Třicáté výročí florbalového turnaje Czech Open oslavili jeho pořadatelé také dokumentem z dílny Kristýny a Jana Matoušových a Ondřeje Zamazala. Jedná se o nefalšovanou poctu turnaji, který se už dávno před dovršením třiceti let stal fenoménem. Který navíc sympaticky přizná, že je v určité tranzici, aby se udržel na vrcholu.
Narovinu: dokument se nevyhne srovnání s dokumentem o historii Tatranu Střešovice. A hned je třeba uvést, že subjektivně je ještě o něco lepší.
Do děje vtáhne už zajímavé intro, které ve stoletých periodách popisuje historii z pohledu českých zemí, až se dostane ke vzniku turnaje Czech Open v roce 1993.
Z úst Tomáše Kafky zazní, že „to byl takový florbalový Woodstock,“ a přesně ve stylu Woodstocku se dokument nese. Sympatické je také „tarantinovské“ dělení dokumentu do kapitol, byť jsou v konečné stopáži osmatřiceti minut poměrně krátké.
Je zřejmé, že autoři se pokusili natočit turnaji Czech Open poctu, chtělo by se říct i historický pomník. Ukazuje to ovšem také jednu výhodu dokumentu, oproti tomu o historii Tatranu: autoři se nemuseli nutně zabývat současností turnaje, což samotnému bilančnímu dokumentu prospělo.
V takovém případě ovšem také balancujete na hraně zbytečného patosu a bojujete o emoci diváka.
Tu ovšem dokument získá vypointovaným závěrem, ve kterém můžeme sledovat bratry Tomáše a Martina Vaculíkovy, duchovní otce turnaje, kterak vzpomínají v potemnělých prostorách hokejové arény v Holešovicích na odžité edice turnaje, přičemž Martin následně sympaticky přizná, že do svého týmu nabírají stále nové a nové tváře, což je podle něj jediná cesta, jak udržet trend.
Turnaji Czech Open se to očividně daří. Je to dobře. A je také dobře, že se po dvou covidových ročnících vrátil v plné parádě.
Hodnocení Florbal.cz: 100% filmu a 105% finskému komentátorovi a Siru Andymu
FILM 30 LET CZECH OPEN (speciální česká verze)
Autor: Michal Dannhofer
Finnsta forever