem sráželo víc a víc dolů, což vyvrcholilo tou červenou kartou.“
Jak velkou roli hrála podpora diváků, která byla během semifinálové série enormní?
„Obrovskou. Ta vlna podpory, která se strhla po první výhře, byla naprosto neuvěřitelná a s každým dalším vítězstvím se ještě zvětšovala. Lidé si brali dovolené v práci, rušili naplánované akce jen aby mohli být s námi na hale. Něco takové v českém ženském florbale nepamatuji a byl to pro nás obrovský zážitek.“
V Superfinále se střetnete s jedním z dvojice Chodov nebo Tatran. Bude hrát nějakou roli, že jste ušetřili minimálně dva zápasy a můžete si oddechnout?
„Je dobře, že můžeme doléčit šrámy, protože jsme šíleně potlučení, ale to k play-off patří. Teď už asi můžu prozradit, že jedna z hráček měla ještě 24 hodin před třetím utkáním sádru na ruce a do zahojeného stavu to mělo hodně, hodně daleko. Takže jsme rádi, na druhou stranu jsme sami byli v opačné situaci před začátkem semifinále a problém to také nebyl.“
Máte Vy sám preferovanějšího soupeře pro Superfinále?
„Sám nevím. Oba týmy jsme letos dokázali porazit, oba mají svou kvalitu. Jsem rád, že budeme mít s realizačním týmem dostatek času na přípravu a že můžeme minimálně pátý a šestý zápas v klidu sledovat se superfinálovou jistotou.“
Autor: Michal Dannhofer
