Ondřej Neuman: Věříme naší cestě, je to o stabilitě. Potenciál Havlíčkové není o jedné pozici

Pane trenére, Váš druhý díl působení u elitního týmu žen začíná překvapivou výhrou na půdě FBC Ostrava. Jak zápas hodnotíte?
„Zápas měl několik fází – první třetinu jsme si prošli nováčkovským zátěžovým testem – 1.utkání sezony, TV utkání, silný soupeř, nervozita a podobně. Ale máme Janu Christianovou, která nás touto pasáží provedla a udržela ve hře o body. Dalším průběhem zápasu jsme herně rostli, byť ve třetí třetině nás Ostrava hodně tlačila, když stáhla hru na to nejlepší, co má. Odolali jsme, v závěru jsme zahráli bez paniky a velmi vyzrále, na tak mladý tým. Odměnou jsou 3 body, cenné vítězství, a především impuls a velká zkušenost pro nás všechny.“

V polovině první třetiny jste si během televizního rozhovoru stěžoval na určitou bojácnost svého týmu. To se změnilo od druhé části hry, kdy byl Chodov sebevědomější. Jak se vám to povedlo?
„Neřekl bych ani stěžoval – bylo to konstatování faktu, který jsme i trochu očekávali. Šlo o to, abychom se z toho rychle dostali a ta křečovitost a nervozita netrvala moc dlouho. Christy nám dala čas, o přestávce byla možnost vše prodýchat, uvědomit si své dovednosti a potenciál, a začít je prodávat na hřišti. Holky se uvolnily a začali jsme opravdu hrát!“

Signifikantním tahem byl přesun Marie Havlíčkové do útoku. Je to změna dlouhodobějšího charakteru?
„Máju znám řadu let, umí hrát v obraně velmi dobře, ale podle mě není její potenciál jen na jedné konkrétní pozici. Mnoho jejích vlastností z ní dělá stejně tak zajímavého útočníka jako obránce. Věděli jsme dobře, co a proč děláme, a Mája nám jen potvrdila, že budeme mít letos hodně zajímavých možností, jak s kádrem pracovat. Mám radost hlavně za ní, viděla hned v 1. kole, že se může dále rozvíjet a zlepšovat a nese to ovoce. Uvidíme, k jakým variantám se nakonec upneme.“

S ohledem na změny v kádru jste výrazně omladili. Bylo těžké udržet hráčky v absolutní koncentraci po celou dobu? Přeci jen nový tým debutoval exponovaným zápasem, který ještě přenášela živě televize.
„Souhlasím – vzhledem k okolnostem si asi nelze představit o moc náročnější vstup do ligy. Ale koncentrace hráček byla příkladná – máme z holek velkou radost – zvládly to bravurně! Nejen ty nejmladší, ale prakticky každá hráčka šla do sezony zase z trochu jiné role, a o to více si ceníme, jak vše napoprvé ustály!“

Nakonec jste rozhodli obratem v posledních minutách. Co bylo nejdůležitější?
„Důležité pro závěr bylo, jak zrale a s chladnou hlavou ho tým zvládl. Nepanikařili jsme, Lukáš Netrefa odvedl skvělou práci při přípravě i načasování power-play a byť nebylo zahráno bezchybně, vše se nakonec podařilo. Když si Ostrava vzala time-out, řekli jsme si, že ten zápas se stejně rozhodne – z nikoho jsem necítil tendenci čekat na nějaký „jistý“ bod za prodloužení. Holky tam šly s tím, že je pořád šance odvézt 3 body. Proto jsme rozhodly v závěru.“

Vnímáte určitou symboliku v tom, že nový chodovský projekt začal tím, na čem s určitou pravidelností troskotaly snahy původního týmu, tedy zvládnutým závěrem utkání, respektive v určitém smyslu „zlatým gólem?“
„Je to asi zajímavé napohled, ale jsem u toho sportu už dost dlouho na to, abych věděl, že každý tým a sezona mají svůj příběh. Ta srovnání nemám rád. Ani to nevnímám jako nějaký „nový projekt.“ Co vnímám je postoj hráček a lidí v týmu a klubu. Zajímá mě schopnost a vůle stále se adaptovat a hledat cestu k rozvoji a zlepšování. Před startem přípravy i během ní jsme věnovali čas právě i tomu, abychom si s hráčkami porozuměli v očekáváních a přístupu k celé sezoně. Nebude to sezona o jednom okamžiku, ale o opakovaných každodenních rozhodnutích a motivacích všech v týmu. To rozhodne o tom, kam dojdeme, a jak budeme zvládat podobné momenty. Pokud se i hráčky jako je Christy, Majda, Franta a další jsou opakovaně připraveny vydat na cestu celou sezonou a obětovat maximum, pak nemá smysl řešit žádnou symboliku. Ony jí v tom také nehledají a vědí, že ať už zažily výhry či prohry minulosti, tak letos si vše musí zasloužit znovu od nuly. A tím jdou příkladem týmu, který pak, bez ohledu na své aktuální složení, věří a ví, že může uspět bude-li dělat správná rozhodnutí.“

Hráčkou utkání byla zvolena Jana Christianová. Ukázalo se podle vás okamžitě, že v této sezoně bude její role brankářské jedničky možná ještě důležitější než v minulosti?
„Byla jednoznačně rozdílovou hráčkou a bude jí vždy, když bude chytat. Ale ani na takovou hráčku nelze naložit všechnu tíhu světa – i její role bude letos jiná – logicky. Po konci Hanče Ranochové je úrovní, výkony i zkušenostmi jasnou jedničkou a samozřejmě to ví ona i ostatní. Pro naše mladé brankářky v klubu je možnost růst vedle ní něčím, co se nikomu jinému v Česku nepoštěstí. Je to velká výzva pro všechny a věřím, že tak, jak Jana pomáhá týmu i mladým gólmankám růst, pomůžou i ony a tým jí.“

Musím se přiznat, že jsem patřil mezi ty, kteří Chodov tak trochu automaticky zařadili na čtvrtou příčku extraligového pelotonu, jenže Vy jste vlastně po prvním zápase zpět v boji o elitní příčky. Vyhovuje týmu role toho, od kterého se najednou příliš nečeká?
„Nepřeceňoval bych důležitost jednoho utkání – byť víme, proti komu bylo a výhry si vážíme. Teď ze mne asi mluví spíše má manažerská pozice, než-li trenér – omlouvám se. Ale je mi jedno, jaké role a příčky nám kdo přisuzuje. My své cestě věříme – já jsem na Chodově nějakých 13 let a celou dobu směřujeme vývoj v klubu k tomu, abychom pro naše hráče, hráčky, členy klubu, rodiče i naše fanoušky byly především klubem, který nebude úspěšný občas, když se to zrovna sejde. Pro nás je to o stabilitě, kterou musíme znovu a znovu obhajovat bez ohledu na to, co se zrovna ve světě děje – neděláme to pro jednu či druhou vybranou generaci, ale pro každou. Výsledkově to třeba jedné přinese medaile, jiné zkušenosti, další třeba reprezentaci či zahraniční angažmá – těch sekundárních radostí je celá řada. Prioritní ale je, že se nám to daří opakovaně a naši lidé nám věří a podporují nás. Právě proto, že to není o jednotlivcích, ale o týmech a klubu. Jednotlivci v něm rostou a sami přispívají k jeho růstu – to je podle mne zdravá rovnováha. Že nám někdo nevěří nebo nefandí je zcela v pořádku – to ke sportu patří. I letos si půjdeme svou cestou a víme, že když to zvládneme, budeme zase úspěšní. Koneckonců právě ženský tým Chodova je důkazem toho, že lze přestát leccos a zůstat konkurenceschopní na TOP úrovni. Bez ohledu na to, kam nás řadí odborníci či veřejnost, hrajeme v té pověstné TOP 4 už dobrých 10 let… Řada našich dnešních konkurentů si mezitím stihla dát i pauzu nebo se vystřídat s jinými – my jsme tu pořád a těšíme i na tuto další výzvu.“

Autor: Michal Dannhofer