Jiří Curney odehrál dost možná poslední utkání za Boleslav. Foto: Martin Flousek, Český florbal Jiří Curney odehrál dost možná poslední utkání za Boleslav. Foto: Martin Flousek, Český florbal
11. 4. 2022 Superliga (11) KOMENTÁŘŮ

Možná můj poslední zápas za Bolku, přiznal Curney. Poslal i omluvu publiku

 



Osm let na jedné adrese. Právě v Mladé Boleslavi florbalový rekordman Jiří Curney konečně okusil, jak chutná zlatá radost. Také se ve středních Čechách usadil a stal se z něj táta malé holčičky. O letošní druhé dubnové sobotě v O2 areně slavil mistrovský hattrick, jenže pocity měl i trochu smíšené. Zřejmě odehrál poslední zápas za Bolku a taky se chtěl na dálku omluvit fanoušků, kteří do největší české arény přišli. „Nebyla to žádná reklama na florbal,“ pravil…

Ještě než začalo mužské superfinále, zahřála Jiřího Curneyho zpráva o výsledku ženského boje o zlato. Ostravské FBC, za které hrával dlouhá léta, se konečně dočkalo mistrovského titulu. „Já jsem to samozřejmě sledoval, měli jsme výsledek v šatně a za to, jak to dopadlo, jsem moc rád. Jestli někdo opravdu čekal dlouho na titul, tak to bylo Pepino – a já to moc dobře vím… Léta tam byly opravdu strašně silné týmy a nikdy to nevyšlo. A teď? Klobouk dolů! Je krásné, že se jim to konečně povedlo, ač to nakonec vyhrály ženy. Já gratuluji!“

Pak přišel jeho zápas. Ve finále s Tatranem se sice neprosadil, ale z titulu měl zase dětinskou radost. Však těch finále víc prohrál, než vyhrál. „Víte, těch bolestí, co jsem zažil po prohrách v boji o zlato bylo strašně moc. Jednu chvíli jsem si i říkal, že se mi to nikdy nepovede. Takže taková radost neomrzí. Je strašně krásné, vyhrát poslední zápas v sezoně,“ vyprávěl upřímně, když sešel z tribuny. S rodinou a fanoušky se na ochozech loučil jako jeden z posledních.

Jiří Curney v superfinále 2022. Foto: Martin Flousek, Český florbal

Jiří Curney v superfinále 2022. Foto: Martin Flousek, Český florbal

Po štacích v Třinci, Ostravě nebo na Chodově se pro něj zlatou adresou nakonec stala Mladá Boleslav. Právě tam za dlouhá léta poznal, že k vítězství je potřeba někdy víc, než jen prosté florbalové umění. „Jestli už vím, jak se vyhrává? Asi už jo, když se to zase povedlo,“ usmál se.

„Rozhodují prostě strašné maličkosti. Je to někdy úporná taktická bitva. Já pár takových zápasů prohrál, když jsme my byli favoriti. Jednoduše jsme prohráli, protože nás něco svázalo, nebo jsme se nebyli schopní přizpůsobit taktice. A dnes? My nebyli favorit, a tak jsme museli jsme hrát trochu víc takticky. Tak, jak jsme hráli, to nám prostě prospělo. Hrát s Tatranem sérii by bylo ohromně těžké,“ přiznal florbalový rekordman.

Jiří Curney nahání Martina Šindeláře z Tatranu. Foto: Martin Flousek, Český florbal

Jiří Curney nahání Martina Šindeláře z Tatranu. Foto: Martin Flousek, Český florbal

Podle Curneyho slov sice Boleslav vyhrála základní část, ale sama se pasovala do role outsidera. „Je to tak. Vzhledem k tomu, že nám vypadlo několik lidí, tak to bylo opravdu hodně těžké. Věřili jsme si na Tatran, ale trochu jinak, než kdybychom byli kompletní,“ vysvětloval Jiří Curney a připomněl, že jeho tým postrádal ve finále Jana Natova, Dominika Beneše i Martina Tokoše.

Dalšími slovy pak posílal omluvu divákům na tribuny: „Museli jsme přizpůsobit hru, aby Tatranu nevoněla. Asi se nám to povedlo. Vím, že z toho byli otrávení a já se prostě musím omluvit všem fanouškům za to, jak jsme hráli, protože to opravdu nebyla žádná reklama na florbal. Ale tady se šlo vyhrát titul, a ne hrát nějaký blázinec nahoru dolů… To bychom pak asi měli fakt těžké…“

Radost dlouholetého boleslavského tahouna. Foto: Martin Flousek, Český florbal

Radost dlouholetého boleslavského tahouna. Foto: Martin Flousek, Český florbal

Florbalovým zákulisím se nesly zprávy, že Jiří Curney po letošním superfinále Mladou Boleslav opustí a ze zlaté adresy zamíří do metropole, kde by se jeho novým působištěm měla stát pražská Sparta. Kabina středočeského týmu to ale prý neřešila. „Samozřejmě vím, jaká je situace, ví to i naše vedení a kluci v kabině to taky vědí. Všechno ale zůstalo stranou, nic není hotové, a ještě tam nějaká teorie je…“ připustil florbalista s číslem 40 na zádech. Ale z jeho slov bylo zřejmé, že šlo o loučení: „Je to pro mě strašně těžké… Ano, je možné, že to byl poslední zápas za Bolku,“ připustil a v jeho pocitech byla cítit nostalgie.

Možná takový konec mrzí i proto, že celou sezonu musel hrát bez blízkého parťáka Jana Natova. Ten sice na finále byl v dresu na střídačce připravený, ale jen pro případ, že by boj o zlato dospěl do nájezdů. „Samozřejmě, z Natyho se stalo moje dvojče na hřišti a mně chyběl strašně moc celou sezonu. Těch tréninků a zápasů co jsme spolu odehráli… Máme spolu super vztah i mimo hřiště. Ale bohužel, zranění ke sportu prostě patří a já mu přeju, ať se uzdraví brzy tak, aby mohl zase hrát tak dobře, jak hrál.“


Autor: Tomáš Rambousek



KOMENTÁŘE

Napsat komentář

*