V létě nastoupil společně s Pavlem Hudíkem na místo Michaely Marešové a poprvé v životě se stal hlavním trenérem extraligového týmu žen. Marek Michálek přiznává, že jej ženský florbal chytil a hodně baví. Cesta, kterou v Tatranu nastoupili, by je měla dovést do Superfinále.
Po konci Michaely Marešové v Tatranu jste převzal A-tým žen. Rozmýšlel jste se dlouho?
„Nerozmýšlel. Za prvé jsem chtěl pokračovat s holkama, protože s nimi mám velmi dobrý vztah a za druhé jsem zaměstnancem Tatranu, takže moje smlouva s Tatranem normálně pokračuje. Vždy bylo mým snem dělat florbal na plný úvazek a jako kvalitní se ukázala také spolupráce s kolegou Pavlem Hudíkem, která přináší úspěchy.“
Je to řešení, které naznačuje určitou kontinuitu? Protože působení Michaely Marešové asi nelze hodnotit negativně.
„Ne, to rozhodně ne! Za ty tři roky tady na Tatranu Míša odvedla kus práce. Kontinuita je i v tom, že Pavel se posunul od mládeže na střídačku k ženám, což hodnotím velmi pozitivně.“
Byli jste prezentováni jako rovnocenná dvojice. Jak máte rozdělené kompetence?
„Nějakou dobu trvalo, než jsme si kompetence rozdělili, přičemž Czech Open ukázal, jak si myslíme, že to bude fungovat. Já vedu utkání, koučuji tým během zápasu a mám na starost pozápasové rozbory. Pavel je hodně zaměřen na tréninkový proces. S Pavlem si sedneme a vymyslíme strategii, pak je na řadě koučink zápasu. Ten mě ze všech trenérských činností baví nejvíce, je to moje silná stránka, což tady na Tatranu vycítili a tím pádem jsme se takto s Pavlem domluvili.“
Nedávno jste na Facebooku sdílel, že jste odkoučoval tisící zápas. Jsou extraligové ženy největší výzvou kariéry?
„Je to rozhodně něco, co mě naplňuje. Je to asi největší výzva, protože jsem zatím působil u junorek, v neelitní složce a v Národní lize. Těch 1000 zápasů je jenom ve FISu, takže je jich mnohem, mnohem víc. Do budoucna by mě lákala třeba reprezentace juniorek, ale chci zůstat u ženského florbalu, baví mě.“
V kádru máte několik stříbrných medailistek. Je to pozitivní boost pro tým, ačkoliv se zranila Kateřina Vachudová?
„Nějaký pozitivní boost pro tým to určitě je, ale zároveň je to také velký zásah do tréninkového procesu, protože holky dostaly volno a nebyli jsme pohromadě. Tudíž před zápasem s Vítkovicemi jsme měli kompletní tým na jednom tréninku, navíc jsme hráli pohár v Soběslavi, to nám také moc nepomohlo.“
S poukazem na juniorky, jak byste se vyjádřil ke světovému šampionátu juniorek?
„Chtěl bych Tomášovi Martiníkovi především pogratulovat, zato, jak holky zvládly semifinále a finále, byly skvělé. Jsem rád, že Tomáš u týmu zůstává, že bude fungovat dál. V mém případě se bavíme o horizontu do budoucna, já ani neřeším pozici hlavního trenéra. Prostě by mě to bavilo být toho součástí, už se podílím na Kempech talentované mládeže a baví mě, jak holky pracují.“
Tatran je považovaný na favorita pro účast v Superfinále. Nezříkáte se té role?
„Nezříkáme. Nebudeme si ale zastírat, že zranění Kateřiny Vachudové nás velmi oslabilo, protože je to výborná hráčka. Věříme tomu, že cesta, kterou jsme nastolili, povede do Superfinále. Chtěli bychom již letos, ale nastavili jsme podmínky ženám na dlouhodobé bázi, chceme, aby ženská složka byla udržitelná a vnímáme ji jako podstatnou část Tatranu.“
Zlomilo se utkání s Vítkovicemi – paradoxně – v první třetině, kdy jste neproměnili své šance?
„Myslím si, že to tak je. Asi mohlo hrát roli, že Vítkovice již hrály druhé utkání, my jsme byli trochu nervózní, protože jsme navíc nastoupili poprvé v této sestavě, díky nějakým zraněním. Ale musím říct, že ve třetí třetině jsme předvedli velmi kvalitní výkon a celý zápas nás trápilo neproměňování šancí.“
Máte predikci dalšího vývoje soutěže?
„Myslím si, že my, Chodov, Vítkovice a FBC Ostrava, to jsou čtyři týmy, které budou silné, ale myslím si, že třeba Bohemians, Olomouc anebo Bulldogs Brno díky Anně Brucháčkové budou letos hodně kousat.“
Autor: Michal Dannhofer
